neděle 28. dubna 2013

Jarní ...

Čtyři hodiny uprostřed čisté přírody. Jen cca 2-3km od mého milého panelákového bytu. Uvědomila jsem si, v jak dobrém místě pro život bydlím.
Nalezla jsem úplně novou lesní cestu. Jediný, koho jsem potkala během prvních dvou hodin, byla srna. Dívaly jsme se dlouze na sebe, já slušně pozdravila, ona nic. Až zvuk fotoaparátu v ní vzbudil nevoli a lehce a pomalu odhopkala.
Jinak mými společníky byly odívaíjící se buky a slunící se borovice. Později řeka ........ ale to zas až jindy.
Zvu vás ke sdílení ...





Cesta za mnou ......


 

Cesta přede mnou



                                                           

Mladí bukové nade mnou ...

a slunící se borovice na skalách.


Vyberte si kámen a posaďte se. Můžeme si povídat ..... 
Nebo můžeme jen mlčet a koukat do korun stromů. 
Poslouchat bzučení a pukání pupenů. 
Vyhlížet srnu, až se vrátí.
Čekat, až se nám bude chtít jít zase dál ....













19 komentářů:

  1. To je pěkný kontrast...cesta přede mnou a cesta za mnou (teda za vámi) :)

    OdpovědětVymazat
  2. ad1 - taky mě to zaujalo.

    Buky a borovice jsou krásné. Překvapilo mě, žes našla Lenko ještě novou cestu ve svém pěkném velkém lesním revíru.

    OdpovědětVymazat
  3. Ahoj Iris, jsem ráda, že si toho někdo všiml. Nebyl to záměr, prostě jsem se zastavila najednou hezkém místě a bylo to tak: tmavý smrkový les za mnou a prosluněný bukový přede mnou. Cesta do jásavé hřejivé budoucnosti ...... doufám, že naopak nepřijde nějaký životní prů...švih. Život má někdy přehnaně velký smysl pro humor. :-)

    A mimochodem: Když tu vystupujeme pod křestními jmény nebo přezdívkami, pak jsme tu každý sám za obyčejného člověka, bez titulů a funkcí, povídáme si bez ohledu na věk a kdeco ... tedy vykání mi přijde poněkud nepatřičné. Jsme v souladu?
    Děkuji za komentář.

    OdpovědětVymazat
  4. ad 2: Ahoj Liško, psaly jsme současně :-). A to ještě vůbec není v lesním revíru, kam jsi také malinko nakoukla, ale úplně na druhé straně u řeky a tam jsi nebyla vůbec. Musím říci, že jsem na tebe myslela, že už jsme spolu dlouho neoslavily 1.máj :-)))

    OdpovědětVymazat
  5. Pravda, ten první máj! Na tvých krásných místech.
    Letos budu mít na prvního máje sraz se dvěma kamarádkami; ale asi to bude jen krátké. uvidíme.
    Co ty, Lenko? Svátek vychází akorát na polovinu týdne, to zas pak nebudu vědět, jestli je ve čtvrtek pondělí, nebo jak je to.

    OdpovědětVymazat
  6. Mít krásnou sluníčkem prozářenou, zelení svítící cestu před sebou, je moc hezká perspektiva. Několik dnů, se u nás táhnou mlhy po kopcích, první májový den spíše vypadal jako podzimní, měla jsem ale hezkou oslavu dne práce, a to prací sázela a sázela jsem kytičky, tak tedy Lenko přeji zelený a kytičkový máj...

    OdpovědětVymazat
  7. ad 5: No, Liško, původně jsem myslela, že by bylo hezké se tu zase spolu někde projít, ale nakonec jsem byla ráda, že mi nikdo moc do programu nezasáhl, protože jsem měla spoustu práce - od uklízení, nakupování a praní, přes fakturaci já tyhle věci normálně v týdnu špatně stíhám, když chodím domů kolem půl osmé... a když jsem ještě někde na víkend, tak nemám šanci už vůbec...) ..... ale hlavně jsem vymýšlela báseň a oslavnou zpěvohru kvůlivá narozeninám kamaráda, kam jedeme s partičkou tento víkend ..... a bazén má prý stále 30 stupňů ... :-) a dort zajistit a šatky na zpěvohru vhodné najít (jsem vykrámovala půl skříní, proto ten úklid ...... no prostě ...... oslavu 1. máje jsem přeložila na jiný vhodný klidný a jarně naladěný den.
    Abych pravdu řekla, víš, dřív jsem 1. máj prožívala, jak jiní prožívají Vánoce, ale teď jsem se nějak odsentimentalizovala a je to prima. Neprožívám ani Vánoce, ani Velikonoce, ani narozeniny ani sv. Dyndu, ale když to přijde a přichází to na mě často, tak oslavuju. Třeba šťastný a veselý čtvrtek jako medvídek Pú. .... bez ohledu na kalendář.

    OdpovědětVymazat
  8. ad 6: Aničko, moc děkuji za komentář. U nás bylo docela sluníčko, šla jsem jenom na chvilku ven se podívat na rozkvětlé stromy, ale znechuceně jsem se vrátila. U zahrádek, chatek a na okraji vsi, kam ráda jezdím, všichni jen sekali trávu, pílili dřevo, dokonce svařovali, hluku jak ve válcovně trub a železa, zedníci se tam všude rojili ...... no pěkný svátek, prdlačky, skoro všichni to měli jako já, samá práce. Zlatý klidný paneláček. :-)

    Ale to sázení kytiček ti moc přeju, to jsem vždycky milovala, teď už nemám sázet kam a v létě všechny kytky na balkóně i doma ( a že jich tu mám) proklínám, protože kvůli nim nemohu odjet na dlouho (cizí lidi o to moc pečovat neumějí, dycky něco zhyne :-) ).

    OdpovědětVymazat
  9. I já letos budu mít problém s kytkama Lenko, paní co se nám starala, už nemůže tahat konve vody po zahradě a do patra, tedy s dovolenou to není jasné? Každý rok říkám, letos nic sázet nebudu, potom to nevydržím a vyseji nová semínka, letos toho bylo, i když jsem spoustu rozdala, je jich hodně i tak, časem nafotím, jak mě krásně kvetou.

    OdpovědětVymazat
  10. Leničko, udělala jsi mi velikou radost, konečně ses vydala na procházku s foťákem! Procházím se s tebou lesem a vnímám tu krásu kolem. Dávám přednost mlčení, protože slova jsou zde zbytečná, snad jen občasný povzdech z vytržení nad úžasnou přírodou.
    Snímky máš krásné a doplnila jsi je pěknými poetickými postřehy (na to já moc nejsem). Snad nejvíc se mi líbí borovice na skalách, to je úžasná kombinace, aspoň pro mě.
    Jen tak dál, Leni!!! ;-)

    OdpovědětVymazat
  11. Ahoj Lenko.
    Přijde mi úžasné, že máš stále co objevovat, a to téměř za humny. Co ta srnka, třeba se přišla fotit, a Ty jsi dala přednost stromům?! ;-)
    Víš, co mi přijde kouzelné? Totiž, ty fotky mi tak neskutečným způsobem připomínají to, co mám 20 minut od baráku, že mi to nedá a o víkendu se musím vyběhnout přesvědčit, že podoba je jen zdánlivá:-)

    P.S.: Neztratil jsem se, jen zůstávám v pozici tichého čtenáře ;-)

    OdpovědětVymazat
  12. ad 9: Aničko, znám tu jarní secí a sázecí vášeň a těším se na fotky kytiček.

    ad 10: Hani, poetika života, to je moje. :-))) Však jsme domluvené, že až budeš dělat knížku nebo výstavu, napíšu ti k tomu třeba romány. :-)
    Taky se mi líbí ten snímek s borovicemi, ale já za to nemůžu, to ty borovice, sluníčko, vkusně naskládané kameny samotnou Přírodou a kompaktíček se také namáhal. Já jen zamířila a zmačkla ťuflík. To je toho. :-)

    ad 11: Á, Boriusi, pěkně zdravím! :-) No, takovíhle tiší čtenáři jsou nejhorší. :-))) Si to tu klidně čtou a pak si o tom klidně myslí, úplně co chtějí! :-)))) Podávají tak o mně do Vesmíru zprávu a jak já pak před Vesmírem vypadám!?! :-))))

    Jinak na místo setkání se srnkou budu muset ještě jednou tedy, možná na tom, co říkáš, něco je, budu to její focení s ní ještě muset prohovořit.

    Tož jak? Je onen kámen v popředí totožný a souška vlevo identická? :-))
    Jinak objevování je čehokoli je přece velmi snadné. :-) Stačí se juknout vlevo. Nebo vpravo. Nebo dopředu. Nebo si sednout do dřepu nebo se kouknout na nebe ... nebo zavřít oči a poslouchat nebo ...... Tak málo toho vím(e), znám(e)......... Tobě to tak nepřijde??? :-)


    OdpovědětVymazat
  13. To je toho?!!! To snad nemyslíš vážně, Leni?! ;-)
    Domluvené jsme, ale jak to vypadá, budu mít čas nejspíš až v příštím životě! ;-) :-D
    Měj se krásně, těším se na další poetiku života. :-) Hanka

    OdpovědětVymazat
  14. ad 13: Tak jo, Hani, právě si hraju s fotkami z víkendu. Tedy sem pověsím tu poetiku, když myslíš ....... :-))) a pak proběhnu tvůj blog ..... a další .... jen svistem ..... už je zase moc hodin, moc minut.

    OdpovědětVymazat
  15. Ten čas tak šíleně letí, Leni! Člověk by toho chtěl tolik stihnout ...

    OdpovědětVymazat
  16. Lenko, Ty normálně žertuješ, jako by se nechumelilo. :-))))

    Byl jsem se podívat na tu lesní cestu, co jsi tak krásně nafotila. Uf, bylo to sice dál, než jsem předpokládal, ale stálo to rozhodně za to. Poslední dobou stromy potkávám jenom z okénka auta. A teďka jsem se ocitl přímo pod nimi, mezi nimi. Ve větříku na mne mávaly listím a cosi pořád šepotaly a já jim nerozuměl. Ale nakonec jsme se pochopili. A vesmír? Tomu to přišlo strašně legrační a tak poslal lehkou spršku deště. :-)

    Lišilo se od Tvých fotek, což mě dost překvapilo. Jiné stromy, jiná cesta, jiná skalka. Nebo mi to tak alespoň připadalo :-)) Takže jsem učinil další objev, tentokrát kupodivu toho, co už léta důvěrně znám.

    OdpovědětVymazat
  17. ad 16: :-)
    To byl hezký zážitek, viď? Moc ti ho přeju.
    Taky jsem se párkrát v životě ztratila sobě nebo stromům. A když se pak člověk najde nebo znovu objeví nějaký kousek svého "doma", teprve si uvědomí, že ........ :-) ......, že? :-)

    A budiž odteď tvé jméno "Ten, který mluví se stromy" :-)

    OdpovědětVymazat
  18. ad 18: Právě že nestřihala. To bych zastřihala taky! :-)
    Asi ji to doma nenaučili. To je dneska mládež! :-)

    OdpovědětVymazat

Děkuji za komentář!