úterý 23. července 2013

O jídle

Dnes je můj žaludek velmi spokojen a klid, tělo vyladěné, mysl jasná, čistá. :-) Nejedla jsem ve spěchu, jedla jsem, když jsem měla hlad, ne dřív a ne později ...... a to samo o sobě už mnohdy stačí ke štěstí. Navíc na co jsem měla právě chuť. Dnes se mi podařilo ulovit zvláště dobrou věc (na kuchyňském pultíku v košíku na ovoce ... ale o tom až později) .... Můj vztah k jídlu je jaksi ... mírně řečeno divný. Ráda bych se podělila a případně nalezla duše - ehm žaludky a jazýčky podobné. Člověk, je-li syt a spokojen, ba možná i šťasten, by se přece jen rád dělil o své štěstí. :-))

Tak tedy o jídle. Co vyznávám, v co věřím a co mi chutná.

Nejprve však trocha fundované klasiky o zdravé výživě: :-)
... "Ostatně pohlédneme-li na věc šíře, seznáme, že kromě alkoholu a přepínání sil škodí člověku také nikotin, káva, duševní práce, zahálka, nedostatek vitaminů, přebytek vitaminů, maso, tuky, hněv, tělesná dřina, chůze do schodů, dlouhé spaní, málo spánku, krátká postel, vzpírání činek, kyselé mléko s ovocem, nesvařená voda, svařená voda po třešních, pokrmy příliš sladké, pokrmy příliš slané, pokrmy příliš kyselé, pokrmy hořké, pokrmy neslané nemastné, pokrmy příliš mastné, nedostatek pokrmů, nadbytek pokrmů, výfuky aut, hluk, čtení za soumraku, karty, podvazky, kšandy, politické hovory, kysličník uhličitý, zeměstřesení a nošení tvrďáku za parného léta, takže jest se nutno diviti, že to až dosud člověk všechno přežil."
Jaroslav Žák - z knihy "Oheň"

Pan Žák, kterého ostatně shledávám spíše Učitelem, tedy předznamenává,  co i já sama považuji za zdravé a nezdravé. Domnívám se, že celý život je vlastně dost nezdravý, protože se na něj dříve nebo později stejně umře. Takže o zdraví tu zas tak úplně moc nejde, jde o život. Aby byl jásavý a zářivě jiskřivý, aby měl šťávu, aby chutnal, aby se nám sliny sbíhaly na každý den, aby byl lehký jako našlehaný sníh z bílků a sladký jako zralá třešeň, aby nás sytil jako spánek po těžkém dnu a abychom na něj jednou s láskou vzpomínali, jako vzpomínala Božena Němcová na svou babičku.  Tak.

V dětství jsem měla ráda maso. Jenže my ho neměli každý den třikrát, jako je to běžné v některých rodinách dnes. Přes týden nějaký salám nebo paštiku na odpolední svačinu, v neděli, když se zadařilo, bylo kuře, v horším případě karbanátky. Pokud sousedi zabíjeli a podarovali nás černou polívkou - joj, to bylo! Občas nám teta (nevlastní babička) udělala husí krev z konzervy a bramborovou kaši. Někdy se upekl vepřový bůček a když něco zbylo, nakrájely se knedlíky, maso a naházelo se do toho zelí a opeklo se to a to byla opravdu lahoda. Jinak si pamatuji brambory s tvarohem a škubánky a chleba s něčím. Do školní vývařovny jsem nechodila, prostě se mi nechtělo čekat ve frontě, kde byly cítit všechny ty hrozné pachy, takže jsem spoustu běžných jídel ochutnala až někde ve výkrmě brigádníků na chmelu, asi. Co jsem jedla tedy, když jsem měli odpoledku, to nevím. Asi nic, toulala jsem se po městě nebo v parku ... možná jsem si někdy koupila zmrzlinu, někdy jsem šla k babičce, tam jsem asi něco jedla, ale asi to nebylo významné, když si to nepamatuji.

Pak mé dějiny jedení zaznamenaly až dobu manželství. Vzala jsem si lovce. Lovci musejí maso. Ještě dnes mám před očima, jak byl můj muž šťastný, když vytahoval z naší udírny na chatě znovu přeuzené uzené. S kamarády vyndavali párky, klobásy a byl to pro ně obřad. Cpali se těmi karcinogeny, dokud jim jídlo nekoukalo i z uší, tuk jim kapal od pusy a oči jim divoce zářily. Tehdy poprvé mě to zarazilo. Ta vášeň, až animální. Něco tu nebylo úplně v pořádku. Ale byla to jen maličkost v celém začátku nesrovnalostí, co pod povrchem mého uvědomování začaly růst a budovat výhybku, na kterou jsem později poslala vláček svého života.
Postupem doby jsem jedla maso čím dál tím méně, přestávalo mi chutnat a můj manžel se zlobil, proč jím něco jiného než on. Pak se zlobil, proč se zajímám o něco jiného než on, proč dělám něco jiného, než chce on ...  A nakonec proč chci bydlet jinde než on. :-)))

Soužití s masožravcem skončilo, ale maso z mého života úplně nevymizelo. Jednou jsem přijela ze skoro desetidenního terapeutického semináře, kde jsme se zabývali hlubinnou abreaktivní terapií. Mnoho práce bylo na očistě mé duše a mysli uděláno, ale to jsem ještě nevěděla, jak moc. Přijela jsem domů do prázdného bytu a tam jen pizza v mrazáku. Do trouby s ní a pak rychle utišit hla ............. fuj! Co to je?!? Zděšeně jsem dloubala do kousků salámu či šunky. Bylo to úplně zkažené!  S odporem jsem to sloupala a vyhodila. Ten večer bylo k jídlu jen těsto s trochou kečupu. Někdy v dalších dnech bylo setkání s přáteli u příležitosti nově otevřené restaurace s vynikajícím kuchařem s mezinárodními zkušenostmi. Nějaký plátek masa jsme měli. A opět se mi ústa zkřivila odporem. Copak mohou mít zkažené maso v tak nové restauraci? Dala jsem ochutnat kamarádům vlevo i vpravo. Podivili se, co mi na tom nechutná, vždyť je to stejně výtečné, jak to mají oni. Pochopila jsem, že se něco ve mně změnilo a že na to tělo takto reaguje.
Od té doby - a je to již náct let, si občas maso dám, když na něj mám chuť - zpravidla kuřecí řízek. Ten totiž jako maso ani nevypadá a ani nechutná. :-) Někdy snesu kuřecí nudličky v nějaké omáčce. Ale není to každý měsíc, to ne. To by toho masa bylo moc. :-)
Takže vysvětlení pro masožravce, jak se může taky stát, že na člověka přijde vegetariánství.

A teď co jím. Nejsem typický vegetarián a zdravovýživář. Na to nemám povahu. Jíst co někde doporučují a píšou, to neumím. Jím, co mi chutná. Sleduji, co mi tělo říká.

Takže nejím smažené, protože je odporně mastné a neživé.
Nejím moc vajíčka, jsou dost těžká.
Nejím moc vařených jídel, protože mi připadá, že se vařením v jídle kazí život. Taky to stojí neúměrně mnoho času, energie, peněz a pak se vyplýtvá spousta vody a další energie na mytí nádobí. Teplá jídla si dávám hodně v zimě, to ano, to cítím, že je potřeba. Ale jsou to jídla superjednoduchá, jako např. brambory s mrkví, květáková polévka apod. Dobrá jídla pro mne jsou jedno, dvoj, maximálně trojsložková, čili jednoduchá a proto snadno stravitelná. Také chuťové uspokojivá, protože je úžasné si vychutnávat pravou chuť mrkve, chuť kedlubnu, chuť chleba ...  a ne si nechat ohlušit chuťové pohárky desítkami přísad a koření.
Takže suma sumárum: Moc tomu vaření nedám. Raději věci syrové. Čili ovoce, zelenina, saláty, chleba - třeba bez másla s jablkem, rajčetem .......
Cítím, jak s každým prokousnutím dužiny do mě stoupá život, opravdový život, jak jej nasávám jako na jaře stromy mízu a život mě prostupuje .......
Dnes mě dort nechává spíše chladnou, ale když uvidím čerstvý a chřupavý zelený ledový salát, mám plnou pusu slin - ne jak Pavlovovi psi, ale spíše jak vyhladovělý králík, když se dostal k pastvě.

Moje oblíbená jídla (kdyby mě chtěl někdo pohostit nebo kdyby chtěl vědět, co jej/ji u mne může čekat, přijde-li - ohlášeně! - na večeři. :-)

Ovoce všeho druhu
Ovoce s jogurtem
Ovoce s jogurtem a s oříšky
Oříšky mnoha druhů
Šopský salát
Okurkový salát s kysaným podmáslím
Ledový salát s kysaným podmáslím
Rajčata s balkánským sýrem
Okurky s balkánským sýrem
Rajčata s mozzarelou (bez oleje a bazalky) s barevným pepřem
Hermelín či Prezident, sýr s ořechy či zeleným pepřem, čerstvý sýr, sýr Cottage s rajčetem či okurkou
Chléb s měkkým tvarohem, osolený
Chlém s máslem a rajčetem
Chléb s máslem s tenkými plátky citrónu
Opečený chléb na lžičce oleje s rajčetem

Repertoár teplých jídel: 
Květáková či brokolicová polévka - hutná (zahuštěná jíškou)
Vařené brambory s postrouhaným balkánským sýrem
Vařené brambory s mrkví
Vařená zelenina: mrkev, kedluben, květák - zahuštěná, podávaná s bramboerem nebo s chlebem (zejména zimní jídlo)
Farfalle se sýrovou omáčkou (z roztavených kvalitních sýrů a smetany)
Špenát s brambory, špenát s chlebem 

Pro zvláštní příležitosti a zvláště vážené osoby:

Vegečína - naložené sojové nudličky v sojové omáčce na pánvi opečené s čínským zelím, paprikou,kyselými houbami, buráky či mandlemi - s rýží
Brambory se špenátem (či brokolicí) zapečené se sýrem
Brambory s květákem a brokolicí zapečené se sýrem

Superdrahý a superpracný (na mne) slaný dort:
Farfalle se sýrovou omáčkou, špenátem a buráky. Vrství se těsto, sýrová omáčka (pikantnější, třeba s nivou a česnekem) buráky, špenát a znovu těstoviny ....

Občas do tohoto jídelníčku vrazím takové zhůvěřilosti jako zmrzlinu, čokoládu, nějaké sladké pečivo, borůvkové knedlíky v restauraci, kuřecí řízek s okurkou a na návštěvě, kdo mi co dá, hlavně domácí koláč a tak. :-) 

Tak pánové, chcete si mě snad někdo vzít ??? :-))) Ne, netlačte se všichni u dveří! :-)))) Děkuji. :-)

I však dobře tak. :-)

Všem přátelům i mamince tímto děkuji, že mě nenutí do jídla, na které nemám chuť.  :-)

P.S. Jééé, já zapomněla na tu lahůdku, kterou jsem dnes objevila a proč vlastně vznikl tento článek! Tedy: Bylo to avokádo, které jsem zakoupila tvrdé, ale za pár dní krásně dozrálo a já dužinu rozmačkala, osolila, malinko opepřila a dala tam pár kapek sitrónu, protože je to dost mastné, a namazala jsem tuto krásně zelenou pomazánku na knackebrot (normální chleba doma jaksi nebyl přítomen). A z toho mám celý den děsně dobrou náladu, jasnou a veselou mysl. :-)
A kdo dočetl až sem, musí být neobyčejný člověk a jemu patří můj obdiv! :-)



Dobrou chuť, ať jíte cokoli!


:-)










39 komentářů:

  1. Dobrou chuť!

    Já ti závidím, Lenko, tvá oblíbená jídla!
    Taky bych chtěla se takhle stravovat, taky se mi líbí ta čistota, šťavnatost, nesmažené věci atd.

    Jenže já bych musela jíst tohle nepřetržitě od rána do večera, abych se najedla.Mě to nezasytí. Zeleniny spotřebuji ohromné porce, abych cítila, že jsem se najedla. No a je to pro mě tedy drahý.
    Když sním maso, zasytí mě to rychleji, při menším objemu. Takže bohužel - maso nebo aspoň sýry musím mít kromě zeleniny.

    A to pečivo, to je potíž :)
    Když mám hodně zeleniny k masu, nemusím pečivo. A když ano ... sním ho spoustu, víc než ostatní, víc než muži kolem mě. Zkusila jsem fígl: koupit si večer k večeři víc pečiva, než sním - že mi nějkaé zbyde. Kdepak. včera jsem snědla všech 8 rhlíků s paštiko, nedávno skoro půl kila chleba. Když si jich koupím míň, sním míň.
    Zdrženlivost v jídle bych potřebovala. Jenže bych se nenajedla - leda že bych zhubla,to mi pak stačí méně jídla - když vážím cca 55. Ale to už asi nikdy vážit nebudu, doufám; to je málo.

    To jsou problémy, co!

    Jakmile jím nějaký čas jen tolik, co ostatní, hubnu.
    Když se přejídám do sytosti, nijak zvlášť netloustnu. Asi potřebuju hodně jídla. Nevím.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tvá oblíbená jídla jsou pro mě jen v období letních veder jako je teď.

      Jo a smažené nejím, nevyhledávám, ani skoro nemastím.

      Vymazat
  2. ad 1: Tééééda, Liško, já zas závidím tobě. Já i z té stravy, co udávám, spíše tloustnu. Opakovaná scénka z dovolené s přáteli, kamarádka nechť je mi svědkem. Asi třináct dní jsem se stravovala takto: Ráno nějaké křupinky s tekutým jogurtem, na celý den a cca 15km chůze sváča suchá skýva chleba a rajče nebo kus okurky, kousek syrového salátu (nechtělo se mi jet nakupovat), někdy nějaké ovoce - třeba po výletě melounová párty. Večer jsem si opekla na sucho dvě kolečka šmakouna (to je taková věc z vaječných bílků) a k tomu okurka. Kamarádka jedla víc, měla housky namazané nebo sýr, k večeři měla dokonce i rýži s houbovým gulášem ... A to říkala, jak je to zajímavé, že v té přírodě a na výletech nemusí člověk tolik jíst. Ona zhubla, já ne. Kdybych jedla tak, jako ostatní, je ze mně totální koule, mnohokrát vyzkoušeno. Zabývám se teď hubnutím, čili jak to zařídit, abych zhubla, což při takových minidávkách jídla je docela problém, to už bych nejedla pomalu nic a hladovka mi k hubnutí taky nepomáhá. Pohyb na to taky nemá velký vliv, jak vidno z opakovaných dovolených v horách, kdy chodíme dost po kopcích. Musí to být v hlavě. A tak to hledám. U tebe to taky bude v hlavě, taky to můžeš hledat. Třeba bys ušetřila za jídlo. :-)))
    Mně tedy vždycky pomohla zamilovanost. To jsem se mohla cpát třeba dorty (co mi nosili mého srdce šampióni) a nic, hubla jsem. Ale ve svém požehnaném věku :-) a s tím, co vím, mi asi ta trapná zamilovanost, co mě vždycky uchvátila a mlátila se mnou o zem :-), asi, doufám, nečeká. :-)
    Takže než přijdu na to, co a jak mám v hlavě (pár nesmyslných programů z útlého dětství jsem už z hlavy vymetla), je dobré pro mě takhle jíst, protože se jednak cítím dobře na těle i na duchu a jednak netloustnu.

    S tím smaženým je to zoufalé. Když přijde vegetarián do běžné restaurace, tak mu nabídnou smažený květák, smažený sýr, nanejvýš ještě třeba sladké knedlíky. Takže proti své vůli často sním něco sladkého nebo jdu pryč hladová z restaurace, kde jídlení lístek přetéká nabídkou. Naposledy jsem se dohodla s personálem, že jediné, co není tak moc smažené a není maso, jsou americké brambory. Tak jsem jedla suché americké brambory, ani salát k tomu neměli, no, aspoň že mi dali sůl a zapila jsem to čajem, do kterého jsem si koupila od nich dva sáčky, abych to mohla považovat za čaj. Ještě pořád je to v mnohých restauracích tzv. "u cesty" problém.
    O to raději jsem se vrátila cestou zpět do jedné konkrétní restaurace u Pelhřimova, kterou jsem na cestách navštívila, kde měli výtečný grilovaný hermelín s výtečnou nakládanou zeleninou. A těším se, že až pojedu zase kolem, stavím se tam.

    OdpovědětVymazat
  3. To je fakt - vegetariáni nejčastěji dostanou smažák. To bych si dala radši taky ty americké brambory.
    Zamilovanost má na mě ten vliv, že jsem rozjetá, akční a přitom skoro nejím, takže hubnu.

    OdpovědětVymazat
  4. Lenko, mám to hodně podobně jako Ty. Jím hodně zeleniny, v zimě potřebuji teplé, záhřevné jídlo.Mám také ráda jednoduché chutě, kdy vynikne právě ta chuť té potraviny.

    Ale maso jím. Maso je pro mě spíše společenská záležitost - dávám si ho málo, vzácně a vychutnávám si ho. A zase jednodušše připravené a bez oblohy jen se zeleninou. Nemám ráda takové ty chutě kdy je maso a ananas (slané a sladké dohromady) a takhle různě skombinované.

    Podobně jako Ty, cítím energii z jídla. Dříve v manželství bylo pro mě vaření nutný mus (žrádlo, prádlo, směny, stavba baráku, málo peněz, ) a dnes mě to baví, prostě pojímám to jinak. Mám radost, když někomu mé jídlo chutná. Jinak k tomu vegetariánství - vadí mi ty věčné argumenty vegetariánů, že lidé masožravci zabíjejí zvířátka - ano, zabíjejí, zabíjejí podobně jako vegetariáni hodně kytiček.

    Ještě k tomu stravování - v manželství jsme žili i místy v existenční krizi - přemýšlíš jak se najíst hodně a levně, nekoukáš na to tolik až co jíš. Takže pak je to o kvalitě potravin a kvantitě a také o ceně. To uvědomování si co jím a proč a jak přišlo postupně s tím, jak jsem se dostávala z finančního srabu.

    OdpovědětVymazat
  5. ad 3: Zajímavé, Liško. Na tebe zamilovanost působí ativujícně. Já se zas stávám usměvavým přítulným zviřátkem, které se nebojí a které nebopotřebuje být akční, protože všechno, co ptřebuje, tak má: lásku, ochranu, podporu.
    Kdežto teď jsem v běžném životě (tedy cítím se tak) takový spíše bojovník, který musí být stále ve střehu, aby něco nezanedbal, aby byl stále u kormidla, aby aby aby ...... To tak podnikání nese. Není v tom klid. A já moc potřebuji klid, to jsem potom velmi tvůrčí a vylézají ze mně takový moudra, že až koukám.
    Ono by to chtělo v mém případě asi přestat s podnikáním, ale to mi nějak napasuje zas do reálného života, práce je pro mě jeho smyslem, nesnesla bych pracovat pod někým, kdo to řídí jinak, než si myslím, že je ideální, už jsem nezaměstnatelná :-) A pak, byla by to velká finanční škoda. Musím to vymyslet nějak jinak.

    OdpovědětVymazat
  6. ad 4: Barčo, taky nemám ráda ty militantní kecy - ať už od masožravců (jaktože nejíš maso, to je nezdravé, člověk je všežravcec atd.) tak od vegetariánů (chudáci zvířátka). Ať si každý jí to, k čemu si došel, dospělý člověk má zodpovědnost ke svému tělu a má dost informací na to, aby si mohl vybrat. Nejlepší variantou je samozřejmě poslouchat své tělo a duši. Ale to je proces. Někdo během něj odevzdá na chirurgickém stole pár orgánů, občas si skočí do protialkoholní léčebny, často i několikrát umřeme, než cosi malinko pochopíme. Tak je to se vším. Tedy informovat, popovídat, ale nenutit a hlavně neznechucovat jídlo jiným.

    Co se týče té finanční krize. Taky jsme stavěli barák a bylo to poprvé od svých třinácti, co jsem musela jednou požádat rodiče o 2 tis. půjčku na jídlo. Já od nich nikdy nic nechtěla, snažila jsem se hodně sama, takže tohle byla moje veliká prohra. Chyba byla, že jsem neustála manželovy megalomanské navícové projekty, kvůli kterým moje vzorné propočty, při kterých mohla být finanční pohoda, nevycházely.

    Myslím, že by se člověk neměl dostat do situace, kdy nemá na slušné jídlo. A může jím být třeba suchý chleba, ale dobrý! Naši předkové vyžili s bramborami, zelím a mlíkem. Kdežto my umíráme na superlevné chemické jogurty, co nejsou jogurty apod.

    A ještě k těm zvířátkům. Oni ti "odporní" vegetariáni mají samozřejmě pravdu. Zvířata jsou vyšší forma života, tedy její zabíjení je objektivně horší než zabíjení rostlin. Navíc v. se živí zpravdila těmi čátmi, které by stejně přišly vniveč, jako např. plody. Kdežto takový býk, než se stane steakem, spořádá tolik rostlin, že se o tom nesní mnoha vegetariánům. Navíc chovaná zvěř spásá půdu, která pak v některých částech světa vysychá, eroduje a způsobuje vznik pouští, potažmo hlad. Taky ten, kdo vlastní stádo, má v rukou koncentrované jídlo, koncentruje ve svých rukou nároky na obrovské plochy půdy a to způsobuje koncentraci majetku, potažmo moci.
    Je prokázáno, kdyby lidstvo přešlo na vegetaiánství, zeměkoule by uživila mnohem více lidí, než dnes. A to je docela silný argument. Pro hlavu. Než to projde srdcem až k žaludku, cesta je dlouhá, jak výše psáno.

    OdpovědětVymazat
  7. Leni, to se tak hezky četlo! Vůbec nebyl problém přečíst celý článek, problém je, co teď s tím. Samozřejmě ti dávám za pravdu, stravuješ se zdravě a jak to vypadá jíš, abys žila, i když máš z jídla i požitek. Já to mám trochu převrácené, totiž že žiju, abych jedla. Taky mám z jídla požitek, a to pořádný. Mně chutná snad všechno. Zrovna dneska jsme měli tvarohové knedlíky s meruňkami, vařila jsem i pro mladé a všichni jsme se olizovali až za ušima. ;-) Jsem spíš masožravec, bez masa mám vyloženě absťák, musím mít denně aspoň kousek šunky. Jinak jíme s mamkou hodně zeleniny a z masa hlavně kuřecí a ryby, ovšem vepřovým řízkem občas nepohrdnu. Co se týká sladkostí, však víš sama. Copak to jde vymýšlet recepty a neochutnat, co z nich vzejde?!!!
    Když jsem byla malá, stravovali jsme se úplně jinak. Narodila jsem se pár let po válce. K dostání toho moc nebylo a my jsme ani neměli peníze. Teď je k dostání všehno, na co si člověk vzpomene, o kvalitě se ovšem raději nebudu šířit, ale peníze se občas taky nedostávají. Musím úplně všechno kupovat a zelenina i ovoce jsou pěkně drahé.
    Jééééééé, to jsem se nějak rozjela, raději už končím, ale ještě bych tě ráda pozvala na svůj blog. V dnešním článku je něco pro tebe.
    Leničko, měj se krásně a užívej si života plnými doušky! ;-) Hanka

    OdpovědětVymazat
  8. ad 7: Hani, to máš pravdu, ta drahota - zvlášť ovoce a zeleniny je přímo astronomická. Kilo třešní kolem 80ti korun, to je opravdu na vraždu. Ale je zase fakt, že kdybych nebyla líná a objela pár alejí v okolí, tak se jich nacpu dosyta zadarmo. Nicméně zas je to lepší, než když bývaly v zelenině jen brambory, cibule a celer. Pamatuji se, jak jsem byla unešena při první návštěvě trhu v Itálii nedlouho po revoluci, kdy jsem viděla tu nabídku ovoce a zeleniny, jež je pro nás nyní už celkem normální. Jeden z největších zážitků z ciziny! :-) Nemohli mě odtamtud odtrhnout. :-)

    Jůůů, něco pro mě u tebe?!? Hurá, už běžííííím ..... :-))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dojdeš-li k tomu, že jíš když, máš hlad, spíš, když se ti chce spát, uděláš to, co máš chuť udělat a neděláš nic co nemusíš, miluješ to a toho, co za to stojí, je to ideální stav Lenko. Když k tomu dospějeme, jsme šťastní..........

      Vymazat
    2. Přemýšlela jsem o tom, zda je tohle štěstí, Aničko. Asi jo. Nebo ne? :-) Ani Liška jednoznačně neříká ano.
      Dneska jsem šla v lese ke studánce pro vodu a asi jsem se usmívala se na projdoucí lidičky, protože pán volal na své dvě postarší dámy: "Takhle vypadá spokojená ženská!"
      Nevím, co tím přesně chtěl říci, ale docela mě to potěšilo. :-)

      Vymazat
  9. annapos:
    ideální stav a šťatsní ... no nevím, víceméně v tom stavu jsem, celkem spokojena, ale docela osamělý bojovník (což je pro mě víc pozitivní než negativní, pravda,ale přece...)

    Kdo žije momentálně v rodině, většinou to nemá - nejí, kdy má hlad, nespí, kdy chce a nemůže dělat, co by chtěl - když se třeba stará o malé děti.

    OdpovědětVymazat
  10. Lenko ad5
    mně tvoje podnikání vždycky připadalo jako dobrá věc a svobodné a užitečné přitom. Nene, toho se jentak nevzdáš, žene :)

    OdpovědětVymazat
  11. ad 9: Ano Liško, je toho mnoho, co nemáme, ale je jedna věc, kterou máme a ty vyvažuje ty ostatní, o ní se jiným jenom zdá. Svoboda. Mně chutná velmi sladce. :-)

    ad 10: Uvidíme. Na ničem člověk nemá být závislý, i kdyby to byla třeba prima práce. Možná ji budu dělat jinak, vše je ve hvězdách. Ale jak začnu být takhle nespokojená a vrtím se na svém velitelském křesle, něco se chystá. :-)))
    Zatím to dopadá tak, jako s tím Kemrem, jak pořád říkal "a na jaře už nezaseju"... :-)

    OdpovědětVymazat
  12. Barča: Moc nechápu, komu co vadí na tvrzení, že masožrouti zabíjejí zvířata. Vždyť je to pravda :-) A už vůbec nechápu reakci "vegetariáni zabíjejí kytičky", to je jako když chytnou zloděje a on řekne: "ale tamti zase odhazujou papírky" :-) Osobně maso občas jím a chutná mi, ale jíst ho moc nechci. Kdybych se měl řídit zásadou "nejez nic, co sám nejsi schopen zabít", tak bych mohl jíst tak maximálně komáry a to ještě jenom ty, co se zrovna zakusujou do mě :-) Pamatuju si na situaci, kdy mi mohlo být tak 5 nebo 6 a táta připravoval na Vánoce kapra a já jsem pociťoval lítost a říkal "chudinka rybička". A všichni mi vysvětlovali, že "to tak prostě chodí". Jo, obecně to tak chodí a já nemám ambice měnit svět, ale pokud mi něco přijde zbytečný, prostě dělám něco pro to, abych ten stav zmírnil - sám za sebe, sám v sobě. Pokud tenhle pocit někdo nemá, ať jí v souladu se svými pocity. Jenom mi přijde divný - a možná je v tom trocha povýšenosti - že někdo schová svoji svobodnou vůli za "tak to chodí" a "vegetariáni zabíjejí kytičky" :-)

    Lenka, Liška: Jinak smažák a smažený květák je problém spíš menších měst. V Praze (obrovská) a v Brně (aspoň nějaká) je nabídka vegetariánských restaurací...

    Co se týče hubnutí a přibírání, všiml jsem si, že když se v nějakym období snažím poctivě dýchat, tak moje tělo inklinuje k přibírání... Nevím, čím to fyziologicky je, ale vnímám to tak. Jinak nepřiberu a nepřiberu, ať jím cokoliv...

    OdpovědětVymazat
  13. Pěkně napsané, jsem si početla:-)) S kuřecím řízkem souhlas, ono už vůbec to maso nechutná jako dřív. Se studenými jídly bychom se shodly, i když ten chleba s citronem mě fakt zarazil:-)) Vařenou zeleninu zrovna nemusim, tak ještě špenát, květákový mozeček a lečo.... jó a papriku, tu cpu kam můžu:-))) No ale vařim skoro denně a rodina je spíš masová než zeleninová a ještě manža s nejmladším ujíždí na sladkým, jako jsou knedlíky a lívance.... ale když jim k obědu upeču tři plechy jablečného štrůdlu, jsou spokojení všichni:-))

    OdpovědětVymazat
  14. ad 13: Ahoj Ajko, díky za komentář, ten namazaný chleba máslem s tenkými plátky citronu, ještě pokrájenými na dílky, někdy zkus. Je to osvěžující. Na mě je máslo dost mastný a když jsem neměla rajčata, která taky trochu rozbourávají tuk, tak jsem tam dala zmíněný citron.
    Vidíš to, papriku já zas nemusím skoro vůbec, je na mě těžká. Květákový mozeček a lečo obsahují vajíčka a ty já taky nemusím. Tak jednou za čtvrt, za půl roku.
    Vařit rodině tak a mít chutě jinak, je slušná oběť. U našich žen běžná. Je otázkou, zda je to tak v pořádku. Ale to není předemětem tohot článku.
    No, štrůdl, to je myslím taková lahoda, že se na ní se shodnou masožravci i vegetariáni. :-)

    OdpovědětVymazat
  15. ad 12. Ahoj Jirko! Zdravím po delší době! :-)
    ad 1. odstavec: pravdu díš, jenom k tvému "Moc nechápu, komu co vadí na tvrzení, že masožrouti zabíjejí zvířata. Vždyť je to pravda :-)" si dovolím podotknout, že nešlo o to, že to není pravda, ale o to, že u stolu přece nebudu někomu kazit chuť, to je nefér. Každý může povědět, co ho k té které stravě vede, ale ne obviňovat někoho, kdo se živí jinak, to je agrese a ta logicky vede k obranné reakci, kterou je například právě poukázání na to "vy taky zabíjíte - kytičky!"

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pokračování, komentář mi utekl předčasně. :-)
      Máš pravdu také v tom, že schovávat se za "tak to na světě chodí" je krátkozraký alibismus.

      Jistěže ve velkých městech jsou jídelny zdravé výživy a vegetaránské jídelny, koneckonců mám kancelář 80m od jedné z nich, nebudu si najímat kancelář vedle řeznictví, žejo? Ale oběma nám šlo o další restaurace, ne o těch pár úzce zaměřených. Moje nedávné zkušenosti byly např. Z Harrachova, což je velmi navštěvované místo a byla jsem ve velmi dobré restauraci s bohatým jídelním lístkem, v další restauraci - u Mumlavského vodopádu nabídli vegetariánům zelňačku, ovšem byla z uzeného vývaru. Takové věci personálu nedocházejí. A cokoli jiného jen sladké sladké sladké nebo smažené, smažené, smažené. Další zkušenosti mám mnohde ze Šumavských měst, jihočeských, středočeských ...... Takže když mají někde dobrý salát (třeba aspoň šopský) nebo něco podobného, co není ani sladké, ani smažené, ani masové, je člověk velmi vděčen.

      A to dýchání ... je zajímavé. Hlubší dýchání má vliv kromě jiného působí dobře při příliš kyselém prostředí. Takže možná to napovídá, že tvoje váha by měla být vyšší. Já jsem se např. dočetla, že neuberu a neuberu na váze, když budu zakyselelná (třeba přílišným stresem, přílišnou únavou z práce). Tak se snažím dýchat a být v klidu. Ale jsou prázdniny, tak to je snadné být v klidu.
      S tím životem je furt práce ... :-)

      Vymazat
  16. Fredy Kruger

    " Snědl jsem tři kila brokolice ......
    špenátu ale ještě více !
    ...( asi tak sedm kilo )
    Já potil se, až ze mě lilo ,
    víc nežli ze stáda wolů !

    ... myslíte, je jsem pil kolu ?
    Jest nezdravá ! ... proto nepiji kolu.
    nedotknu se, - ni alkoholu ! "

    " Čím tedy zapíjí jídlo ??? "
    ( Hovoří Jirii Schoust )

    " Ví kdo !" ...

    ( Frantischekk Pytschuss mu odpovídá )

    ...( dvojice Jossefa Cztwrtpytla hlídá )
    a vidí !! muž plot zvolna přelézá .....
    ... již u souseda se nalézá ......

    ... a pije tam vodu z bazénu ! !

    " Vždyť budeš pak plný ekzémů !"

    Muž neslyší ! ( křičí naň proti větru )
    o cc 50 centimetrů
    poklesla vody hladina ! !

    " Takto chlastat je krawina !
    " Vodou je plný až k pupíku !!"

    " Vypil několik kubíků !,
    chlape ! bude ti nevolno !! "

    ... Muž zaskuhral cos ... ( jako ...,, nahowno,, )

    " Teď pliv a je zaním louže !"
    ( šeptají muži ) : " můj bože !! " .....

    OdpovědětVymazat
  17. A to já se omlouvám, že nezdravím, Lenko, internet je místo, který vnímám, jako že jsme tam pořád tak nějak nepřetržitě spolu :-)

    No tak jako reakci na militantní vegetariány to chápu, ale musím zároveň říct, že jsem asi žádnýho takovýho zatím nepotkal... Zato jsem potkal spoustu masožroutů, kteří by všem poskládali jídejníček... :-)

    No jinak s restauracema to fakt nemůžu jinde posoudit, ale v Brně je i pár těch, který vegetariánský nejsou, ale mají slušnou nabídku bezmasých jídel... Nicméně je fakt, že to jsou hodně restaurace zaměřený na zahraniční kuchyni... A taky je fakt, že často vídávám v kolonce "bezmasá jídla" smažený sýr se šunkou :-)

    Jsem rád, že to s tím dýcháním dává smysl i někomu jinýmu než mně :-) Jinak moje váha klesla za poslední 4 roky o 14 kilo, kdejaká anorektička mi může závidět :-) A taky je fakt, že když jsem se začal cpát víc zásadotvornou stravou (co nejblíž veganský), tak jsem paradoxně i to kilo přibral... No takže si myslím, že budeme společně hluboce dýchat a přibereme i Lišku, aby nemusela jíst tolik rohlíků :-)

    OdpovědětVymazat
  18. ad 17: Cože??? 14kilo spadlo už z tak dost štíhlého kluka??!! Tý jo, to fakt musíš být kost a kůže. To nějak samo? Zodpovědnost za rodinu a tak? Je všechno v pořádku?
    No jasně, už dýchám! A máš nějaký styl, čas, způsob, frekvenci ...... Předpokládám plný jógový dech ...
    Liškóóóóó, kde jsi, jdeme dýchat ...... :-) :-)

    OdpovědětVymazat
  19. ad 16:
    Fredy básní, rýmy spřádá,
    zde zde pro něj dobrá rada:
    Slova svá i tělo, duši,
    muži kultivovat sluší.
    A když básním jeho
    hlubší smysl utíká
    tu lepší je než básníka
    dělat třeba ... zedníka.
    Nejsem zrovna ňáká štěkna,
    však raděj čtu si slova pěkná,
    kolem sprostoty je dost,
    vulgární tu není vítán žádný host.
    Omluv slova moje upřímná a jasná
    jistě tvoje další báseň bude ... krásná! :-)

    OdpovědětVymazat
  20. Ad 18: Ale ne, mám ideální běžeckou váhu :-D Pěkných 64, kost a kůže vypadá jinak :-) Nějakej stres dlouhodobě prožívám, ale to sem nepatří...

    Já už taky dýchám... styl mám volný, frekvenci přirozenou, čas neměřím :-)
    Liškóóóóó, kde jsi, jdeme dýchat :-D

    OdpovědětVymazat
  21. Ahoj Leni, byla jsem tu:-)
    Téma jídlo! To je něco.
    Já jsem spíš na teplá jídla. Nevím, proč. Asi zčásti někde ve mně je zakořeněné přesvědčení, že pořádné jídlo má být vařené. Když jsem se jednu část života, kdy jsem měla depky, stravovala furt chlebem s něčím (nic mě nebavilo dělat, tedy ani vařit, ale jíst mě nepřestalo bavit), zjistili mi pak anémii, která zmizela s návratem k obvyklému stravování. Taky jsem pořád dost zimomřivá a představa studeného jogurtu k obědu mě neláká, kromě vyloženě parných dnů, jaké jsou do roka dva. A navíc mě vaření těší (pokud tedy nemám ty depky - no, rozhodla jsem se, že už je mít nebudu:-) ) a nevadí mi připravit si třeba i složitější jídlo pro 1 člověka - dělám to stejně ve větším množství a jím několik dní totéž (to mi neva) třeba s jinou přílohou a zamražuju.
    Chuťově mi vyhovují kořeněnější, ale i jednoduché chutě. Dokážu si vychutnat obojí. V poslední době jsem zjistila, že asi velmi málo solím, protože se mi několikrát stalo, že jsem měla polévku někde jinde než doma a přišla mi přesolená, dokonce v jídelně zdravé výživy. Na druhou stranu rajče na chlebu si ráda trochu posolím, líp mi to chutná. Vadí mi ale jídla kořeněná nadmíru, hlavně tzv. zesilovače chuti, všelijaké ty Vegety apod. Snažím se přemlouvat mamku, aby to nepoužívala do polévek (aspoň, když jsem tam na návštěvě).
    Maso jsem nikdy moc nemusela, v dětství jsem odmítala hlavně tlusté a kližkovaté (no, neznám děti, které by to rády jedly) a posledních 11 let mě maso postupně opouštělo tak, že ještě před pár lety jsem snědla jednou za půl roku rybičky v tomatě z konzervy a k tomu chleba s máslem, ale poslední asi 2 roky už mám ty rybičky jen v lednici pro případ, že by si tělo o ně řeklo:-) Takže můj přerod na vegetariánku nebyl zlomový jako u Tebe po semináři, Leni, maso mi smrdí jen syrové (když chodím do menšího supermarketu, kde mají dlouhý pult s uzeninami, chlazeným masem a pod., tak mi často přijde, že to musí být snad prošlé, jak tím načichne celý krám, tomu pultu se tedy vyhýbám obloukem).
    Jinak téma nadváha... kdysi v pubertě jsem si hloupými dietami rozházela metabolismus a od té doby se střídají štíhlejší a tlustější období.. poslední dobou hubnu jedině, když jsem v pohodě, život mi přijde fajn a přijímám ho takový jaký je. Jinak se můžu stavět na hlavu, jíst málo, sportovat a většinou ještě přiberu. Protože momentálně mám dost kilo navíc, tak kromě té stravy (poslouchám tělo a snažím se nezajídat neklid) a pohybu (hodně chodím a občas si dopřeju rotopedové období) se hlavně snažím naučit mít se ráda - no ale v tom jsem zatím prvňáček a hlavně je to učení na celý život:-)
    MonikaT
    P.S. Tvoje báseň jako odpověď Fredymu je fakt vtipná, zároveň jednoznačná, ale i laskavá:-)

    OdpovědětVymazat
  22. Jo, ještě k těm restauracím s chudou nabídkou pro vegetariány - mě smažené nevadí, ale nerada mám na talíři smažené všechno, tedy např. smaž. sýr s hranolkama. Radši mám k tomu vařený brambor, jenže ten zas skoro všude ohřívají v mikrovlnce a to já tady nerada. Takže to řeším smaženým bez přílohy a se salátem (ten většinou všude nějaký mají) nebo: (nový objev) v přílohách se občas vyskytne dušená zelenina, např. zelené fazolky a ty jsou skvělé např. s těmi americkými bramborami nebo i samotné (naposled v restauraci mi dokonce vyhověli a udělali mi ty fazolky bez slaniny) MonikaT.

    OdpovědětVymazat
  23. v poslední době jsem hodně omezila jídlo. maso jím málo, některý týden vůbec a anebo jen trochu. Do restaurací chodím minimálně. Vemu si klidně rohlík s máslem. stačí mi to.

    teď jak byla meruňková sezona, jedla jsme jen meruňky. mraky meruněk.
    přesto že jím mnohem méně, jen kvetu. teda ve smyslu že jsem větší něž jsem bývala. hodně jsem nabyla. dobře trávím a každé jídlo mi jde k duhu.

    OdpovědětVymazat
  24. ad 21,22: Díky Moniko za obsáhlé komentáře - si člověk aspoň počte, i když, pravda, mnohé z tvých stravovacích návyků jsem měla možnost již poznat. Já myslím, že když člověku chutná jíst, tak žádnou depku nemá, jen malou melancholii. :-))
    S tím vařeným jídlem to mám naopak. Mám dojem, že se vařením mnohé věci jen kazí, zabíjejí.
    Ano, taky mi vadí už ty Vegety a Podravky a jánevímco s glutamáty, už to cítím jako nepříjemnou chemii, i když dřív mi to myslím chutnalo.
    Ano, taky mám doma několik velikostí oblečení a vždycky vytáhnu to, jak jsem se zrovan nafoukla či splaskla. Od velikosti 36 (to už je spíš vzpomínka na mládí a stále nedostižný vzor, ale ráda bych ještě oblékla své některé kousky, snažím se, ovšem nijak úporně), přes 38, 40 a vrchol hrůzy je 42. To jsem měla párkrát, před rozvodem, myslím, to jsem ymslela, že se zblázním, když to správně nevyřeším, a pak když jsem řešila nádor na hlavě. To jsem si fakt dopřávala dost hutné stravy a sladkého, abych byla v klidu a uzdravovala se, bez léků a všeho jiného doktorského. Radostí a klidem.
    Pokud ses teď zakulatila, tak to neřeš jako primární problém. Víš, že to máš asi po lécích, až se srovnáš, budeš zase kočka štíhlá, neboj. Život je douhej, tak je potřeba to trochu prostřídat, aby nebyla nuda, ne? :-)

    OdpovědětVymazat
  25. ad 23: Ahoj Ratko, rohlík s máslem je sváteční jídlo, to mám jako dort (bílá mouka a tuk), nedivím se, že na té stravě přibíráš, k tomu cukr z ovoce ... a je to tu, znám to.

    Když člověk trochu cestuje, do restaurace občas zajít musí. Já jsem v létě hned tu, hned tam a najednou dostanu hlad a potřebuji si taky trochu odpočinout ... takže restovna (restaurace, čili odpočívárna) je nutná a taky dobrá změna při řízení auta nebo po kilometrech chůze přírodou.

    OdpovědětVymazat
  26. na horách jsme jedli nudle se zeleninou a salátem. můj muž dostal nudle, já salát. cukrové rezervy jsme doráželi tyčinkami :-)

    OdpovědětVymazat
  27. ad 26: Taky jsem se vrátila teď ze Šumavy. Byla jsem nucena tam objednat ubytování v chladném údolí, protože bychom se v rozpáleném paneláku o víkendu nevyspali. Já bych to ještě nějak možná přežila, ale moje máma, přijedši na naváštěvu už asi ne. Chodily jsme kolem potoků a říček, až obdivuhodně dost na věk mé mámy (78). Chudák se ale neměla se mnou nijak moc dobře na stravu. V penzionu snídaně: káva, čaj, já 2 rohlíky se sýrem, máma nevím, nesledovala jsem. Oběd: 2 zapařené rohlíky + 50g sýr DUKO, půlka okurky - vše pro 2 osoby. Svačinky - padaná letní minijablka. Pití: Voda s citrónem - k večeru už notně teplá. :-) Večeře: 1 kávěnky, čaj. Na víc už jsme neměly sílu ani chuť, i když byla možnost na kdeco si zajít do restaurací. Dorazily jsme se sprchou a posloucháním bouřky. :-) To byla sobota. V neděli - já: 2 plátky chleba se sýrem, káva, čaj (ráno piju obojí), svačina: 3dcl kofoly,oběd: šopský salát + káva se zmrzlinou(z nutnosti si něco dát, abychom mohli pobýt v úžasném prostředí kulturní památky). Večeře: 1 minijablko + 2 konvičky ceylonského čaje v čajovně, trochu yogi čaje, ale ten mi nechutnal, moc sladký. Dorazila jsem se pozorováním noční oblohy. :-))

    OdpovědětVymazat
  28. my si dávali na horské chatě snídani i večeři. snídane: chleba (2 plátky) máslo, marmeláda a káva. Pak tyčinky během dne. K večeři vývar (s nařezanou palacinkou) a kolínka se zeleninou a salátem. Ty kolínka se zelinou dostal manžel a já salát :-) A to 3 dny po sobě. Jako alternativa bylo knedlo věpřo nebo jelení guláš. Ono moc se nevyvařovalo, vše se vozilo vrtulníkem.
    Pili jsme vodu která vytékala malinkym čůrkem z obží vápencové stěny. Bylo třeba dost dlouho čekat aby se naplnila flaška. Ale vyplatilo se, ta voda byla úplně sladká. a moc dobrá.

    OdpovědětVymazat
  29. ad 28: jelení guláš a vepřo knedlo zelo vozené vrtulníkem ...... hmmmmmmm

    OdpovědětVymazat
  30. to byl taky důvod že ne e :-) ty nudle byly uvařené na místě.

    OdpovědětVymazat
  31. ad 30: Spíš mě zaujalo, že tak nesmyslně složité a těžké jídlo se podávalo podle všeho horolezcům či horoturistům. Tam by se měla podávat strava typu ovesných kaší (dlouhé cukry), lehké na trávení, vaření i dopravu.

    OdpovědětVymazat
  32. to víš, horoturisti jsou konzervativní. ti si dávají čepované pivo a rádlera (helikoptera dovezla bečky) Myslím že ta masová strava byla mražená. že to prostě jen rozmrazili.

    ovesnou kašu bych asi nejedla. možná kdyby mi šlo o život. ale jinak ne. protiví se mi vše co nevypadá jako jídlo :-)

    OdpovědětVymazat
  33. 33: Nevím, já znám taky pár horolezců, horských vůdců, sama se považuji za horochodce, ale nikdo z jmenovaných nejí ani jelení guláše ani nepije pivo. Moji bratranci jsou horolezci, jeden má za sebou sedmitisícovku (víc kvůli rodině a financím ještě nestihl) a vždycky si vaří poridge (ovesná kaše s oříšky, rozinkami, čokoládou ...). Proč by taková dobrá kaše nevypadala jako jídlo? Kašemi se živí polovina lidstva. Já tedy můžu i to, co mě naučili kluci za doby studií, kdy jsme chodili do hor. Je to tzv. "mls poslendí nouze", ale moc dobré. Opražíš si na trošce oleje ovesné vločky - přidáš a necháš zkaramelizovat malinko s cukrem. Druhou várku (stačí velmi malé množství) můžeš osolit. Obojí je velmi výživné a chutné, chutná to jako oříšky a je to skoro zadarmo. Navíc je to lehké na váhu, můžeš to mít v kapse, a když tě chytne hlad, sáhneš při pochodu do kapsy pro pár zrníček a nemusíš hned vařit. Je to lepší než tyčinky se spoustou přidané chemie.

    Ono asi záleží, v jaké společnosti se člověk pohybuje. Možná taky platí: "Řekni mi, co jíš, a já ti řeknu, jaký jsi." (mírná nadsázka)

    OdpovědětVymazat
  34. už jsem degenerovala :-) v kapsi nosím tyčinky

    OdpovědětVymazat
  35. ... "Přes týden nějaký salám nebo paštiku na odpolední svačinu, v neděli, když se zadařilo, bylo kuře, v horším případě karbanátky. Pokud sousedi zabíjeli a podarovali nás černou polívkou - joj, to bylo! Občas nám teta (nevlastní babička) udělala husí krev z konzervy a bramborovou kaši. Někdy se upekl vepřový bůček a když něco zbylo, nakrájely se knedlíky, maso a naházelo se do toho zelí a opeklo se to a to byla opravdu lahoda. Jinak si pamatuji brambory s tvarohem a škubánky a chleba s něčím... " Tak to je přesně moje gusto. Za mého dětství o prázdninách v Kovářově jsem jako městské dítě nechápal, jak to že mají maso jen v neděli? Řeznictví bylo otevřené jen jednou v týdnu - v pátek. Uzeniny - pche, ty tam snad vůbec neznali. Zato hřiby na sto způsobů, teplé čerstvě podojené mléko s chlebem, domácí máslo, domácí sýr, smetanu s malinami, škubánky s mákem a mlékem.... Jo, to byly časy!!!

    OdpovědětVymazat

Děkuji za komentář!