Dnes jsem byla na průzkumu. Šla jsem do Království Božího - do sebe, do své hrudi a byla skutečně tam. Nádherně tam bylo. Celé dopoledne. A dopomohli mi k tomu i lidi, stromy, kameny, slunce a geometrické tvary - krása konstrukce rozhledny.
Ta mě dlouhou chvíli fascinovala, ne méně než rozhledy. Snad též zaujme.
Stoupám .....
Odměna na vrcholu ..........
Příslib barevného podzimu .....
Lesní pestrý koberec
Pohled dolů ...
Vášeň pro geometrii mě neopouští ani při sestupu
Cestou jsem potkala mnoho dobrého a krásného. Až jsem se opila - krásou.
A když jsem - omámena - sedla do auta, než jsem dojela domů, udělala jsem několik dopravních přestupků. Člověk by se před cestou neměl opíjet. A to ani krásou. (Ještě to nemám vychytaný. :-) )
:-)
To je nádhera, Leni! ... stoupání, pohled z výšky i poslední stínová fotografie.
OdpovědětVymazatRozhledna se mi zdá dost vysoká, nevím, jestli bych se po výstupu opíjela krásou nebo lapala po dechu.
Zatím asi to první, ještě na tom nejsem tak špatně. ;-)
Moc krásné záběry jsi pořídila. Zajímalo by mě, jestli tuhle rozhlednu znám.
Měj se krásně a užívej si příjemné babí léto. ☼ Hanka
A je to ta rozhledna, co už dobře znáš? - Že tě tak fascinuje a dovedeš ji vidět jako poprvé,a přitom to vůbec není poprvé. jakto?
OdpovědětVymazatad 2: Nevím, jak to. :-) Mě fascinují věci (lidi?) i po sto padesáté páté. Záleží asi na naladění ... Žasnutí nad obyčejnými věcmi, nad plevelem, nad obyčejným kamínkem v trávě mě od mala nějak nepřešlo. Těžko říct, zda jde o úchylku pozitivní či negativní (rorma mentální retardace :-) ) ..... Ale já myslím, že tobě to taky není cizí, ne? :-)
OdpovědětVymazat