Pro mě otázka úsměvná. Protože v té mé pohádce jsou myšlenky prvořadé a vždy byly. Vlastně byla, jedna, ta první, kdysi dávno ...........
......... a tak nabízím svou pohádku, která však vůbec, ale vůůůůůbec pohádkou být nemusí. Pro mě je to naprosto logická a po opakovaných zkušenostech a prožitcích jasná věc.
Doporučuji číst pomalu a opatrně. Docela určitě se vám některé věty vzpříčí v mysli. Zastavte se a zvažte, zda chcete pokračovat dál.
Pokud se vám čtené nebude vůbec líbit, pochopte, že na tom nenesu nejmenší vinu. :-) Vy sami se rozhodujete, co se vám líbit bude a co ne. A když se vám něco nelíbí moc, nechte čtení a napište si svou pohádku někde u sebe. Já se s vámi o ni taky nebudu hádat, nechám vám ji. Možná bude pro vás ta pravá, v daném čase, za daných okolností.
Pro mě je ta pravá ořechová tato. Moc mi chutná. A docela jistě mi chutnat nepřestane, pokud by mi někdo tvrdil, že mi chutnat vůbec nemá. :-))
Tak tedy:
Pohádka o tom, proč považuji myšlenky za prvořadé, to ostatní za následky.
Kdysi dávno předávno, možná ještě před Velkým třeskem, možná
spíš před mnoha velkými třesky .... rozhodně ne na této planetě ...... žil byl
jakýsi opičák. Žil s tlupou někde na stromech blízko stepi. Blízko stepi,
která byla vyprahlá a suchá a občas ji zachvacovaly požáry. Jednou zase přišel
požár. Sežehl všechny stromy a se stromy všechno ovoce a kořínky. Jen na okraji
zbylo pár spálených těl zvířat. Opičák měl hlad. Banány nikde. Zkusil tedy trochu opáleného masa.
Bylo jedlé a bylo ho hodně. Když potkal svou opičici s mláďaty, chtěl jim říci,
že támhleto je dobré. Řekl třeba „Uááá chrrrm mlask“. A možná to znamenalo:
Oheň –zvíře – dobré. Anebo řekl něco úplně jiného. Nebo se to celé stalo úplně
jinak. Každopádně vznikla první myšlenka a první slovo, možná to bylo jen
zachrčení nebo mlasknutí.
Na počátku bylo slovo...
Chrčení a mlaskání se začalo čím dál tím více podobat
slovům. Zkušenosti a poznatky se začaly
předávat pomocí slov. A vyřkl-li – teď
už člověk - toto slovo, vybavil se mu
význam, co tím kdo označil. A význam
slova vzbudil vzpomínky na zkušenost. Uááá – oheň. Oheň pálí. Uááá tedy vzbudilo strach, touhu utéct.
Jiný zvuk – mlask – vytvořilo třeba slovo „ňam“. Ňam
znamenalo dobré k jídlu, moc dobré. Ňam vyvolávalo vzpomínky na dobré jídlo,
vyvolávalo chuť. Dodneška při pomyšlení na „ňam“ se nám tvoří sliny v ústech.
... a to slovo bylo u Boha.
A tak si lidé spojovali slova – myšlenky a reflexní reakce.
A dělají to dodnes. Jen si to málo uvědomují, protože jde o proces dávno
zautomatizovaný, samozřejmý. Kdo nevěří,
ať si chvíli uvolní mysl a opakuje třeba slova „smrt, zkáza, neštěstí“. Zákonitě
začne trpět. Emoce a slova (myšlenky) spolu velice souvisejí. A lhostejno, zda
slova vyslovíme, či si je jen pomyslíme. Abychom se dostali ze špatných emocí, můžeme
si říkat třeba „záchrana, dobře to dopadlo, žije“. Tyto jednoduché myšlenky nás
zase z negativních emocí vyvedou. Zpravidla
pocítíme uklidnění, dokonce vděčnost či radost.
Tak jednoduché to je.
... a to slovo bylo Bůh.
Myšlenky se začaly množit a množit a komplikovat a emoce se
prožitými zkušenostmi – nyní již popsanými slovy - prohlubovaly. Význam slov na nás působil. Slova a myšlenky
působily bolest, strach i lásku, tehdy
třeba ještě vypadala jako sounáležitost v tlupě nebo v rodu, kmeni. Slova a myšlenky začaly rozhodovat o tom, jak
se cítíme, jak prožíváme svůj život. Mohlo být hezky, teplo, mohli jsme být
najedení, mohli jsme se dívat spokojeně, jak naše mláďata vyvádějí u potoka.
Stačilo však, aby někdo řekl uááá – oheň a emoce se okamžitě změnily, změnil se
svalový tonus, byli jsme připraveni k útěku za řeku. Jenže to klidně mohl zavolat někdo z vedlejší
tlupy, který nás chtěl odehnat od uloveného mamuta. Slovy začali lidé ovládat jeden druhého. Slova - myšlenky se oddělily od reality. Myšlenky začaly žít v našich hlavách svým
vlastním životem. Nereagujeme na
skutečnost, ale na myšlenky, které se nám v té situaci vybaví.
A tak myšlenky se staly nejsilnější mocí nad člověkem. Slovo
- myšlenka a energie v ní ukrytá se stala Bohem.
Myšlenky se vyvíjely dál. Člověk poznával. Poznal, jak
je dobré a příjemné žít v míru s více lidmi. Vznikla sounáležitost.
Začalo se mu líbit, jak poskakují jeho děti a jak se k němu večer přitulí.
A postupně vznikala láska. Jenže lásku omezoval strach. Věčný strach a boj o přežití. Ovšem člověk
přemýšlivý se snažil si zajistit co nejvíce bezpečí. Přišel na to, jak si
rozdělit teritoria a jak žít se sousedy v míru. Čím více bylo míru, tím
méně bylo strachu a napětí. Čím méně bylo strachu a napětí, tím více bylo
prostrou pro věci uvolňující. Tedy radost, lásku, hry, práci ..... A z tlup se staly během nesmírně vesmírně dlouhého vývoje postupně vyspělé společnosti. Společnosti, kde se neválčí, nezabíjí,
nezávidí, ba ani nesoutěží. Vládne tam láska, mír a bezpečí. Jedině v takové
společnosti a v takové atmosféře se člověk cítí dobře, není obtěžován
neustálou nutností být ve střehu, tedy si nebrání v radosti a lásce. Ta
láska je tak všeobjímající, že zahrnuje
vše živé i neživé, celý svět. Kámen tam není kamenem, ale nádhernou strukturou,
předmětem ke zkoumání a hraní, malování a hlazení. Obyčejná rostlinka plevele
tam není neužitečným býlím, ale úctyhodnou a zajímavou rostlinou ve své
jedinečnosti, plnou důležitého chlorofylu a s něžným kvítkem. Ten stav je tak krásný, že už krásnější být
nemůže. Člověk se spojil jeden s druhým a s celým vesmírem. Procítil Lásku, žil Lásku, kterou sám vlastně
stvořil. A člověk se stal Bohem. Když
tělo takových lidí odumřelo, energie sounáležitosti a Lásky, bezpečí a radosti
ze života zůstala dál, lidé si předávali, učili se jí a ona nikam nezmizela.
Vesmír je jí plný. A stačí malá naše myšlenka a na tu energii se napojíme a
můžeme ji prožívat. V té chvíli jsme spojeni s Bohem, Láskou
univerzální, jeden s druhým, s celým vesmírem, hluboce šťastni.
„Všechno už tu jednou bylo.“
A jak se vyvíjely
naše myšlenky, nekonečně dlouho, získávali jsme i mnoho a mnoho zkušeností.
(Vlastně obráceně, zkušenosti tvořily myšlenky, ale to je teď jedno.) Mnohokrát jsme vyřešili analogické situace a získali odpověď na to, která
reakce je v té které situaci nejoptimálnější. Máme recept na vše, vytvořili jsme naši společnou Moudrost. A ta Moudrost se též neztratila, stejně jako
Láska. A jedna přechází v druhou. Zatímco Moudrost má podobu myšlenky,
Láska je pocitovým výsledkem oné
dosažené moudrosti. Stačí myšlenka,
klid, napojení se na Moudrost, tedy Boha, a můžeme se i napojit na odpověď. Někdy ji vnímáme jako myšlenku ve své mysli, jindy ji považujeme za jakési vnuknutí, intuici. A ona optimální reakce v nás vyvolává často
také libé pocity, stopy Lásky.
A Bůh jako Vědomí? Když se člověk, lidé dostali do fáze, kdy
prožívali absolutní Lásku a bezpečí, možná si člověk pomyslel: To Já to všechno dělám, ty krásné pocity
sounáležitosti, to Já jsem Láska, to Já jsem skrze Lásku v celém vesmíru,
protože jej znám a miluji. Život je krásný a já smím žít, být. Já jsem! Jsem................ Myšlenka všech myšlenek. Čisté vědomí sebe
sama, čisté vědomí celého vesmíru, čisté
bytí. Čistá radost z existence a života vůbec. Cíl všech meditujících,
přinášející štěstí.
Konec pohádky.
Nebo začátek ke své konkrétní vlastní cestě k Lásce,
Vědomí a Moudrosti?
Nechám na každém z vás.
Možná máte každý svou jinou pohádku. Proč ne? Jistě se do
naší společné Moudrosti vejde. Vždyť už tam dávno je, byla, dávno někým
myšlena. Jinak byste si ji z onoho společného
bohatství nemohli vyzvednout a pomyslet. Prostor je myšlenek již pln, roztok
je nasycen. Celé své životy jen prožíváme totéž, co kdysi někdo jiný. Prožíváme
to po svém a učíme se přitom Lásce a Lásce a Lásce. Stále hledáme myšlenky, postoje a
činy, které k Ní vedou. Protože je
krásné ji prožívat, ono štěstí.
A je-li pro někoho ještě zajímavého něco jiného ? ..... Prosím, může si to vyzkoušet. Možná
kvůli tomu někdo umře, možná mnoho lidí, ale všichni se zase narodí a nastoupí
cestu tam, kde přestali.
Život je fér.
:-)
Tady jsem se těšila, jak si u tebe počtu? AAAA nevím co se stalo?
OdpovědětVymazatLeni, se slovy to umíš úžasně. Přečetla jsem si tvoji "pohádku" pomalu a pečlivě, nic se mi v mysli nevzpříčilo, jenom žasnu, jak dokážeš poskládat slova ve smysluplné povídání. Jsi přemýšlivý člověk a máš to v hlavě srovnané.
OdpovědětVymazatNevím, jestli na počátku bylo zrovna slovo, možná to bylo spíš gesto, později neartikulované zvuky, které se postupem času měnily v artikulované, začaly se rodit myšlenky, ... Z toho, co jsi napsala, mám dojem, že tebe život rozhodně těší a dovedeš si v něm najít to pozitivní, což já zrovna moc neumím.
Ať je to jak chce, tvoje "pohádka" se mi četla moc dobře. Když čtu tvoje články, připadá mi, že lidi nejsou tak špatní, jak by se mohlo zdát a že na světě je opravdu krásně.
Díky, Leni! :-) Hanka
ad 1: Aničko, nevím, ono se něco stalo??? Tobě? Mně nic špatného, naštěstí ..... :-) Tušila jsem, že pro tebe má "pohádka" musí být dost těžko stravitelná. Ale no, tak ..... hlavně když se máme rády a dobře nám chutná. :-))
OdpovědětVymazatProč ta ironie, ty dobře víš, že mluvím o smazaných komentářích, ne o článku?
VymazatPokud znovu mám něco říci k mé stravitelnosti, tak jen to že si musíš vybrat, jestli jsi hinduista, budhista, křesťan, nebo jsi si stvořila vlastní víru. Já nejsem člověk který ti bude pochlebovat za každou "tvou„ myšlenku, jen proto, aby se ti zalíbil, chceš-li diskutovat, nepopírej vše co ti zrovna v tento moment není po chuti. Nedávej mně najevo povýšenost, a svou pýchu, potkala jsem za svůj život mnoho lidí co si mysleli, že snědli Šalamounovo h...o, a kde je jim dnes konec.......
ad 3.1: Žádná ironie, Aničko. Já o žádných smazaných komentářích nic nevím, tedy jsem nevěděla, na co mám reagovat. (Dyk jsem nesmazala ani ten anonym níže.)
VymazatTo, co píšeš níže, tedy beru jako neplatné, protože vycházelo z mylných informací.
ad 2: Hani, já děkuji tobě. Už jsem si myslela, že všichni utekli na své blogy, aby tu nemuseli číst mé nesrozumitelné věci. Tak pokud tomu rozumíš ty, pak tomu může rozumět i někdo jiný. Tramtadá juchajda, dílo se aspoň maličko podařilo. :-))) On mi kamarád, se kterým mám stejné názory říkal, že asi ..... nic. A přece něco. Hanka rozumí! Kdyby to byla pohádka jen pro tebe, stačilo by mi to.
OdpovědětVymazatTo víš, že lidi nejsou špatní, oni se jen tak tvářej, aby si nezadali, víš? Oni se často za to svoje dobro uvnitř stydí. Anebo se zlobí, že ho v sobě nemají dost. A pak to vypadá, že dělaj lumpárny, ale to jsou takové dětské nemoci, z toho vyrostou ..... Uvidíš za pár set let, to bude zase o trochu lepší. :-))))
Samozřejmě, že je na světě krásně! Vždyť to fotíš! A jak pěkně!
Kdy sis naposled užila pořádného sexu. Hodně dávno,že. jde to vidět, i na fotce.
OdpovědětVymazatPokud jsem to pozapomněla poznamenat pro ty, kteří článku nerozumí, tak opravdu není o sexu. :-) Jinak děkuji za péči. I v této oblasti života jsem v pohodě. :-) A navíc mám tu výhodu, že píšu takové články a komentáře, pod které se nemusím stydět podepsat.
VymazatLenko, k Tvému článku není co dodat, než to, že souhlasím. Jen bych použila jiná slova, ale ta podstata o které píšeš a představa je naprostá shodná s mojí. Použila bych jen jiná slova, jiné podání a interpretaci - právě proto, že za těmi jinými slovy je ten vlastní prožitek a poznání :-)
OdpovědětVymazatad 6: Barčo, děkuji, to je příjemné, že nejsme až tak mimo v představě o věcech docela zásadních, ze kterých mnohé praktické vyplývá.
OdpovědětVymazatSamozřejmě, že nemůžeme psát jako přes kopírák, to by bylo velmi podezřelé. :-)
Však i velicí zasvěcenci světa (aniž bych se chtěla nějak k nim přirovnávat, propána :-) ) mluvili o tomtéž jinými slovy, jen zdůrazňovali maličko jiné věci - porovnejme Kršnu, Lao-c´, Konfucia, Buddhu, Ježíše ...
ad 4: Leni, ty se umíš krásně radovat, jupííííííííííí!!! :-D Taky mám radost. :-)
OdpovědětVymazatad 8: :-)))))) Hani, a kdybys věděla, jak se musím ještě krotit, abych byla společensky přijatelná ..... :-) Bylo mi ctí tě aspoň malinko rozesmát. Ale pozor, nesmíme to přehánět, život není žádná legrace, přece! Co by tomu Vesmír, Moudrost, Vědomí, Bůh a tao dohromady řekli/y ?!? Že si z nich děláme šoufky! Tak to ne. Pěkně klidně, důstojně, zodpovědně, pracovitě ........... (a někdy se zas za rohem nezřízeně vychechtáme, jo?) :-)))))
OdpovědětVymazatLeni, jsem ztělesněná důstojnost a pracovitost (za rohem: "chachááááááááá") a život beru opravdu velice vážně (do dlaně: "hihihihíííí").
OdpovědětVymazatPřišla jsem ti vlastně poděkovat za komentáře, ty tvoje mám moc ráda, protože jsou vtipné a něco říkají. Takže díky, díky, ... :-))) ... a krásný víkend! Hanka
:-))))) Nápodobně, Hani.
VymazatPřišla jsem mrknout, Leni, jestli tu máš něco nového. Není čas, viď?!
OdpovědětVymazatTak tě aspoň zdravím a přeji krásné jarní dny!
Hanka
Ahoj Leni, jsi v pořádku?
OdpovědětVymazatad 11 a 12: Děkuji za milou starost, Hanko a Anino, žiju, jsem jakž takž v pohodě, jen jsem měla moc práce, teď odpočívám a myšlenky nechávám jen tak volně procházet svou hlavou, uvidíme, co se uhnízdí, namnoží, vypointuje a bude chtít jít ven. :-) Zatím se já i myšlenky jen tak nezávazně potulujeme .... :-))
OdpovědětVymazatKrásný víkend přeju!
13 Lenko, to zní dobře. Práci jsi určitě měla zábavnou a naplňující náladu i kapsu.
OdpovědětVymazatMonikaT
OdpovědětVymazatLeni, moc hezky jsi to všechno popsala a vysvětlila - úplně názorně, takže já (coby pomaleji chápající) jsem díky Tvému textu zase pochopila o kousek víc (jak se myšlenky staly naším řídicím principem, když "se oddělily od reality, začaly žít v našich hlavách svým vlastním životem". Po čase jsem se k tomuto článku vrátila a myslím, že opravdu stojí za to Ti za něj poděkovat a pochválit Tě, jak pěkně jsi to napsala, zvlášť když té chvály je zrovna tady poskrovnu.
ad 15: Moc děkuji, Moniko, nepíšu to pro chválu, ale právě proto, že třeba někomu něco doklapne. I stalo se! Chvála Bohu na nebesích! :-)))))))
OdpovědětVymazat