středa 14. srpna 2013

Kde nyní spočívám

Měla bych už zapnout všechny motory, rychlost zvýšit na nejvyšší, ale stále mi to moc nejde. Ještě spočívám myslí a duší stále

v zemi potůčků



tam, kde andělé tančí na stromech



v zemi ticha před východem slunce




v zemi dalekých rozhledů




a tam, kde voda má barvy neskutečné.



A zatímco můj, jindy docela výkonný, intelekt v dáli kdes bloudí, moje duše zpívá, můj vnitřní klid je bohorovný a nechce se nechat otravovat jedovatým adrenalinem.
A přece je třeba roztočit mírně orezlá kola, napřít sílu a roztlačit lokomotivu. Až se zas rozjede, nebude síly, která by ji jen tak zabrzdila a bude to zase jíííííízda! Mozkové vlny budou kmitat v rychlých frekvencích s velkou amplitudou.................... a já nebudu já, moje individualita se ztratí, budu rozpuštěna do práce, budu žít potřeby a životy lidí (tentokrát malých), kteří mi budou svěřeni. Nevím, zda je to tak dobře, asi ne, zatím to jinak neumím.
Pracuji na změně. Abych co nejvíce mohla pobývat u potůčků a nepotřebovala pro svou práci tolik - pro mě už dost jedovatého - adrenalinu.
A mohla více a věrohodněji
lákat lidi tam, "kde nebe je vysoké a modré, kde oblaka bílá rychleji než kde jinde plují, kde šumí hlavy borovic a záře červenavá stéká po jejich rozpukaných kmenech ..."  (J. Foglar)

... a do země vnitřního ticha ..........

..............domů. 












5 komentářů:

  1. Tak až se ti ta změna povede, tak máš hned ve mně prvního návštěvníka. Kéž bych se toho ještě dožila. Tak ti držím palce!!

    OdpovědětVymazat
  2. ta třetí fotka je mi blízká. Jdeme pořád někam, nevíme kam,jen si myslíme, že víme - obzor před námi se neustále vzdaluje a jen tu a tam v dáli malinko zahlédneme skrz mlhu vysněný cíl, kousek vrcholu, ale jen zase na chvilinku, aby se schoval do mraků....

    OdpovědětVymazat
  3. Jak jsou mi některé záběry povědomé a tvoje myšlenky blízké, Leni! Co bych za to dala, kdybych se mohla zbavit toho věčného rámusu, bezohledných sousedů a nočního řevu opilců! Jak ráda bych to vyměnila za vysoké nebe, průzračnou vodu zurčící v potůčcích, šumění listí stromů a zpěv ptáků! Vůbec se ti nedivím. Čím je člověk starší, tím víc takové oázy klidu vyhledává, ale je jich čím dál míň. :-(
    Jedna taková oáza je na Jihlavce, i když je jich víc. Je to tam, kde kvetla řeka. Z obce Biskoupky v okrese Brno-venkov se jde po žluté dolů k řece. Přijde se k mostu a přejde na druhou stranu. Když se jde po pravém břehu po proudu, narazí se na ceduli, že je v oblasti státem uznaná bažantnice. Jde se dál po proudu a na levém břehu je kachní farma.
    Z mostu, který má vozovku z dřevěných desek, jsou proti proudu vidět na obou březích pilíře starého mostu.
    Doufám, že jsem to napsala správně a že to z mého popisu pochopíš.
    Přeji ti moc krásnou neděli, užívej si ještě vzpomínky na zemi potůčků. :-) Hanka
    P.S. Fotky jsou moc a moc krásné, nejvíc mi učarovala ta první.

    OdpovědětVymazat
  4. Ahoj Leni, ještě tam spočíváš ? Tak to se máš :) Líbí se mi ty fotky, kterými to dokládáš. Tady nejvíc voda.

    OdpovědětVymazat

Děkuji za komentář!