Uvolněte cestu ...

Dnes večer mi do oken zasvítilo opět barevně zapadající slunce. Vytváří mi tu na stěnách zajímavé stíny. Obrázky už jste viděli na stěnách vy, kdož jste navštěvovali již minulý blog. Ale tentokrát vznikl odraz a stín nevšední... Spojil se navíc s dárkem od kamarádky, který mi tu visí. Vizte ...

„Uvolněte cestu, anděl přichází ............“,  napadlo mě hned. 

A následně:  Nemusíme o nic usilovat, o nic žádat, o nic prosit, někam se drát a snažit se o zásluhy...  stačí jen ....... tomu dobrému ve svém životě uvolnit cestu.

Krásným chvílím, setkáním s dobrými lidmi, milým  slovům i dotykům,  radosti, odpočinku, pohledům na zelené stromy, širokému obzoru, poslouchání šumění větru či bubnování kapek na okenní tabulku .......

A radost, láska, přátelství, klid a mír v duši už vykonají to své.

Spraví porouchané, vyleští ošuntělé, ozáří zašedlé.

Uvolněte cestu ve svých srdcích a ve svých životech .....

andělům, Bohu, Lásce a radosti.

Nechť ego, které chce stále víc a líp, ustoupí.

Nechť mysli zklidní svůj hektický kolotoč.

Nechť vnější  hlučné vjemy jsou rozpuštěny vnitřním tichým štěstím.

Uvolněte cestu  ......

... a pak se na ni sami vydejte.  

Pojďte .......

..... jsme všichni zváni.

Vydejte se na cestu – záměrně, vědomě.

Za tím nejlepším, co umíme v tomto životě žít.  

:-)