pondělí 6. května 2013

Poetika života ......

pro Hanku :-) a zdaleka nejen pro ni.

Víkend. Uprostřed přátel. Spousta legrace, spousta dobrot, spousta hlubokého a otevřeného povídání. A hodně krásných zastavení ......... mezi lidmi, kteří onu poetiku vnímají, prožívají ...... 


Magnólie a nebe










Tajemná vrátka





































Míč před bouřkou
























                                                                                                         

Růže z Texasu


A tady jsem si hrála a zkoušela vytvořit pomocí efektů obrazy.
 Mně se docela líbí ...... a co vám?  


"Žena s vínem"





























"Radost ze slunce"








































13 komentářů:

  1. Leni, ty mě chceš rozbrečet, že jo?! Nafotila jsi krásné umělecké snímky a ne abys zase napsala "to je toho".
    Nevím, která fotka se mi líbí víc. Květ magnólie proti modrému nebi je kouzelný - vznešený, tajemná vrátka vybízejí k otevření (taková zákoutí miluju), míč na zeleném trávníku pod zamračeným nebem je skvostný snímek, má perfektní atmosféru a parádní barvy, okno s růžemi, to je čekání na někoho milého. Jsem nadšená, máš poetickou duši a cit pro detail a kompozici.
    Poslední dva upravené snímky se mi taky líbí, zvlášť ten první, vypadá jako obraz.
    Moc ti děkuji za krásnou podívanou. :-) Hanka

    OdpovědětVymazat
  2. Všecky snímky se mi moc líbí. nejvíc s tou mangolií. a nejmíň ten poslední jak je tam ta nepebzpečně prohlá šedivá paní na míči. nejdřív jsem se lekla těch šatů ale pak se sklidnila. určitě dopadla dobře.

    OdpovědětVymazat
  3. Realizovat své pocity tak, aby to každému něco řeklo je těžké, je to naše a vnitřní, málokdo rozumí všem, každý si vybere to, co říká něco jemu? Mě se nejvíce líbí poslední dva, zasněné pohledy oknem do dálky, vyjadřuje to i moje uzavřené bytí, s pohledem na svět venku...

    OdpovědětVymazat
  4. ad 1: Hani, nejdřív jsem chtěla napsat rebelsky "to je toho", ale nenapíšu. Jsem ráda, že se ti fotky líbí. Ten s míčem mě taky oslovuje nejvíc. Viděla jsem ocelovou oblohu, všihcni utekli a nechali tam míč a tak jsem vyběhla a musela to vyfotit. Ještě mi tam neplánovaně vběhla kočka. Až teď si uvědomuji, že mě mohlo napadnout s tím míčem pohnout a nějak to naaranžovat, ale to už by nebylo ono.

    OdpovědětVymazat
  5. ad 2: Ratko, děkuji.
    Jinak ta "šedivá paní" :-) vůbec není šedivá, to je blonďaté dvacetileté děvče, které se takto spontánně vyhřívalo na sluníčku.
    Já jsem si s tím snímkem hrála a zkoušela, co umí program, který mám na jednoduchou úpravu fotek, a tohle se mi zdálo zajímavé. Fotka se tam dá jakože ostaršit a vykonturovat aj. A taky bych si sem nedovolila dát fotku, kde by byl někdo cizí k poznání, když nemám jeho souhlas - (Ještě jsem se jí nestihla zeptat.) - tak proto jsem vybrala tyto upravené fotky.

    OdpovědětVymazat
  6. ad 3: Děkuji, Aničko, za komentář. Ano, máš pravdu, že se nám líbí vždy to, co nějak koresponduje s naším nitrem. Do všeho, co děláme se promítáme ...... Je zajímavé pak zjišťovat, jak odlišně nebo naopak souladně co vnímáme. Že? :-)

    OdpovědětVymazat
  7. Lenko:-) ta fotka je šedivá a tudíž i ta paní na ní je celá šedá. Jen návrh na oživení. Nechat fotku šedou a jen ty šaty nechat barevně. teda tak jak byly původně.

    OdpovědětVymazat
  8. ad 7: No, to je tak schválně. Jako že je to nalezená fotka z kdysi dávno. Mně se to zdá docela zajímavé ...no. To, co navrhuješ, to v tomto jednoduchém programu nejde, takže to bohužel ani nemohu vyzkoušet. Mám to ještě hodně vyžlucené, ale není to ono. Tohle je nejlepší úprava této fotky, kterou jsem vyzkoušela. Když jsi z toho vyděšená, tak se na to nedívej. :-) Nemusíš ani kousíčkem oka. :-)

    OdpovědětVymazat
  9. Moc hezké fotky, Lenko. :-)
    Nejvíce se mi líbí „Míč před bouřkou“. Evokuje to ve mne představu, že sluníčko spadlo dolů, na louku, načež tím obloha potemněla. Raději rychle pryč se schovat! :-))
    Nebo „Tajemná vrátka“. Jsou strašidelná a přesto vzbuzují zvědavost – co jen uvnitř mohou skrývat?!
    „Magnólie a nebe“ zase říká: „Podívej, jak jsem krásná. Všiml sis?“
    „Růže z texasu“ zase napovídá – vlastně ani pořádně nevím proč (snad ty dvojité zavřené dvěře?)– nikdo není doma.

    OdpovědětVymazat
  10. Ten míč před bouřkou je povedený.

    OdpovědětVymazat
  11. ad 10: Děkuju, taky se mi zdá. :-)

    OdpovědětVymazat
  12. ad 9: ..kuju. :-)

    Je opravdu zajímavé, co v nás podobného i odlišného jedna fotka vyvolá.
    To sluníčko na trávník spadlé mě napadlo taky. Jako že se bálo bouřky. Ono to tam nahoře pěkně bude práskat. (Bojí se slunce bouřky???)

    Co je za dvířky náhodou vím. Zajímá tě odhalení? Je tam pěkné zákoutí, takový meditační koutek a pokračuje za rohem zahrada dál, kromě jiného je tam i rybníček kytičkami obsázený. (Ovšem mluvím jen o cizím peří.)

    Magnólie mi zase připadá, že se vypíná k nebi, aby si s ním mohla povídat. To, že je krásná, to ona neví, protože není na její úrovni žádný jiný květ, se kterým by se srovnala.

    A růže před dveřmi? Ve skutečnosti za fotografkou (mnou) je pěkná banda lidí a dalo mi hodně práce vyfotit růže, všude mi někdo lezl do záběru, takže tohle je výřez, kde zrovna nikdo nemá hlavu, rameno či nos. :-)
    A ty dveře vedou jen na zahrádku a jsou dvojité, protože jsou tam tlusté zdi, jaké jsou u starých statků.

    Jak odhalení či jiný pohled působí na čtenáře? Ztráta iluze? Obohacení? Zamyšlení nad tím, jak člověk o sobě mluví, když mluví o nějakém obrázku?

    Děkuji za komentář, tichý čtenáři, Borie (Cezare Gaie)...... ještě pořád nechumelí, tak jsem si dovolila. :-)))))

    OdpovědětVymazat
  13. to byla přece květnatá nadsázka Lenko, tolik květů :-) a všecky šedé ačkoliv ve skutečnosti určitě jsou jásavě barevné. jakobych nic neřekla.

    OdpovědětVymazat

Děkuji za komentář!