pondělí 4. února 2013

Spávám se třemi muži ..... tedy ne úplně

.... vlastně s nimi nespávám. Usínám s nimi. A taky ne najednou. Pěkně po jednom. Jeden den ten, druhý onen, tedy žádná divočina ......
Však už mají také svůj věk .....
..... ale i tak mi tluče srdce vzrušením, když jsem s nimi v posteli .....
Jejich slova jsou tak moudrá, tak hladivá, tak vábivá, tak uklidňující a přitom burcující .....
Jejich těla jsem nikdy nepoznala a nikdy ani poznat nechtěla. To není to, co je na člověku nejzajímavější. Těla už nejsou, rozpadla se na prach a voda je vsákla hluboko pod zem.............
Ale myšlenky, jejich myšlenky jsou tak živé!
Živější než děti hrající si na písku.
I děti zestárnou či jejich mysl se zakaboní.
Myšlenky přežívají. Jsou věčné. A s nimi usínám a děkuji těm, kteří je vyslovili.
Janu Ámosi Komenskému, Sokratovi (jehož slova napsal Platón) a Marcu Aureliovi.
To jsou muži, za kterými míří myšlenky mých posledních dnů.
Také city.
Jsem ráda, že nikdo nežárlí. Na pozornost a čas, které jim věnuji.

Ale nemilujte třeba Marca Aurelia, když píše při svých povinnostech císaře a na svých válečných taženích např. tohle:
„Kdykoli se chceš potěšit, v duchu si vybavuj přednosti svých současníků, jako například podnikavost jednoho, skromnost druhého, štědrost třetího a jinou ctnost někoho jiného. Neboť nic nepůsobí takové potěšení jako vzory ctností, které se zrcadlí v mravech našich vrstevníků a které se v jednotlivci, pokud možno, všechny slučují. A proto je také záhodno si je stále oživovat v paměti.“
„Nebuď rozmrzelý, ani neochabuj, ani se nevzdávej, jestli se ti nedaří provést každé dílo podle správných zásad, raději se znova vracej k tomu, co se ti povedlo, a buď rád, jestliže aspoň většina tvých skutků odpovídá lidské přirozenosti, a měj v lásce to, k čemu se vracíš!“
         "Nevyhnutelný osud se vznáší nad tebou. Dokud žiješ, dokud ještě můžeš, staň se dobrým!“
„Dej pozor, abys nezcísařštěl: abys nenačichl císařstvím; stává se to snadno! Bojuj o to, abys zůstal takovým, jakým tě chtěla mít filozofie!“Neboť Cesta po které kráčejí naše koně je zrádná jako jejich povaha.

„Neblouzni o státě Platónově, nýbrž spokoj se i s nejmenším krůčkem vpřed a nepokládej ani tento úspěch za nevýznamný! Neboť kdo dovede změnit utkvělé představy? Ale bez jejich změny – co jiného čekat než otročení vzdychajících a poslušnost pokrytců?“
„Pro mne, občana Antonina, je obcí a vlastí Řím; pro mne, Antonina člověka, vesmír: co je tedy těmto obcím na prospěch, jenom to je pro mne dobrem.“
 
.............
(Hovory k sobě mám na nočním stolku, ale opisování textu není mým koníčkem, tedy prozatím jsem vybrala něco z Wikipedie.) 
 
Žil před 1800 lety.  A už  tehdy tolik toužil po moudrosti. 
 
Je škoda, že mnozí, maje zodpovědnost a vládu ve svých rukách, ještě stále .........
................ ještě stále ...........
                               ............ ještě stále ..............
                                                                  ...................ještě stále ............
 
touží jen po majetku a požitcích těla. 

Ale ..........
"Neblouzni o státě Platónově, nýbrž spokoj se i s nejmenším krůčkem vpřed a nepokládej ani tento úspěch za nevýznamný"
 
Ano, nebudu, Marcu Aurelie. 
A děkuju. :-)
 
 
Dobrou noc. 







 

20 komentářů:

  1. Je to moc pěkný..;).A dokonce si nemyslím, ať už to zní jak chce idealisticky, že by se to nedalo aplikovat u velké většiny lidí.

    OdpovědětVymazat
  2. ad 1: :-) Aninko, ty jsi prostě taková hodná "maminka", viď? - Ve chvíli, kdy se směju vesele sama sobě, že teď už mě úplně všichni musejí vidět totálně jako bláznivku praštěnou, přijdeš ty a snažíš se tu říct, že to není tak blbý, jak to vypadá. :-) To je milé. :-) Moc dík. :-)
    Akorát já si opravdu myslím, že by se to mělo aplikovat u naprosté většiny lidí. Ale pravděpodobně jsme zatím dva: Marcus Aurelius, já ... s tvou podporou taky můžeme tak trochu počítat ..... tak, přidá se ještě někdo? :-))))))
    A to je na Zemi více než 7 miliard lidí. To je poměr, tedy. :-)
    Pane Bože, to sis nemohl vybrat na to prosazování ideálů někoho chytřejšího a zkušenějšího než jsem já? Dyk mně to vůbec nejde. :-)))))) No jo, vlastně, ještě Marcus Aurelius je tu se mnou. Taky Jan Ámos ..... toho vyhnali z Čech. A taky Sokrates ..... toho pro jistotu odsoudili a otrávili ......
    Proč oni ty lidi s ideálama jsou tak nepohodlní? Buďto se od nich odvracíme jako od bláznů nebo je zesměšňujeme, často se přitvrdí a jsou zavíráni (třeba V. Havel a jiní a jiní) a ti, na kterých už fakt není nic nečistého, pro jistotu zabijeme (třeba Miladu Horákovou nebo Ježíše a jiné a jiné), aby nikdo nepoznal, že mají pravdu.
    Proč asi? Proč asi?
    Odpověď je nasnadě. Ale ať si ji každý najde sám. :-)

    :-)

    Brou noc. Jdu si číst svého oblíbence. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Leni víš..zakulaceně a asi diplomaticky.Vím.A vlastně dodnes nevím, pokud se mi něco nelíbí a není to něco, co by mi s jistotou říkalo, že já mám tu pravdu a je třeba použít na hrubý pytel hrubou záplatu neudělám to jen tak..to už musí být.
      Kdysi jsem jednomu kamarádovi vyčítala, že je až moc diplomatický i tam, kde už mi ta diplomacie nesedla.Ale on i pomocí ní řekl vlastně to, co říct chtěl a co se mu nelíbí a v mnoha případech uspěl víc, než kdyby použil hned tu hrubou záplatu.To udělal, až když jeho pokusy o normální konverzaci neuspěly, přestože měl argumenty.
      Někdo říká, žádné kompromisy, no já si myslím, jak kde a v čem..
      Pochybuji, že by se lidi vůbec kdy domluvili, kdyby každý trval tvrdošíjně vždy jen na svém.Zdá se mi, že jsou lidé, kteří i kdyby přišli na to, že ten druhý má přece jen kousek své pravdy, to prostě nepřiznají..nedokáží to.
      Samozřejmě, že se mi taky stává, že se v někom spletu, protože se třeba PRO MĚ nevyjádří srozumitelně. A v takový situaci se pak necítím dobře.Tak jsem prostě opatrná..do určitého momentu.

      Vymazat
  3. leni, já to opravdu nepíšu jen tak..vážně si to myslím..a je to pro mě dost srozumitelné i to, cos napsala jako odpověď. Zdá se mi, že tak by to mělo být normálně a vím, že mnohdy není..:(. T9m netvrdím, že i u mne..někdy člověk udělat něco může a vykašle se na to..

    OdpovědětVymazat
  4. ad 3: Já vím, Aninko, akorát od tebe to zní vždycky tak ..... zakulaceně a hladivě, přišlo mi to milé a veselé. Jsem za to ráda, že už jsme tři! :-))))))

    S tím vykašláním se, to je jasné. Nejsme dokonalí a někdy si toužíme ulevit a něco neuděláme a jsme líní být lepší. Někdy je to v té dobré míře, abychom byli stejně shovívaví k sobě i jiným, a někdy naopak si dost uškodíme a musíme to dostat znovu zvýrazněně (čili hůř), abychom už takové kompromisy nedělali.

    OdpovědětVymazat
  5. Trochu ve mně hrklo, ne opravdu ani v té nejbujnější fantazii, bych si nedovolila myslet, že budeš vyprávět o svém intimním životě, napadle mě nejdříve, že jsi měla nějaké krásné sny o lidech, kteří ve tvém životě něco znamenali, já takové sny mívám, chodí mě ve snech mluvit do života mnoho mužů, a tak významný jako ti tví, není žádný? Opravdu, těžké čtení na noc.

    OdpovědětVymazat
  6. ad 5: Ahoj Aničko, no, trochu hodně nadsazený název článku, já sama bych ho asi u někoho jiného ani neotevřela, ale tak nějak mě ti pánové teď hodně dostali. Právě v souvislosti s volbami jsem potřebovala něco ...... správňáčkého, očistného ..... po té špíně, která se lila a lidi se profilovali - ne vždycky pro mě příjemným způsobem.
    Těžké čtení na noc? Já to čtu jako hladivé pohádky. :-)

    OdpovědětVymazat
  7. Měla jsem jedno také takové období, dneska, začnu-li filosofovat, je mnoho lidí, kteří si poklepou na čelo, pomalu (rychle) od toho upouštím, to jsem ti vlastně jednou psala, že se těmto aktivitám obloukem vyhýbám. ale houbeles... Schvaluji, povznese to duši, někdy ale také nevíš, kde je pravda, včera jsem shlédla dokument o Římanech, a jejich válečném vlivu na evropskou kulturu, Tacitus tam byl popsán, jako vrahoun a krvelačná saň? Lidé jsou mateni, lže se ve všem, za cenu slávy se přepisuji i dějiny? Hezký večer Lenko

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Aničko, já tomu říkám duševní potrava.Tak jako si čas od času přečtu nějaký časopis vyloženě na relax, tak občas dost potřebuju přečíst si něco, co mi povznese, dodá sílu, uklidní.V mládí jsem si podtrhávala určité odstavce tužkou v knihách, co mi nějak oslovily. A dodnes mi pomáhají..každý na něco :)

      Vymazat
  8. Ano, máš pravdu, nevnáším to do života, realita s ideály se nesrovnávají v dobrém, proto jsem to nadnesla, jsou to mé intimní věci, i ty to tak cítíš? Nadpis to podvědomě říká.

    OdpovědětVymazat
  9. ad 7-8: Ahoj Aničko a Anino, omlouvám se, odpovídám až teď. Nebylo mi dobře a večer už jsem neměla sílu odpovídat. Hlavně jsem přemýšlela, co vlastně odpovědět. Snad to teď už uchopím za správný konec:
    Aničko a Anino, vím, že určité ideály vyznáváte, ba dokonce žijete. To, že se nemá někdy o nich mluvit ..... ano, to jistě. Ale ne proto, že by se s realitou nesrovnávaly v dobrém. Ideály jsou na to, aby v realitě životě čněly jako majáky a ukazatelé cesty. Někdy mluvit o nich znamená znesvěcovat je. Ale nemohu souhlasit, že mluvit o nich a připomínat si je by bylo něco špatného. Naopak! Je smutné, že z úst mnohých lidí vycházejí slova nejhrubšího zrna klidně a lehce, ale jakmile se řekne třeba "pravda", "láska", "přijetí", "odpuštění", "spravedlnost", jako by je někdo do zadnice píchl a vyvádějí, jako by tohle byla slova sprostá a nevhodná. Je tomu právě naopak. Jenomže oni, jsouce neschopni ony ideály žít, je berou jako ohrožující. Ohrožuje nás nejen to, co je mnohem horší, než je naše dosavadní míra dosaženého svědomí, ale i to, co je pro nás ještě nad hranicemi dosažitelnosti. Mnozí lidé se bojí uvěřit v něco takového, protože se bojí zklamání z nemožnosti se ideálu přiblížit v životě reálném. Mnozí lidé se cítí pak obviňováni, protože by rádi byli ve svých očích lepší, ale nejsou, nejde jim to. Proto se na sebe podvědomě zlobí. Ale protože pro ego je velmi ohrožující si připustit svou nedostatečnost či neschopnost, je vždy připraveno ochránit svého nositele a svalit vinu na něj, upozornit na nevhodnost ideálů, vysmát se jim, podupat je, mluvit o nereálnosti... cokoli, jen aby nemuseli přiznat barvu sami před sebou. Aby se nemuseli nenávidět za to, jací jsou, jak podléhají svým slabostem. A je to tak správné a logické. Protože člověk má sám sobě být nejlepším přítelem. Ale stejně jako se nejlepší přítel v lítém boji postaví za svého druha a večer mu vyspílá jeho špatný válečnický tah, tak i Ego, mysl, rozum, rádce, jakmile odmítně ideál, už by měl připravovat cestu k pochopení, aby ........ příště bylo lépe.

    Takže Aničko, já pro ideály žiju, cesta za ideály je můj život. Pro ideály se rozcházím s těmi, co je nevyznávají v takové míře jako já, a znovu se scházím s jinými, kteří je mají zažité stejně nebo i mnohem více, než v současné době já. Jestli něco v životě mám, co by mělo opravdovou cenu, pak je to mé tělo, skrze nějž žiju a hned pak ony ideály. A hned za nimi v závěsu jsou lidé a vztahy, se kterými na cestě k uskutečňování toho, co za dobré považuji, jdu, tápu, potácím se, bloudím a zase nacházím.
    Za každého z nich jsem velice vděčná.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Leni ahoj, jak ti to napsat..Myslím si, že MÁŠ PRAVDU, ale SVOJÍ PRAVDU.
      Takovou ke které jsi došla svým životem, kdy každý prožíváme jiné, a jinak.To nás nějak zformuje i dle naší nátury.Máme každý jiné zkušenosti co následovalo když jsme chtěli, řekli to, či ono..
      Jistě, že mám svoje ideály, kdybych je neměla, žilo by se mi o dost hůř.Nechce se mi je jen tak opouštět, protože se v konkrétním životě, světě a době hůř už uplatńují.
      Ano, lidé se jim mnohdy vysmívají i jejich nositelům.Možná i oni mají SVÉ důvody se jim vysmívat..co já vím..
      Mohu říct co si myslím, a může a nemusí to být pochopeno.Nebo ani třeba nechce být pochopeno a je zavrženo, jako nějaký nesmysl.
      No, a já si myslím, že pokud je někdo úplně na opačné straně, já nemám právo mu vnucovat proč si myslím, že něco nedělá dobře.Jen mohu říct..
      Přítel to pochopí, že mu nemíním ublížit, ale nikoho nezměním a ani NECHCI.Snažím se jen, aby pochopil můj postoj ale i já jeho..
      Nakonec ten čl. může mít za pár let mnohem více ideálů, než mám teď já.Zatímco já o některé časem mohu opravdu i přijít, on se přesvědčí, že stojí za to je mít.
      A pak pokud dám do spojení ideály a ideální život, on ty ideály může každý vidět i jinak..může si někdo představovat svoje ideály tak, že co nejrychleji zbohatne za každou cenu.
      Ale o tom se nebavíme, vím..jen proč já bych mu to měla vymlouvat, že si myslím, že je to špatně, musí si k tomu dojít sám, nebo prostě nedojde nikdy.
      To známé neházej perly s....jsem často v životě už slyšela na svou adresu, když jsem se někde zklamala, kde jsem opravdu věřila a nenapadlo mne, že by dotyčná osoba byla falešná, nebo zneužila mou důvěru.A musela vědět, že budu přinejmenším zklamaná, když se mi do očí stavěla jinak..ano, s takovými se rozcházím, protože vědomě ublížili.
      Ale pokud někdo nemá ideály, které se shodují s mými, ale pohlíží na život jinak, odžil si jiné..a neubližuje, a jinak si s ním rozumím, nevidím důvod se s ním rozcházet, pokud respektuje mé názory a nevysmívá se jim.
      Je pro mne dost důležité, pokud jsou dvě strany se na některou veřejně přidat, a nestydět se za to.Nestydět se třeba za to, že pořád věřím, že láska existuje, jen my lidé si ji málokdy dokážeme společně ochránit, že velká většina lidí má v sobě dobro, co se dá probudit..atd.

      Vymazat
  10. ad 9.1. : Aninko, jistěže mám jen svou pravdu. Jako každý. Teprve průnikem miliard a miliard individuálních pravd se lze dopracovat k nějaké všobecné.

    Zaujalo mě: "Přítel to pochopí...."

    Ale pokud někdo nemá ideály, které se shodují s mými, ale pohlíží na život jinak, odžil si jiné..a neubližuje, a jinak si s ním rozumím, nevidím důvod se s ním rozcházet, pokud respektuje mé názory a nevysmívá se jim.

    Ale Aninko, na základě čeho jsme přátelé? Podle mne na základě stejných vyznávaných hodnot (ideálů). Ano jistě, v něčem se můžeme lišit, pokud to není základní hodnota, jako např. respekt. Pokud se někdo vysmívá mým vyznávaným hodnotám (ideálům) nebo já jeho (teda neumím si představit, že bych tak činila a kdybych byla někdy v podezření, prosím důrazně upozornit! :-) ), už logicky z toho vyplývá, že nemůžeme být přátelé, to se přece vylučuje. Nebo ne? Jak říkám, to nejdůležitější je respekt. Kde není respekt, není a nemůže být přátelství. A dokonce ani obyčejná slušná diskuse (narážím na ukončení mých komentářů u Lišky).


    OdpovědětVymazat
  11. Leni, no a tady..asi jsi špatně možná pochopila ty mně. V tom smyslu, že pokud je ten pohled na svět a ideály trochu odlišný, proč bych ho nemohla přijmout? Vždyť nic není černobílé a zase jde o to, že toho druhého respektuji a nemusí mít úplně shodný pohled na něco jako já. Dokonce si můžeme i něco dát, když se ptáme proč druhý vidí něco jinak.
    Tak proto jsem napsala **
    *****Ale pokud někdo nemá ideály, které se shodují s mými, ale pohlíží na život jinak, odžil si jiné..a neubližuje, a jinak si s ním rozumím, nevidím důvod se s ním rozcházet, pokud respektuje mé názory a nevysmívá se jim*****
    Na základě čeho jsme, můžeme být přátelé je fakt na dlouhé téma..

    OdpovědětVymazat
  12. Samozřejmě ten pohled na svět nemůže být rozhodně naprosto opačný, ale ani ne shodný.

    OdpovědětVymazat
  13. ad 11,12: Napadlo mě, že shodné názory mám jenom já sama se sebou a ještě si často protiřečím. :-)))))) O to přece nejde.
    Jde o ten respekt, ale to opakujeme pořád dokola, v tom jsme zajedno.

    Na základě čeho jsme přátelé ..... dlouhé téma? Přemýšlím o tom často a dlouho. Vlastně od té doby, co jsem začala chápat tento svět. :-)
    Všechno to stojí na základně vzájemného respektu. A na té základní desce se pak tvoří něco společného. Něco společného.

    Co nás pojí s přáteli? Podle mne podobný pohled na svět a stejné vyznávané hodnoty. Pokud jich není dost, nemůžeme si být blízcí, to podle mne nejde. Můžeme se respektovat, to jistě. Nebo se můžeme potkávat v práci a občas se pobavit o počasí. Přátelství je pro mě hodně velká záležitost, tam mi nestačí, že jsme náhodou chodili spolu dva roky do školy.

    OdpovědětVymazat
  14. ZA SEBE.. bych to shrnula asi tak, bych se už víc nezamotala :)
    Mít ideály je podle mne dobrý, lepší, než žádné nemít. Nesmějí hraničit s fanatismem a měly by sloužit dobrým věcem.Sny by taky lidi mít měli a i když jsou těžce uskutečnitelné, pokud mohou si je plnit.

    OdpovědětVymazat
  15. A proč třeba o ty ideály usilovat ? Třeba proto, že žijeme v době, kde jsou již děti příliš často zvyklé a otrlé vůči násilí, co vidí v TV, na netu. Když tohle vidí xkrát stává se to pro ně něčím jako normou, berou to jako normální.
    Když vidím naše krásné Večerníčky a pohádky, těžko chápu, proč i moje vnoučata, ač je k nim nabádáme dají přednost těm americkým, co jim nic moc dát nemohou.Vejtahové a fifleny jsou hrdinové a navíc k popukání..
    Někdy sice zaváhají, ale co by řekli kluci a holky ve škole a školce, že neví o čem se mluví ;)..a nezapadnou.

    OdpovědětVymazat
  16. ad 14: S tím se nedá nic než souhlasit. :-)

    ad 15: Jé, Ani, já ti v tom udělám zase hokej. Nevadí? :-))

    To s tou školkou je alibi. To říkají všichni. Kdyby to rodiče přestali říkat a pouštěli dětem jenom to, co si myslí, že je hodnotné, bylo by jinak. :-)
    Ono možná není špatné jim nechat to, co sledují "všichni", ale trochu si s nimi o tom nezávazně popovídat, zajímat se, ale vyjadřovat názory. Babiččin názor je pro ně dost důležitý, důležitý prvek do mozaiky v tvorbě názoru na svět.

    Mám skvělý příklad klučíka, neobyčejně inteligentního, který klidně řekne, že na počítač chodí jen půl hodiny za týden a že jinak má lepší zábavy, že si čte, maluje, píše si knížky sám, chodí s tátou fandit na hokej ... Klidně a neagresivně si to ustojí a já mu včas přispěchám na pomoc a říkám, aby byl rád, že taťka je lékař a že ví, co je pro něj a jeho zdraví dobré. A naopak všichni si nechávají vyprávět, co si čte a kolik toho už přečetl. A on jim vypráví, že teď studuje vesmír a hvězdy ..... šikula.
    Není třeba jít jenom vždy s proudem.

    Já se teda od něm mám co učit a zároveň vymýšlím strategii, jak to navlíknout, aby pochopil, že 1- z nějakého testu nestojí za to, aby se tím týden trápil.

    OdpovědětVymazat
  17. Leni, to máš jen tři?!!! To já jich mám o hodně víc a někteří jsou ještě docela živí, ovšem takové hluboké myšlenky nemají. Víš, já jsem trochu přízemní, usínat s takovými velikány bych asi nezvládla.
    Musím konstatovat, že jsi to napsala skvěle, vždycky jsem napnutá, co dalšího se o tobě dozvím. Jsi zajímavý člověk.

    OdpovědětVymazat

Děkuji za komentář!