středa 13. února 2013

Pokračování - o ideálech

Když jsme se tak zapovídali o ideálech, vzpomněla jsem si na svůj zápisek z doby, kdy mi bylo náct. Je to takové jednoduché a opatrné, básnička vznikala v době totality, takže nemohla být moc negativní. Také to nepovažuji za nějaké velké umění, jen takovou říkanku, písničku, ale možná něco naťukne.

Jaroslav Jakoubek: Písničky
Odtržené tělo

Zahodil jsem tělo, že mi překáželo,
tělo doletělo bůhvíkam.
Zahodil jsem čelo, že mě rozbolelo, 
a s ním nohy, co dělaj, že strachy utíkám.
K čemu jsou mi záda, když se hrbí ráda,
ruce, když se skládaj do klína? 
K čemu tahle tíže, co tě k zemi víže?
Jazyk, který ví, že zalhává? 
K čemu tyhle krámy? zdravý rozum prá mi.
K čemu je ti tvoje hlava váhavá? 

Moudrý člověk, má-li vlastní ideály,
ideály spálí
pro svůj klid.....
Zahodit je snadé, vlastní srdce vadné -
jen oči jsem zapomněl zahodit.
A oči šly dál, šly po ulicích
a viděly škvírami v okenicích
a viděly smích a viděly pláč
a něhu a hřích 
a ptaly se: Nač?
A viděly sníh a viděly kal
a viděly radost a viděly žal
a viděly lásku a viděly zlost
a viděly moc a volaly: DOST.
Vraťte mi zpět čelo, aby přemýšlelo,
nohy, abych mohl na svém stát,
ať uslyší uši srdce, které buší,
ať mám ruce, abych se zas mohl prát ...
Vraťte mi to zpátky,
život, ten je krátký, 
nestáhneš ho zpátky za kabát ...
A kdyby ty věci nešly vrátit přeci -
Chci mít ústa, aby snad člověk mohl vyzpívat
nač mám zlost a co mám rád,
čeho mám tak akorát,
co je zápor, co je klad
zač se člověk bude prát,
pokud svět světem bude stát ... 

Je to takové milé teenagerovské, ale ... něco v tom je. :-)
Občas mám chuť za sebe pěkně od plic jednoznačně říct, co je zápor, co klad a čeho mám tak akorát. A opomenout ten buddhistický pohled, že vše je dobré a jedno v druhé přechází. To se ví, že vše je zároveň kladem i záporem, to se ví, to se ví .............. ale někdy se taky musí  prostě zařvat, že ....... císařpán je korunovanej ... !

:-))






37 komentářů:

  1. Hezký :-)

    Aby bylo jasno, nesnažím se zpochybňovat tvoje ideály ani tvůj postoj k nim. Jenom píšu a vysvětluju, jak to mám já a taky - jak jsi řekla - jsem umírněný člověk a malý čin pro mě znamená víc než velká slova...

    A dovolil bych si zásadně oponovat, že buddhistický pohled říká, že vše je dobré... Neříká, spousta buddhistů žije sociálně angažovaným životem a dokonce i mniši v Barmě se účastnili protestů proti vládě v roce 2007... Mě naopak lehce děsí přístup že všechno je v pořádku a dobro a zlo neexistuje. Existuje, s tím že i špatný věci ve finále nutně způsobí spoustu dobra (nacismus a sir Winton apod.)... Jenom zpochybňuju schopnost vždycky je od sebe odlišit. Přesto... někdy je to jasný :-)

    OdpovědětVymazat
  2. ad 1: Myslím, že nejsme až tak postojově daleko, Jirko.
    Buddhismu je o tom, smířit se s tím, co je. Původně. Ale i buddhisté, ctící život, v Tibetu, se upalují. I oni chápou, že na všechno není jen jeden recept.
    Jistěže není jednoduché rozlišit zlo a dobro. Taky se tím občas dost trápím, jak hledám a hledám a nenacházím někdy jednoznačnou odpověď. Trápím se (zbytečně?) přesným vyvažováním toho, abych neubližovala jiným, ale ani sobě. Kdežto jiné ego přijde, rozhodne pragmaticky a je to. Má to jednoduchý. Jenže já vím, že když to nebude ideální rozhodnutí, že mi ten nedodělek přijde zpět, často s dvojnásobnou silou. Takže se někdy až úporně snažím, někdy je to možná až kontraproduktivní.

    Takže u sebe mám celkem jistotu, že se za žádným ideálem nepoženu bezhlavě. Ctím zároveň zdravý rozum a ideál harmonie. :-)
    Pořád jsme ještě neprobrali, co to ten ideál vlastně je. Pro koho co.

    OdpovědětVymazat
  3. Tak to vypadá, že už všichni radši utekli, co? :-)

    To já nevím, co to ten ideál je :-D

    OdpovědětVymazat
  4. ad 3: Já nevím, myslím, že čekají za bukem, taky nevědí, co je ideál, asi. :-)

    Ale i tak si myslím, že nás je tu dost: ty, já a spousta ideálů...! :-) :-) :-)

    Já si myslím, že slovo ideál je podezřelé nějak a priori. Protože ideál vyváženosti není přece nic špatného. Ideál skutečného přátelství. .....

    Myslím, že lidi irituje ten dokonalý stav, protože je jaksi obviňuje, ukazuje jim, že nejsou dokonalí, a oni se svým sebevědomím buďto si to své klidně ustojí a mrknou po očku na onen ideál a řeknou: hmmm, zajímavé, možná bych mohl jít k němu ještě blíž - anebo se svým nesebevědomím se jim cítí ohroženi a třeba si na něj i plivnou, jiní jsou jím naštváni, protože se po nich něco chce a oni jsou líní, jiní jsou smutní a sebeobviňují se, za to, že tento dokonalý stav nedokážou nikdy dosáhnout, jiní zase jsou jím fanaticky zaujati a protože je to jejich jediný ideál, vrhnou se na něj bezhlavě.
    Dobře se to možná vysvětluje s ideálem krásy.
    Někdo se kvůli němu stane anorektičkou, jiní sportují do extrému, jiní sprtují opravdu pro zdraví, jiní se postaví před zrcadlo a vidí se ne jako ideální, ale celkem blízko. ......
    A tak je to se každým ideálem - tedy dokonalým stavem.
    Pro lidi se zdravým rozumem může být inspirací, pro ty druhé mohou být hrozbou či zkázou.
    Takový ideál a to, jak se s ním popasujeme, nás dokáže prověřit.
    Tohle mě napadlo.

    Další nápad:
    Pak by bylo také dobré chápat ideál ne jako extrém, ale jako dokonale vyvážený stav. Vyvážený, vyvážený, harmonický. .......... A klidně to může i znamenat, že občas bouchneme pánvičkou do stolu. Proč ne, když to zase vyvážíme něčím jiným ....? :-) :-) :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Já ti dám, že utekli :)). Asi přemýšlím taky někdy ne?
    Myslím, že jsou ideály hodně podobné u lidí obecně, ale každý se může někde, v něčem u někoho lišit..někdy až tak, že tomu druhému to jako ideál nepřipadá, i když o těch se asi nebavíme, spíš o těch obecných.Každopádně ideál každého by asi neměl bořit ty ideály obecné, brané většinově, nebo může, ale pak to pro mě nebude už ideál.
    Pro mě je třeba ideálem politik, který by si skutečně vážil důvěry lidí a byl i vědom toho, že je placený za zájmy jejich, a ne své a kamarádů. Taky třeba doktor, u kterého víš, že nedělá svou práci, jen proto, aby napsal recept, ale opravdu má zájem na tom, aby pacientovi pomohl, jak nejlépe umí.Je toho prostě dost..základem je rozeznat jak to jen je možné co je dobře a co špatně.A pokud to někdo neví, není si jistý z nějakých důvodů, pak je dobré, když si uvědomí, že by byl on sám v situaci, kdy se o něm rozhoduje a jak by chtěl, aby se k němu ostatní chovali.A tam si myslím, že žádný váhání není..o představě dobra a zla ;)

    OdpovědětVymazat
  6. Lidi irituje když se jim nadává za to že ten ideál nechcou :o)

    OdpovědětVymazat
  7. ad 5: Zajímavý pohled, Ani. Ideální politik a ideální doktor ... hmmmm. Čím víc o tom přemýšlím, tím víc mi připadá, že to cos popsala, je pro mě spíše normou. (Jsem asi moc náročná. :-) )
    A máš pravdu v tom, že spoustu dilemat "dobře x špatně" se dá vyřešit právě onou představou o otočení rolí.
    Ale ne vždy. Někdo je drsoň a vyžaduje také drsnější zacházení a pokud by to samé aplikoval na někoho citlivějšího, mohlo by to být devastující. Mužské myšlení také vždy není ideální aplikovat na myšlení a cítění ženské. ...

    Možná by bylo dobré opravdu i v tom ženském a mužském myšlení najít dobrý střed a přelévání jednoho v druhé. Možná to, co se nyní děje, sbližování ženského a mužského myšlení, je právě ta zákonitá vývojová cesta k ideálu. Tím by se automaticky i vyřešily problémy nastíněné v předchodzím odstavci.

    Co myslíš?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Leni, myslím si dáááávno, že způsob myšlení ženy a muže by se měl dobře doplňovat - vyvažovat.Samozřejmě z ženský nebude chlap a to je dobře, a naopak a to je taky dobře :))
      No, jasně, v podstatě by to měla být norma, ale jistě dobře víš, že je to často zbožné přání, aby to tak bylo a především u politiků. Pak když se setkáš s někým, u koho je to normální a třeba i něco k tomu navíc..přibližuje se ve tvých očích ideálu..tedy já to tak vidím..

      Vymazat
  8. ad 6: :-)) Já myslím, Ratko, že to, že ideály lidi nechtějí je opravdu brzdící prvek společnosti. Podle onoho pojetí ideál = ideálně vyvážený stav, myslím. Vezmeme-li ideální tvar - koule. Ať se děje např. s kapalinou cokoli, dříve či později zaujme tvar koule, která má nejmenší odpor vůči prstředí. Myslím, že u všeho existuje ideální stav, vyvážený, harmonický, úsporný ... atd. AŤ z fyzikálního, chemického či i lidského hlediska. Pokud někdo brání oné ideálnosti, sice vytváří pestrost a různost, ale přispívá více k chaosu než k harmonii, více k ne-řádu než k řádu, více ke "zlu" než k "dobru".

    Podle mne ideály v lidském chování jsou velmi praktické a vedou k harmonii stejně jako ona koule z fyzkálního hlediska. Proto pokud se jim bráníme, bráníme si tím, aby nám bylo jako jedinci a potažmo i společnosti dlouhodobě lépe.
    Bodejť by to nebylo tedy na plácnutí pánvičkou po hlavě takových zpátečníků! :-))) Jenže to není ideální reakce vedoucí k ideálním výsledkům, čili se k tomu idealisté málokdy uchylují, leda by je ty ideály už přestaly bavit. :-)

    Tak tak to je, Ratko, víš? :-))

    Tak doporučuji se nebránit zákonitému pozitivnímu vývoji a spění k ideálu a nebránit nám ve společné kouli! :-))

    OdpovědětVymazat
  9. to je tvůj názor :o) a kdo nesouhlasí s koulí je zlý a ještě zpátečník navíc. a tak bum bum pánvičkou po hlavičce za každou vypouklinu. u nás se ani nenaznačuje. rána zleva zprava :-) ale ja jsem hodná i jako krychle. teda sice se o mě někdo občas škrábne, ale nic se mu nestane. tak se jdu odhopsat, koulení mi moc nejde.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ratko, myslím, že tak to určitě není, klidně buď hodná krychle a hodní nejsme někdy všichni,jsme jen lidmi.Spíš si myslím, že je dobře, když si to aspoň uvědomíme..

      Vymazat
    2. co si mám uvědomit Aninko?

      Vymazat
  10. ad 9: Ratko, myslím, že ty normálně přirozeně za ideálama směřuješ, dyk je to vidět na tvém životě, jen jsi alergická, když se o tom mluví, protože máš tu alergii z dětství. Jinak si myslím, že jsi v mysli (ne v těle!) dávno kouloidní. Kouloidní lidé přirozeně cvičí třeba tai-či, to je cvičení harmonie jako fík.

    OdpovědětVymazat
  11. ad 7.1. Aninko, prosím tě, můžeš pokračovat v komentářích normálně pod? Je v tom pak binec, víš? Já to odkazování na konkrétní kom. neumím odstranit.

    No, já jsem ta kritická Panna, takže když se někdo přibližuje k onomu ideálu (já takového nikoho neznám! :-)), tak je to pro mě normální. A když je to člověk, který nevykonává svou práci dobře ani trochu, tak mě tím uvrhá ve zmatek a cítím jak v žumpě, když je takových lidí kolem mne víc. Třeba už půl roku řeším nedokonalost naší uklízečky. Já ji neplatím, ta patří k nájmu kanceláří. Takže ji platím, ale neúkoluji. A trpím jako zvíře, když místo aby vytřela minimálně 3x týdně, udělá to sotva 1x, záchody vůbec mýt neumí, protože vždycky jenom přijde a zaklopí je. Já si na to stěžovala opakovaně, bylo uznáno majiteli domu, že mám pravdu a že se to pokusí odstranit. Je to furt stejný, opakovaně. Vůbec neumím reagovat, protože je to na mě silné kafe. Nechápu, jak někdo může takto flinkat svou práci, za kterou je placen a ještě lhát mi do očí, že uklízí každý den. Odejít ze zavedených prostor je dost finančně náročná záležitost, do toho se mi zatím nechce. Zkusím fakturovat nedodané služby zpět a vyjednat nižší nájem a najmout jinou uklizečku. Jenomže na to potřebuji čas a sílu to všechno napsat a vyjednat a nepozvracet se z toho. (Až tak to na mě působí.) Kvůli jedné líné babizně já ztrácím svůj drahocenný čas a kazím si příjemnost svých dnů a pocit z jinak velmi uspokojivé práce. Taková hloupost a tak to otravuje.
    Natož politici. Musím hodně zapojovat svou toleranci a vůli k vnitřnímu klidu, abych ten binec tady ustála. Bohužel nejsem splachovací. Proto je pro mě životně důležité zůstávat nad věcí, co možná nejméně se do těch věcí namáčet emocionálně. To se učím velice pilně a občas se daří, ale občas ne.

    OdpovědětVymazat
  12. A já nejsem ani koule ani krychle, ale rotační elipsoid :-) A jestli na mě půjde někdo s pánvičkou, tak smaženej jsem nejlepší :-)

    ad 11: Teda, Lenko, po přečtení tohohle komentáře jsem si uvědomil jednu věc: s tebou bych rozhodně bydlet nechtěl :-)

    OdpovědětVymazat
  13. ad 12: No, každej jsme ňákej, pak to tady má na světě nějak úhledně vypadat! :-))))

    2. odst.: Já se teda taky nikomu do bytu necpu. :-) Ale když se mnou někdo bydlel, většinou si vůbec si nestěžovali. :-) Tak nevím, ...... Myslíš jako kdybychom si platili uklízečku a ona by nepracovala, že bych nebyla dostatečně razantní a nevyhodila ji hned, ale ve svém jemnocitu, abych jako opravdu nebyla nespravedlivá, bych čekala ještě dalších tři čtvrtě roku, jestli se nezlepší? No, to jo, takové nebezpečí hrozí. V tomhle mám veliké mezery a musím se učit být razantnější a chladně racionálnější.

    OdpovědětVymazat
  14. ratko, nemyslela jsem konkrétně vůbec na tebe, co by jsi si měla uvědomit :). Myšleno to bylo OBECNĚ, tak že pokud nám docvakne, že jsme se zachovali blbě, že je dobrý, když si to alespoň uvědomíme a nebereme to jako normální :)
    Ale klidně si uvědom třeba, že je sobota, před chvílí jsem si myslela, že je neděle :))

    OdpovědětVymazat
  15. Aha Leni, já to blbě pochopila, jak ty kom. vlastně chceš a táááák jsem se snažila :))
    S paní, co u/neuklízí se ti nedivím. Taky mě tyhle věci nenechávají lhostejnou.přece když někdo dostane za něco zaplaceno, měl by to udělat..o tom žádná.
    Jsem taky povahy, kdy jsem se nejprve i lemplů zastávala a hned je neodsunovala a čekala, že zřeba mají nějakou indispozici..Když jsem přišla na to, že to není indispozice momentální, ale trvalá, našla jsem málo spojenců mezi těmi, co nadávali zrovna nejvíc, abychom s tím něco udělali.Protože to opravdu člověku zbytečně kazí náladu a pak nevidím důvod se toho člověka zastávat dál.Horší je, že ti co mají páky na to, aby udělali co mohou a mají to nechávají někdy na těch pod nimi.Proč oni by se zatěžovali řešením nějaké nepříjemné situace že..?

    OdpovědětVymazat
  16. případ s uklizečkou mě zaujal.Řešilo se to před třemi lety. Pacienti si stěžovali, že nejsou umyté pořádně WC a koupelny na pokojích. Vzala se paní uklizečka, dovedla se na ty koupelny a WC a ukázalo se jí přesně co vadí. Po nějakém čase byly stížnosti znovu. Takže paní uklizečka přiznala v klidu, že líp uklízet neumí a že to už takhle těžko stíhá s tím vším uklízením. Vyřešilo se to v klidu. Uklizečka šla na jiné pracoviště, tam je dodnes a a k nám na oddělení přišla uklizečka nová, mladá, svěží. Zaučila se podle nároků našeho vedení.

    OdpovědětVymazat
  17. Považuji se za mírného člověka. Nemám tedy ani ideály (ideál jako nejvyšší stav, nejvyšší meta) Spíše mám jen pár zásad, které se snažím u sebe dodržovat. Další věcí je rozlišování dobra a zla. Čím jsem starší, jsem na to čím dál tím více opatrnější - na nějaké soudy typu dobro x zlo, protože se to právě prolíná v jedno v druhé.

    OdpovědětVymazat
  18. ad 17: Neshledávám žádnou podstatnou souvislost mezi mírností člověka a ideály. Myslím, že jako lidé nemůžeme žít bez ideálů. Bez ideálu lásky nemůžeme ani milovat, jen mít sex. Bez ideálu hamonického soužití budeme jen přežívat s lidmi, vždy připraveni se bránit či útočit, kdyby překročili náš kruh. Bez ideálů se dá přežívat na zvířecí úrovni, ale ne žít jako lidé.

    OdpovědětVymazat
  19. Na tuhle básničku-písničku jsem už dávno zapomněla, Leni, dík za připomenutí. Něco do sebe má určitě.
    Ideály člověk asi potřebuje k životu. Představuji si třeba, jak by měl vypadat ideální partner, ale vsadím se, že kdybych takového měla, stejně nebudu spokojená. Ideální společnost ... co považuje jeden za ideální, pro druhého je pravý opak. Ideální dovolená, pro mě je to cestování po vlastech českých a fotografování, pro mou tchýni třeba pobyt v lázních.
    Já si někdy pletu ideály s utopií, chtěla bych, aby byli všichni lidé poctiví, pořádní, pracovití, tolerantní, ... no nejsem já cvok?!

    OdpovědětVymazat
  20. ad 19: No, co se týče partnera - ideální partner musí mít ideální partnerku, jinak se zákonitě musí chovat neideálně :-)
    Ideální dovolená je ta, která se mi líbí. Ideální partnerství je takové, které se oběma líbí.
    Ideální společnost je ten ideál, ke kterému se můžeme jen blížit, kde jsou všichni jakž tak spokojeni. Cvok je spíše ten, který nevěří, že přiblížit se k tomu ideálu nemůžeme a o nic podobného se ani trochu nesnaží či dokonce tomu brání s tím, že je veškerá snaha marná, ba škodlivá, protože on by pak nemohl v klidu svobodně páchat lumpárny. :-))

    OdpovědětVymazat
  21. Ad 17: Jo, barčo, to je ono, zasády se to jmenuje :-) Tak to je mi uchopitelnější a proto bližší než ideály :-)

    Ad 18: "Bez ideálu lásky nemůžeme ani milovat, jen mít sex." A to je právě to, co vůbec nechápu... zjevně chápeme ideály jinak. Já chápu idealistu jako člověka, kterej bude bojovat za něco abstraktního, ale přitom v životě všichni chceme být šťastní a když to dokážeme, tak tím teda možná naplníme ten tvůj ideál, ale já ho k ničemu nepotřebuju, já potřebuju těch spoustu dobrejch krůčků, ne ten abstraktní ideál... Mám pocit, že na to jdeme jakoby z druhý strany...

    OdpovědětVymazat
  22. Jinak, nechápu tu větu...buď miluju, nebo nemiluju. Kde je k tomu potřeba ideál?

    OdpovědětVymazat
  23. ad 21,22: Jirko, docela mě překvapuje, že zrovna tobě tohle není jasné. :-) Co je to milovat, kde se bere láska? Padá z nebe nebo ji kupujeme v apatyce? Ne, ne, samozřejmě. Je v našich myšlenkách. Nejprve v myšlenkách, pak na základě žitých myšlenek cítíme to, co cítíme, když milujeme. Stejně tak štěstí je nějaký ideál - abstraktní myšlenka, který pak krůček po krůčku více či méně naplňujeme. Nejprve musejí být ideály v nás ve formě myšlenek, přesvědčení, že něco takového existuje, a na základně onoho přesvědčení vzniká touha po tom ideálu a cesta za ním. Celý život lidský je více či méně jen cesta za ideály.

    Takže k tomu, abys miloval, je ideál (uvědomovaný či neuvědomovaný) naprosto nezbytný. Bez něj to nelze. Abstraktní naplňujeme svým konkrétním.

    OdpovědětVymazat
  24. Leničko, posílám pozdrav a k dnešnímu svátku ti přeji všechno nejlepší, hlavně zdraví a duševní pohodu. :-) Hanka
    P.S. Láska je jenom chemie!!! ;-)))

    OdpovědětVymazat
  25. ad 24: Hani, moc děkuji za přání.

    Ale neprovokuj, jo?! :-))

    Samozřejmě, že láska je chemie, ale není "jen". Láska je velká věc, ale nevznikne jinak, než na základě myšlenky a víry o onen ideál ... a když vznikne u člověka myšlenka, že s tímhletím partnerem by to možná bylo moc hezký, spustí se chemický proces, který s námi dělá úúúúúúžasné divy. (Bez myšlenky a vyznávání ideálu není nic, co by se láskou dalo nazvat.)

    OdpovědětVymazat
  26. Lenko, vím že to není myšlenka. naopak, myšlenka může být překážkou lásky. láska je něco přirozeného, doteky a průniky nepopsatelného. ale konkrétně třeba láska k dítěti není myšlenka, to je zase přirozenost instinku nkoliv myšlenky. myšlenka přichází teprve s hodnocením toho co se mi děje. ptá se a hodnotí zda je to dobré nebo zda má zakročit a odporovat.
    láska je návrat domů, fakticky jsme doma, láska znamená že jsme doma.

    s tou tvojí myšlenkou se nějak nemůžu zkamarádit. myšlenky znám jako něco otravného. ovady v hlavě. rušičky.

    OdpovědětVymazat
  27. ad 26: Hmm, Ratko, vím, že si myslíš, že láska je něco neuchopitelného. Jistě, že v lásce mateřské mnohdy hrají roli instinkty, ale taky ne u všech a vždy a ne ve stejné míře. To, že si vybereme určitého partnera, je záležitost myšlenek, více, či méně uvědomovaných. Rozum hodnotí (je dostatečně velký, silný, statečný, rozumný?)..... během několika vteřin si bleskurychle doplníme dotazník. Co na tom, že mnohdy i chybně. :-)
    Láska není nic tajemného a přitom je to TAK úžasné a naplňující. Měla jsem možnost to mnohokrát vysledovat. Za vším je myšlenka. Za každou naší emocí. A to je velmi úlevné. Protože se tím stáváme skutečnými pány naších životů.
    Ale jestli chceš lásku prožívat jako věc tajemnou a ničím neřízenou, klidně si to nech. :-) Až ti tato představa přestane vyhovovat, změníš ji. Pokud ti to takto vyhovuje, neměň, proč bys měla. :-))

    OdpovědětVymazat
  28. pro mě je láska bůh. a ten tajmný je. protože nikdo neví co je bůh :o)

    OdpovědětVymazat
  29. ad 28: Opravdu to nikdo neví? Co když jo? :-) Co když se to ví? :-) Jen mnohým náboženkstvím se něhodí to vědět, protože by se ovečky špatně ovládaly, proto je jim to už po staletí opakováno.

    Pro mě je taky Láska Bůh. Vědomí je pro mě taky Bůh. A všechny myšlenky a zkušenosti světa, tedy Světová moudrost je pro mě taky Bůh. Trojjedinost boží: Vědomí, Láska a Moudrost(Akáša)

    Jsme-li dětmi božími, jsme toho též nositeli. Moudře volíme a velíme k Lásce a ještě si to uvědomujeme. Úžasné. Není tento svět prostě Boží?

    OdpovědětVymazat
  30. a proč teda do toho pořád vsouváš ty myšlenky jako prvořadé? nerozumím tomu, co tě k tomu vede? chci porozumět tvojim představám. na jedné straně vyzvedáváš myšlenky a na druhé straně ctíš vědomí, lásku a moudrost. nerozumím tomu. myšlenka je již produktem vědomí, lásky a moudrosti. následkem. ocas se nestane psem. myšlenka (láskyplná, moudrá a soucitná) je produktem lásky. láska je atribut vědomí. ateda vnímám spíše posloupnost láska /moudrost,vědomí/ - myšlenka - čin.

    OdpovědětVymazat
  31. jeden z mnoha pohledů na lásku. Láska je v člověku. Buď to je nebo není a její projevy jsou různé. Jen si to lidi škatulkují a neustále hodnotí. Je to málo lásky, nebo moc velká láska, nebo neštastná láska, nebo platonická láska, nebo láska k mé rodině, k mému národu a zemi, k mému bohu apd. No a to je právě to neštěstí - skrz ty ideály, škatulky, myšlenky.
    Včera jsem jela do města. Dobíhala jsem autobus, řidič na mě počkal. Paní u pokladny v supermarketu se na mě usmála - i to je projev lásky. Láska nepotřebuje velké ideály ani velké myšlenky, ani velká gesta. Láska jen je a nějak se projevuje.

    OdpovědětVymazat
  32. Barčo jo, láska vytváří prostředí kde se lidé cítí propojeně. sblíženě.

    OdpovědětVymazat
  33. ad 30: k "a proč teda do toho pořád vsouváš ty myšlenky jako prvořadé?" - pěkná otázka! Do pranice! :-)))) Za tu děkuju. Napíšu o tom celý další příspěvěk, takže chvilinku, jo?

    A snad bude všechno jasnější a záhy se ukáže, že všichni zde mají pravdu. :-)

    OdpovědětVymazat

Děkuji za komentář!