Ochutnávky života skrze sny

Dlouho jsem nepsala, ne proto, že by s e nic nedělo, nebo pro to, že bych neměla co. Spíš moc práce, moc myšlenek a všechny neutříděné. Teď už si to snad trochu sedá. Chaos se mění ve struktury a ony struktury nabývají čitelného významu.

Vnějškově to nestojí za zaznamenání. Snad jen zmínka o tom, jak asi vypadalo mé mentální přetížení  v minulých dnech, kdy koupený toaletní papír byl nalezen až po několika dnech – v ledničce.  

Ale  už nějakou dobu se mi zdají zajímavé sny - od Nového roku. Pamatuji si je. Ne všechny a ne dopodrobna, ale hodně ano. Některé se zdá, že nesou jakási poselství, jiné beru jen jako odreagování od práce, další jsou možná svědectvím o hledání mysli souladu s duší – kam napřít svůj život v dalším období. Kam bych se chtěla vydat.  Jak bych chtěla žít dál. 

Tak třeba se mi zdají a zdály sny dovolenkové dobrodružné. Jsem někde v hezkém kraji, ubytovaná někde v Anglii. Užívám si to tam, cestuji, poznávám, kolem jsou zajímaví lidé různých charakterů, věků a pohlaví. Vzpomínám si, že jsem někde v starém penzionku, mám tam jednu postel někde, kolem které procházejí i jiní lidé, ale nevadí mi to, jsou tu ještě vedle ubytované nějaké dvě holky, nějaký kluk, majitelé jsou staří manželé ..... nic moc luxus, ale romantika. Užívám si samostatnosti. Jdu ven a připojuje se ke mně příjemný mladík a ukazuje mi tajemství a zákoutí starého mlýna, krásné omechované velké kameny, skáčeme po nich vesele s lehkostí mládí ..... ty kameny se pohybují a překlápějí, říkám si, neblbni, můžeš se zranit, tohle není sen, může to být nebezpečné ...... a vtom se probudím a zjistím, že to sen byl.

Jindy jsme ubytovaní s velkou partou přátel v nějaké dřevěné chatě, jsme spolu na dovolené a já si zapomenu mikinu, tak se pro ni vracím oknem, protože Julča už mezitím zamkla a shazuji nějaký květináč s muškáty, ale vím, že mi to bude odpuštěno ....

Další den jsem zas byla někde ..... krajina vypadala jako rumunské hory nebo Beskydy nebo Kanada ...... kopce, sruby, domorodci, potůčky. V jednom novém srubu snad že budeme spát ..... zase jsou kolem mne známí, pak přicházím k nějakému přistřešku či otevřené stodole, kde pracuje řezbář, má tam dokonce úžasnou výstavu ............ prohlížím si ji, obdivuji.

Jindy zase jsem členkou nějakého týmu a máme soutěž v orientačním běhu či co v krásném lese, něco hledáme, jsou nějaké hádanky a my to máme vyluštit ........ zase zajímavé. O vítězství nejde, jen o zábavu.

No a teď sny partnerské, jeden je divný, poněkud negativní, ale citově mě nezachvacuje, druhý docela milý.

První: Jsem někde na zamrzlém rybníku. Přichází muž, nejdřív stojí na kraji a říká: "Když k tobě půjdu, proboříš se." Není to varování, jen konstatování. A udělá první kroky, led se začne lámat. Pomyslím si: "To je ale pako, ví, že mi tím ublíží, že mě to může stát život a přesto jde schválně dál."  Led praskl, stojím nyní na velké kře, ale nevím proč, on stojí někde na okraji té kry, ale můj kus je větší a já se potápím (trochu proti zákonům fyziky). Už jsem po kolena a uvědomuji si, že se musím rychle dostat k lávce, která je nedaleko, protože ve vodě mi rychle ztuhnou svaly a já se už pak z té vody nevyhrabu. Ale teď už jsem ve vodě po stehna a cítím, jak mi nohy tuhnou, jak s nimi nemůžu hýbat a i kdybych se vyšplhala na tu lávku, že stejně zmrznu, protože v tomhle mrazu ...... to je ale hloupá smrt, říkám si s pocitem trapnosti a probouzím se. 

Jindy se mi zdá o nahých dětských zádíčkách, která balím do teplé hebké deky a ještě jindy o jiných mužích, kteří nejsou „paka“, ale naopak jsou mi podporou a jen čekají, zda si s nimi budu chtít něco začít nebo ne.  Je to o citech, které ve mně bydlí a dávají  o sobě vědět, stačí je jen spustit a plně prožívat. Nejsou nutkavé, jen přítomné, laskavě přítomné.

Chodím spát se zvědavostí jako do kina. Co zas dnes zajímavého prožiju. Možná jsou to sny kompenzační, kdy se u mne ve vnějškovém světě nic moc neděje. A možná je to o hledání prostředí a nové představy, jak a kde žít, co prožívat. Dostávám různé ochutnávky. Všechny mě baví, ale zatím nepřišla ta pravá představa, fantazie, o které bych si řekla: Ano, tak teď chci takhle nějak žít.

Život jako veliké dobrodružství. Tvoření reality nejprve na podvědomé úrovni v rámci snů. Je krásné tomu moci být vědomě přítomna.