neděle 10. února 2013

Milé setkání



Potkala jsem včera staršího muže,  zaregistrovala jsem jeho smějící se oči ještě dřív než jeho celého. Můj bývalý cvičitel jógy.
„Ahoj, rád tě vidím!“ zajásal. Radost ze setkání bylo však obapolné. „Kde jsi, jaktože nechodíš cvičit?!“  „Vždyť víš, že bych ráda. Ale když ty máš večer kurzy, já taky mám kurzy.“ Zakroutil hlavou nespokojeně. „Ale já si musím přece vydělávat na chleba, přece,“  snažím se ohradit vůči jeho nespokojenosti s úsměvem. Nezlobím se, že člověk, který už je dost dlouho v důchodu, zapomíná.
„Tak ráno?“
„To by šlo? Minulý rok to nešlo,“ divím se.
„Nešlo, nešlo, ale teď to jde,“ evidentně se mi snaží vyhovět, i když vím, že ráno tam pro mě není místo. Chodí samí důchodci a má hodně plno. Možná, že se ani nevejdu. Nevadí.
„Skvěle! Přijdu!“  jásám.
„A povídej, co jinak.......“
„No byla jsem v létě na Borisovi Tichanovském, jak jsi o něm taky mluvil, a bylo to prima a .......“
„A viděla jsi Všechnopárty nedávno? Byl tam pan Nešpor.“
„Á pan Nešpor, tak to si najdu na netu a podívám se. Toho mám taky ráda.“
„Vidíš, máme rádi stejné lidi ....“
„Jistě, vždyť jsme naladěni na stejnou vlnu ...“. Pročpak se diví, divím se.
„No, úplně ne.  Já jsem Zemanovec a ty Schwarzenbergová ...“  zase se smál. Potěšilo mě to nové nečekané příjmení. A necítila jsem ani stín výčitky. Ano, volili jsme rozdílně.
„Ale to přece nevadí, ne? ... Nebo jo?“ Zasmála jsem se.  
Zakroutil hlavou: „Stejně tě mám rád,“ řekl a znělo to upřímně a vesele, nikoli však povrchně.  Myslím, že jsme se chtěli obejmout, ale nebylo by to ono v nabalení do kabátů,  navíc uprostřed cesty mezi lidmi. A i tak se možná stalo v duchu.  Podali jsme si jen ruce a pelášili zas dál.

A mně vrtá hlavou, proč zrovna v jeho případě nehraje ani za mák  roli, koho volil. Snad proto, že chápu, že jako důchodce ......... snad proto, že je v něm tolik dobrého, že nějaká odchylka od mého názoru se tam ztratí. A snad proto, že jej respektuji jako chytrého člověka. Asi má důvody, které neznám. Ani on, když jsme si nedávno vyměnili nějaké maily, nezpochybnil mou volbu. Jen se ptal.  Respektovali jsme své názory, respektujeme jeden druhého.  

A to bylo to, co v té předvolební kampani chybělo. Respekt.
Přesně jak to říkal Karel Čapek na závěr své knihy Továrna na Absolutno ústy místních hrdinů:
„Jo, člověk si může myslet, že ta druhá víra je špatná víra, ale nemá si myslet, že ten, kdo ji má, je špatnej a sprostej a podvedenej chlap. To je v politice a ve všom.“ – „A proto se tolik lidí nenávidělo a pobilo. Víte, čím víc někdo v něco věří, tím vzteklejc pohrdá těmi, co v to nevěří. A přece největší víra by byla věřit v lidi.“

No, věřit v lidi, pane Čapku, těžká věc. Nevím, jestli tohle ....... jestli takto je to úplně ......
Každopádně v některé lidi věřím, to ano. A jde o to, jestli oni věří ve mně. Na základě respektu se dají některé věci pokojně si vysvětlit, bez respektu nejde nic. Proto respekt, respekt především. Kde není respekt, nemůže být ani láska ani přátelství ani dobrá spolupráce ani dobré soužití .......  
A kde respekt je, mohou být i rozdílné názory.    
Amen.  :-)








76 komentářů:

  1. Teď jsem si přečetla tvůj nový článek a pousmála jsem se, že spoustou vět z něj, bych ti mohla vlastně dát odpověď na předchozí:)

    OdpovědětVymazat
  2. ad 1: Anino, co konkrétně mi máš "za zlé"? Co vlastně jsi mi chtěla říci - můžeš stručně, prsím? Probírám se tím tvým komentářem u min. článku a úplně přímo nevím, jak jej mám uchopit. :-) Pomůžeš?

    OdpovědětVymazat
  3. Leni, asi tak..pokusím se, především ti nic nemám za zlé :).Tomu zas nerozumím já, z čeho usuzuješ.
    Tak třeba píšeš, že jste s oním známým přes rozdílné polit. názory měli vzájemný respekt a tohle hodili za hlavu.Vlastně je to celé o tom, že tě má stejně rád.To je podle mne ale určitě v pořádku. nakonec sama si vážím lidí, co volili úplně jinak, ale pro jiné věci.Přitom, neřekla bych, že volby jsou až tak okrajová věc, nebo u někoho je, ale myslím, že by být neměly.
    ŽE NENÍ AŽ TAK NEPODSTATNÉ, jak mít stejné, nebo podobné ideály s člověkem, který vidí to, co se děje okolo nás asi jinak, a tedy pak dle toho co píšeš, by neměl patřit do okruhu tvých přátel.Tak jsem to pochopila,ale asi špatně.protože pokud si s tím člověkem rozumím nějak jinak, nebo v jiném, neznamená, že nebude i tak dál mým přítelem..PRÁVĚ PROTO,ŽE HO RESPEKTUJI a mám ho ráda.Tady naopak vidím rozpor já.
    Ale jak píšu, jestli jsem to zamotala, omlouvám se.

    OdpovědětVymazat
  4. dozvuky se pořád táhnou. shazování "těch druhých", podsouvání různých úmyslů - samozžejmě špatných... odsuzování, odmítání, oddělování, vydělování. smutné. je to velmi smutné.

    souhlasím s Karlem Čapkem, čím víc člověk v něco věří tím víc pohrdá tím druhým co v to nevěří. proto je víra tak nebezpečná věc.

    miluj svého bližního jak sebe sama, to by možná mohlo vyjadřovat i víru v lidi. věřím v toho druhého jako sama v sebe. ti druzí jsou odrazem mé víry. mým zrcadlem.

    OdpovědětVymazat
  5. ad 3: To "za zlé" bylo v uvozovkách. Moje otázka zněla na to, co se mi snažíš říct jako že si to nemyslím ideálně.

    Ono s těmi volbami je a není to okrajová záležitost. Třeba jsem říkala mámě, že ji nechci vůbec ovlivňovat, ať si volí koho chce. A ona sama říkala, že už nechtěla jít podruhé volit, ale když viděla ty podpásovky vůči KS, tak se rozhodla ho podpořit. Stejně tak Hančí, kterou obě známe, se dívá na svět přes brýle svého poddůchodu, tak tam to nic neznamená, protože to chápu. Má stejné hodnoty, ale její zkušenosti jí vedou k jiným závěrům. Taky když mi někdo (Liška) řekne, že bude volit Zemana proto, že chce protiváhu proti této vládě, která se mi také nelíbí. Je to k pochopení a nic proti tomu. I když je jasné, že si musím uvědomit, že s těmito lidmi se na některých věcech nedohodnu a nejsou tak blízko své duši, aby cosi odezřeli. Tedy máme od sebe určitou distanc. A na té nejhlubší úrovni si porozumět prostě nemůžeme - zatím.
    Když někdo hází špínu na mého kandidáta, kterého si vážím, tak už respekt porušuje a už je jasné, že nerespektuje ani mne a už to jede.

    Anino, jak si můžeme rozumět s někým, s kým toho nemáme moc společného? Něco v hloubce, právě ty vyznávané hodnoty, musejí být stejné. Jinak to mohou být jen povrchní známí, spolupracovníci z nutnosti apod.

    Nebo myslíš, že se můžeme přátelit s někým, kdo nemá stejné hluboce vyznávané hodnoty? Já tedy o takové možnosti nevím. Ten cit a to "mám ho ráda" právě z těch hodnot vyplývá. Mýlím se?

    Mohu respektovat třeba Hitlera jako člověka, může mi ho být líto, můžu obdivovat jeho vnitřní kázeň nebo mě může fascinovat, jak bez skrupulí zblbnul lidi a možná i sebe, ale nemůžu se s ním přátelit. A to ani proto, že dal lidem práci a naději a pozvedl německé národní sebevědomí, když prohráli 1. sv. válku, atd. atd.


    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Leni, asi mi pořád nějak nerozumíš..jasně, že se mi nelíbí, když někdo začne házet špínu a ke všemu všelijak zkreslenou, kolik se jen toho vyjevilo, co bylo nakonec asi jinak, než někdo napsal.To už pak považuju za zlo a sama bych tomu druhému nepsala něco, co by očerńovalo zas toho s kým on sympatizuje. To je jeho věc a pokud je slušný a uvědomuje si, že shazováním se vzájemně, nikomu a ničemu nepomůže, pokud jsem s ním byla v dobrém doteď, prostě to volby jiného kandidáta z mé strany nezkazí.
      Povrchní přátelství tedy neznám, ani o něj nestojím. Velmi se rozmýšlím, komu mohu opravdu věřit a tedy mu něco svěřit.Podrazy rozdejchávám těžko, než si uvědomím, že ten čl. mi za to nestojí.
      Prostě to myslím tak, že i lidé s rozdílnými názory, než mám já mohou být mými přáteli, s kterými jsem cosi prožila, co mě podrželi a já snad i je.A nemám problém se s nimi bavit o tom, proč máme na něco jiný názor.
      Hitler..je už těžkej kalibr tedy..jako příklad ..s tím na mě nechoď :)

      Vymazat
  6. ad 4: No, víra je nebezpečná věc, to je taky realitvní. To bych takhle neřekla.

    S tím miluj bližného svého, to by se tak dalo pojmout, ale myslím, že panu Čapkovi tam něco chybí, ale nevím přesně co.
    Myslím, že je potřeba hledat něco společného, něco, co nás spojuje, ne co nás rozděluje. Ale ještě to nemám formulovaé, je tam mlha.

    Odrazem víry tohoto národa se stal M. Zeman.
    Jak se s tím srovnáváš, Ratko? Je ti to jedno?

    Kdesi mi někdo odpověděl, dej mu šanci. No dávám, taky nic jiného mi nezbývá, ale pořád mi duní v hlavě, když to zvýrazníme, že Hitler, Stalin, Lenin a jiní taky dostali šanci. A ti, kdož nesouhlasili a bojovali proti, se svezli do stejné žumpy s těmi, kdož hajlovali. Proto chápu i ty, kdož křičeli a vnucovali svého kandidáta. Měli strach. Já ty obavy mám taky.

    Nic s tím teď nemůžu dělat, takže jenom se snažím z toho pro sebe vytěžit maximum poučení. Co jsme měli dělat jinak, aby se to nestalo? Tehdy jsem nežila, nebyla jsem v Německu ani v Rusku, naštěstí, ale jsem tady a teď. Každou vteřinou píšeme dějiny, malé i velké, a já cítím odpovědnost. Mohu něco dělat lépe? Jak?

    OdpovědětVymazat
  7. Největší zla se dostali k moc skrzeva ideály. skrzeva víru v humanitu a budoucí slibované štěstí. a ti co v tom překáželi prostě byli odstraněni. HItler, Stalin, Lenin všichni to dělali s plnou pusou ideálů a budoucího stěstí. Hitler byl slušný a zdvořilý a určitě respektoval své soukmenovce. A jeho kolekové jakbysmet. Ráno zdvořile políbili ženu, pochovali děti a pak šli spálit pár židů, když se vrátili tak si zahráli na klavír a pokochali se ušlechtiou zábavou.
    Zlo přichází skrzeva ideály, je ideálům v patách. Ideály prostě zlu zametají cestičku.

    A jak se tomu bránit? Být bdělý a pozorný. vnímat svět, cítit co se děje, nenechat si vymýt hlavu a hlavně vidět. Mít oči a dívat se.

    NIkdo z nás není ani svatý a ani spasitel Mesiáš. Narodili jsmew se do světa který se vzájemně pojídá. Všichni žijeme z práce jiných lidí ale nejsme jejich dobrými pány. Bereme a nevracíme. Vždyť ani nevíme kdo na nás v tý číně a indonézii pracoval. nejsme ani dobrými pány a ani dobrými sluhy. jsme nepokorní. s velikášskou egomanskou představou že dokážeme rozlišit dobro a zlo. ale nedokážeme to . a to ani voliči Zemana a ani voliči Schwarzenberga. Nikdo z nás to nedokáže. Protože nevidí cesty které vedou k tomu nebo onomu výsledku. Dnes jsem četla knihu Kazatel /Bible/ kteoru napsal velmi moudrý vládce. a on se vyznává z pokory že nevidí cesty "páně". jeho moudrost na to nestačí. vyznává se k dobru a píli. protože v dobru a po odpracovaném dnu může spokojeně spát. je to moudrý vládce. nikde nepíše o tom, že ty "hloupé" musí poučovat, odmítat a oddělovat se od nich. naopak. všichni patří do jeho rodiny. všechny miluje.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, i přes ideály, tak se to i dělo, jako jediné správné, s lidmi se manipulovalo a vzniklo zlo.
      Jen myslím, že tady bychom měli rozlišit obyčejné, neškodné lidské ideály co měla Lenka na mysli..od těch, co už jsou škodlivé a zavání fanatismem..ve jménu ideálů, lásky, pravdy apod.

      Vymazat
    2. zde to vnímám tak, že ideály jsou tak trochu jako namalovaný plakát. když se strhne papír je pod ním zeď. není to skutečné. není to reálné. není to živé. Proto se pořád ptám svého srdce (vnitřní hlas) a hledám tu optimální cestu znovu a znovu. ideály josu zavádějící. veodu do slepé uličky a mohou dokonce strhnout sebou i ostatní a všichni skončí v pasti.

      Vymazat
    3. ratko, já myslím, že ten vnitřní hlas a hlas srdce v sobě hledá snad každý..
      Nějak si neumím představit, že by lidem někdo vzal nějaký ideály v které doufají, že nemusí vždy zůstat jen prázdné.
      Nakonec i co se týká nějakých vynálezů, kdyby ten, kdo je objevil neměl víru a ideály v sobě, že to dokáže, těžko by se namáhal.Tyhle lidi byli často odrazováni, a třeba to i několikrát málem vzdali a zas pokračovali.Ukázali těm, co nevěřili, že to jde..

      Vymazat
    4. možná se rozcházíme v chápání ideálu. v tom bude asi zakopaný pes :-) vynález je výsledkem vnitřního tvůrčího aktu podložený spoustou práce,vědomostí,nastřádaných zkušeností které jakoby zkvasily a vykvetly v tvůrčí akt. není to výsledkem ideálu. teda myslím že ne. ideál chápu jako něco umělého. neživého. neco co jsem si vymyslela a pak se toh držím zuby nechty protože jsem si řekla že takto je to dobré a tak to tak bude a basta fidly přesto nejde vlak.

      Vymazat
    5. ratko, ok, není výsledkem ideálů, to by bylo málo..ale myslím, že opravdu bez té víry a ideálů, že se to podaří by to šlo hůř.Taky si myslím, že ideály lidstva vždy byly, jsou a zůstanou, něco jako hnací motor k tomu, co by si přáli.A že zrovna k ideálům, mnohdy i až k vzdušným zámkům se podle mne to, že si to jeden vymyslí a přes to vlak nejede nějak nesedne, to až už k fanatismu- jen názor.

      Vymazat
    6. lidé se nechají ideálem - touhou po světlých zítřcích svést. uvěří v někoho kdo to slibuje a jdou pak za ním. jako ovečky. když pak procitnou protože uvidí to nadělení tak řeknou že to nevěděli. že to nechtěli. ale nechali se svést svojí touhou po lepším. odmítli vidět to co je. a chtěli něco co není.

      Vymazat
  8. velmi souhlasím s Ratkou. Jen ještě dodám, že např. vyvážíme do jiných států západní demokracii - což je náš ideál. Potlačujeme státní zřízení a ideály jiného státu. Neliší se to mnoho od dob, kdy bylo šířeno křes´tanství mečem. To podsouvání, odsuzování, manipulování a nepřijetí jiného není ničím jiným než - nepochopením, nerespektem a především prosazování a opájení se vlastní mocí.

    OdpovědětVymazat
  9. Tvůj článek je takové Dejá vú u lišky. Tohle co nyní píšeš v článku jsme se Ti snažili říci, ale zřejmě na to nebyl vhodný čas...Karma, vidíš, dohonilo Tě to jinde ... čas dozrál.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Barčo, asi ano, ale co vím, Lenka si tam obhajovala své názory mezi lidmi s kterými vždy psala.Slušně, nikoho neurážela, ani náznakem.Nemuseli jsme tam všichni se vším souhlasit.V jednu chvíli měla asi dost, ale ne kvůli jiným názorům...je to lidské. Nenechá se jen tak strhnout co já vím..odcházet nemusela, ale je to její volba.

      Vymazat
  10. Ano, Aninko, Lenka to neunesla. Toto téma se jí proto vrátilo. Toto téma se projevuje v jejích článcích o prohrané bitvě. Navazují na to ideály Tří mužů a vrcholí to tímto článkem - setkání s mužem v reále. Lenka si toto téma zpracovává sama v sobě. Proto jsem také napsala, že je čas nedorozumění, čas zrání a čas pochopení.

    OdpovědětVymazat
  11. jj,. ratko, světlé zítřky po 2. světové válce a hrůzné vystřízlivění v letech padesátých, ale jen několika lidí..popravy..absurdní obvinění.
    Ani se těm lidem nedivím, že se lehce nechali do slepé uličky pod sliby života, kde všichni budou spokojeni.Po válečných útrapách tím spíš o to stáli.Byli zneužiti a zmanipulování, nebylo to tehdy tak těžké uvěřit..

    OdpovědětVymazat
  12. ad 5.1. Ani, říkáš "Prostě to myslím tak, že i lidé s rozdílnými názory, než mám já mohou být mými přáteli"
    - jistě, o tom tu řeč přece nebyla. Jde o vyznávané hodnoty, stálé, základní.

    S Hitlerem to není přincipielně až tak neadekvátní. Tomu se taky dlouho jenom smáli .....

    OdpovědětVymazat
  13. ad 7: To není pravda. Naprostá většina válek a zla se udála kvůlivá zbytnělému egu vůdců, kvůli jejich touze po moci a majetku. A taky často kvůli lhostejnosti či nedbalosti těch, kteří se mohli postavti proti a nepostavili. To, že si mnozí mocichtiví egoisti vzali jako zástěrku slova o svatých válkách a mazali masám med kolem pusy, to je řpece věc jiná.

    Základem válek je právě nerespektování onoho ideálu respektu k druhému, k jeho zemi, k jeho nárokům.

    Ale moc velkou pravdu máš v tom, když říkáš: "Být bdělý a pozorný. vnímat svět, cítit co se děje, nenechat si vymýt hlavu a hlavně vidět. Mít oči a dívat se."
    - to podepisuju

    OdpovědětVymazat
  14. Problémem ideálu je - že jde o extrém. A každý extrém vyvolává další extrém. Původní myšlenka je dobrá, přichází z ticha a je tvůrčí. Ale časem nabývá na síle, roste a lidé mají tendenci vše podřídit ideálu. To znamená to okolní pošpapat, zadupat a vidět jen ten svůj ideál. Pod svícnem bývá největší tma. Ve jménu ideálu se hlásá kde co - zadupává se právě i to ostatní - to je právě ten extrém. A to je na tom ideálu špatně. Proto také všechny ideály končí novým ideálem - zcela opačné polarity. Komunismus - tam je zašlapáván člověk jako jedinec a individualita - se po nějakém čase přemění na kapitalismus a ten také roste - to znamená prosazení jedince jako takového a tím pádem jsou zašlapávány slabší skupiny.

    OdpovědětVymazat
  15. ad 7. 1.-6., 8. Děláte v těch komentářích pěknej binec. :-)

    Ratko,
    myslím, že jo, že se hodně lišíme v tom, co ideálem nazýváme. Se tady míchají jabka s hruškami. Ale na to už jsme narazili víckrát.

    ad 9: To ne, to je hodně povrchní pohled, vycházející z malé a krátké znalosti mě, Barčo. Já za ideály jdu celý život a nepíšu o nich zdaleka poprvé. Celý život se snažím přizpůsobit, vím, že musím žít mezi lidmi a s lidmi a přitom se nezpronevěřit sama sobě. Poctivě hledám, jak to jde a jak to nejde. Tedy nic nového pod sluncem. :-)
    Občas se stane, že musím některé prostředí opustit, abych mohla volně dýchat, protože ty ideály (stručně a nepřesně řečeno) jsou pro mě základní. Kdybych zůstala ubližovala bych si. A pak, zpravdila jako zázrakem, nacházím prostředí, kde se přizpůsobovat nemusím a je mi hezky a moje ideály jsou zde respektovány s naprostou samozřejmostí.

    Je to jako s kouřem. Můžu jít do hospody s lidmi, kteřé si tam šli na skleničku a já na čaj. Nic nevadí, povídáme a každý si pije to své. Ve chvíli, kdy tam ale začne být příliš zakouřeno, musím odejít. Vadí mi to. A ti, co kouří, se marně dožadují mé tolerance. Jsou to ti, co nerespektují zdraví své ani jiných. Když odejdu, je mi dobře a volně se mi dýchá, pozvu tamní společnost do jiného prostředí, kde se nekouří. A je na nich, zda mě pomluví :-), naštvou se, že jsem si dovolila je opustit, nebo prostě pochopí, že se můžeme spolu pobavit pouze v nezakouřeném prostředí nebo bohužel vůbec.

    P.S. jestli jste něco psali na mou adresu (a to se dá předpokládat), nečetla jsem to.

    Pokud jste tady, pak předpokládám, že v dobrém přicházíte do mého "nezakouřeného" prostředí a já vás tu ráda vítám. :-)

    OdpovědětVymazat
  16. Lenko na tvou adresu jsem nepsala nic a ani psát nebudu. Píšu ti tak jak to vnímám a z dobrého srdce a v dobrém úmyslu i když to třeba to je pochopeno úplně opačně. pak se odmlčím a nepokračuji. nedomnívám se že zde je zakouřeno méně než jinde. všude je zakouřeno protože celý prostor v kterém žijeme je zakouřen. nepomůže se vyčlenit že já jsem ta dobrá a ti druzí jsou špatní. a říct to těm druhým od plic jak jou špatní. i když se vydělíš od ostatních jako tal lepší a "čistější", presto jsi pořád stejná Lenka. Ideální představy a vysoké nároky neudělali žádného člověka lepším. a čistějším.

    OdpovědětVymazat
  17. Samozřejmě , že jsme tady v dobrém. Mně konkrétně přitáhl Tvůj článek o kterém jsem se zmínila, že je pro mě deja Vú u lišky. My jsme Ti na Lišce všichni psali - přímo Tobě. Ne o Tobě. A podobně jako zde - jsme probírali téma ideálu.

    Lenko, v mnohém Ti rozumím. Sama u sebe jsem pochopila, že mít ideály je nádherná věc, ale daleko nádhernější je najít rovnováhu svou vnitřní, lidmi a svými ideály. Nalézám ji. Nalézám ji v rozmanitosti - v protipólech.

    OdpovědětVymazat
  18. ad 14: No, to je jeden náhled.
    Pro mě je ideálme to, o čem píše Marcus Aurelius a Komenský třeba. MA jsem citovala. Je v tom něco, co by vzbuzovalo to, o čem píšeš výše?
    Jde o pojetí ideálu. Nebo co za tím kdo vidí.
    Byl Ježíš extrém? Byl, protože hlásal lásku k bližnímu. Myslíš, že vzbuzoval on sám nebo to, co říkal, nějaké špatnosti? Podle mne on nemohl za to, co se kolem něj a pak v jeho jménu dělo a děje. Přišel a ukázal. A oni ho za to ukřižovali, ačkoli měli na výběr, jeho vlastní lidé. Přinášel změnu v myšlení a ta je často velmi nepříznivě přijímána.

    Podle mne není problém v ideálech, ale v onom egu, který si jej bere jako štít. Vždy.
    Jakmile se použije se násilí, je všechno špatně. Je porušen respekt vůči životu. Ale za to nemůže ideál. Za to může naopak chybějící ideál - nezabíjet, nepáchat násilí.

    OdpovědětVymazat
  19. Co by byl ideál bez lidí? Kdo uskutečńuje ideál? to je podstata.

    OdpovědětVymazat
  20. ano, Lenko, nabídla jsem Ti primitivní náhled na ideál. Jeho princip. Ale jdi na úroveń člověka - viz. Tvé přesvědčení o dobrých a zlých lidech a jejich vyčlenění se. Na úroveń partnerských vztahů, vtahů dětí a rodičů, dále vztahů národů, náboženství A ve velkém je to právě společensky v systémech a zřízeních.

    OdpovědětVymazat
  21. Píšeš o MA. Ten patřil k mladším Stoicům. Stoicismus byl ideálem řecké společnosti - MA jeho myšlenky jsou spíše převzaté. je v tom i jakási melancholie. Ne nepodobné konfuciovi a tu a tam buddhismu.

    OdpovědětVymazat
  22. Komenský i Ježíš milovali lidi. Ježíš ríkal, milujte se. miluj svého bližního jako sebe samého. A KOmenský? to je vzor moudrosti. Jeho Labyrint je úžasný. nevyčleňoval nikoho, naopak on byl vyčleňován a pronásledován. oba nabádali lidi k pokoře a otevření se vnitřní moudrosti (bohu)

    OdpovědětVymazat
  23. Sama sis odpověděla na to, co je pro Tebe ideál (18) a co se z něj během doby stává. I MA měl právě ve svých hovorech pochybnosti, o smyslu, o slávě o úctě, o ideálech....psal o pomíjivosti o proměnlivosti ....

    OdpovědětVymazat
  24. ad 16: tím zakouřením je třeba to, že já nemám ráda vulgární slova, ani osočování typu "slinty, žvásty" a jánevímco. A to se tu snažím udržet.

    To, zda je někdo lepší nebo horší není mezi námi vůbec relevantní posuzování. Já se jen snažím o to, abych více vyhovovala svému vnitřnímu nastavení a zároveň byla s lidmi, pokud možno tu byla něco platná. Když jsem byla malá, byla jsem neskutečně vzteklá, protože bezmocná, a nešťastná, jak je svět kolem mne špatný a jak nevím, jak to v něm přežiju. Jak jdu životem, líbí se mi čím dál víc a čím dál víc jsem spokojenější a mám více přátel, myslím těch doopravdických. To je myslím docela ukazatel. Jít vědomě cestou seberozvoje k něčemu lepšímu, tolerantnějšímu, poctivějšímu, hlubšímu, radostnějšímu ..... na tom není nic špatného. Ty se o to podle mne taky snažíš, jen to říkáš jinými slovy.

    A to je vlastně i odpověď i Barče - kom. 17.

    OdpovědětVymazat
  25. 24. Ano, každý člověk si potřebuje to své potřebné odžít - ať už je to cokoliv. Čas ukáže.
    Leni, přeju na Tvé cestě vše dobré.

    OdpovědětVymazat
  26. ad 19: ano, tuhle otázku jsem řešila v 16ti. A?
    ad 21: Promiň, dobrý a dál? :-)
    ad 23: No jistě, že měl pochybnosti, byl to jeho osobní deníček. Nevím, co chceš říci.....
    Jinak ideál je ideálem. Že ho lidé překrucují a různě zneužívají s ním podle mne nemá nic společného.

    ad 20: Mé přesvědčení? Co konkrétně myslíš?
    ad 22: Jak to souvisí s tím, co chceš říci na mou adresu? Je to moc obecné .......


    OdpovědětVymazat
  27. Opět tady filosofujete? Tentokrát velice dobře a smysluplně, dokonce i ratky názory jsou s mým názorem na svět v ladu. Samozřejmě je nutné se dívat dozadu, přes Hitlera až k Ježíši, i dál, a rozsévat myšlenky poučení z minulosti a i té ne tak vzdálené, tak, aby i lidé kteří třeba nečtou stejné knihy jako vy tady? Pochopili a rozuměli tomu co chcete říci. Tvořit si klub "moudrých„ a kruh lidí kterým ti prostí nerozumí, je vlastně marná snaha, a boj s větrnými mlýny? Tvořit uzavřený klub povýšenosti, u mnoha blog.politologů, filosofů, národ slušnému a kultivovanému chování nenaučí, to potom vypadá, že si hrajete na svém úzce zaměřeném písečku, a nic to neřeší?

    OdpovědětVymazat
  28. ad 27: No, Aničko, co na to říci. Mluvím, jak myslím, myslím, že prostě, protože prosťáček jsem. Nevím, zda tomu kdo rozumí nebo ne, to zařídit už není v mé kompetenci. Pokud chce někdo něco vysvětlit, ať se zeptá.
    Já jsem taky už Barče přestala rozumět v kom. 19. - 23. proto se tam taky ptám.

    Ale myslím, že ty rozumíš dost dobře, i když jsi nečetla zrovna nějaké knížky, co se tu zmiňují. Ostatně já celé také ne, zrovna je čtu, úryvky jsou v minulém článku.
    Ale máš pravdu, že tohle "národ slušnému a kultivovanému chování nenaučí". :-)
    Jenže tady zrovna jsme ve fázi, že to, že jsem se vymezila proti - podle mého ne příliš slušnému chování - je považováno za odsouzeníhodné.
    Natož aby někdo zařizoval slušné chování národa! :-)
    Tady se ani nesmí naznačit, že národ není slušný a kultivovaný! :-)))))
    Tady dokonce abych obhajovala svou snahu o svou osobní kultivaci! :-)))))))))

    Celé se mi to zdá poněkud ........... v konci veselé.



    OdpovědětVymazat
  29. Když někam jenom nakouknu, nedokáži si na někoho udělat názor, v ten den. Nějakou dobu musím ty lidi poznávat, jestliže nikdo jiný se mnou nekomunikuje, já je neznám, tedy to vypadá že mluvím jen s tebou ale není tomu tak, jsem přesvědčena, a také v to doufám, že jsou i lidé kteří, i když nekomentují, čtou tvůj, a třeba i můj blog, a mám na ně jakýsi vliv? Ne pýchu nemám ráda, snažím se s každým komunikovat tak, jak mě zobák narostl. Věřím Lenko, že mě rozumíš? Hezký nový týden.

    OdpovědětVymazat
  30. Lenko, uhýbáš. Nikdo Ti tvé ideály nebere. Nikdo tě za tvé ideály nenapadá, neosočuje, nesoudí apd. Jen Ty sama ses cítila nedoceněná, nepochopená - a my všichni na blogu u lišky jsme nechápali proč. Ale bohužel jsi to byla Ty první, kdo začal škatulkovat lidi u lišky na blogu a začal jim říkat proč jsou špatní a odsuzovat je, pošlapávat. Jen proto, že se nehodili do tvého ideálu. To byl Tvůj nerespekt vůči druhým. Ano, někdo se stejně jako Ty vymezil vůči Tobě - chrání si svůj prostor. Ti druzí se snažili vysvětlovat - marně.
    Já a ratka, ale také Aninka jsme se Ti tady snažili také vysvětlit co ideály představují, jak vznikají a kam až vedou od jednoho člověka do celé společnosti a napříč lidstvem - marně.
    Myslela jsem si právě,že setkání s tím mužem v reále v Tvém článku + oba články předchozí - že Ti to otevřelo oči - že Ti to docvaklo naplno. Nedocvaklo, zmýlila jsem se já. Přišla jsem nevhod. S MA. to bylo myšleno tak, že on převzal ideály své doby - stoicismus byl velmi oblíbený proud v řecku. A ke konci života - prozřel. Uvědomil si jak je vše relativní, pomíjivé....Můj osobní pocit je,že si sama pro sebe potřebuješ cosi odžít. Měj se krásně. barča.

    OdpovědětVymazat
  31. ad 29: Aničko, já si raději na nikoho moc názory netvořím, to až po hodně dlohé době a vím, že se mohu tisíckrát mýlit. Jen se snažím říkat, co mi na mysl přijde a chce to ven a když tu někdo něco napíše, tak se nažím mu odpovědět taky jak umím.
    Je spousta (podle přístupů za den se to teď pohybuje mezi 100-200) lidí, kteří jen čtou, ale nic neumějí nebo nechtějí napsat. To bude stejné u tebe. Obtížněji se pak píše, když není zpětná vazba různorodá, ale je spousta lidí a to například mých přátel reálných, kteří kdyby měli napsat něco do veřejného prostoru, tak by jim asi prstíčky upadly. :-) Tak mi nanejvýš napíšou e-mail: Četla jsem a dobrý. :-) I za tuto akci jsem vděčná, i když jsem vlastně založila kdysi blog, abychom si mohli dohromady všichni povídat.
    Myslím, že kdybychom chtěly mít na něco konkrétní vliv, že by to bylo moc troufalé. Říkat si to své a po svém a doufat, že to někdo přečte a třeba vezme něco z toho v úvahu při svém přemýšlení, je maximum, v co je možné doufat.

    Jinak k té "filozofii". Ona to není žádná skutečná filozofie, jen takové hledání něčeho podstatného v životě, na úrovni, na kterou konkrétní člověk zrovna dosáhne. To už mě nepřejde. Taková prostě jsem od malinka. :-) A blog je logicky po mně.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mám Lenko, uzavřený kruh osobních přátel na Skype, to kdybych se chtěla prezentovat v určitém stylu, mě vlastním? Jsou na to jiné možnosti, třeba CHAT..... Dělám a ty snad také, blog proto, aby ho lidé četli, ne abych se předváděla. Tvůj okruh lidí dokáže "filosofovat„ o mé nechuti, si potykat s jednou blogerkou, ke které jsem přišla podruhé v životě, pět hodin, měla jsem chuť, poskytnout k disposici svou adresu domů, pozvat je, za tu dobu by mě stihly umýt okna, udělat vlasy, pedikůru a manikůru, a ještě by jsme si i popovídali, dali si lahvičku Francouzského vína, a potom možná, snad, by jsme si i potykali? A jestli se jim to jevilo jako pýcha, tak ano, s každým si netykám. Hezké úterý Lenko

      Vymazat
    2. Aničko, tvůj komentář jsem našla až teď. (Je lepší komentáře psát postupně, ne jenom odpovídat na jeden konkrétní, abychom si mohli povídat všihcni dohromady).
      Píšu blog proto, abych nabídla některé své myšlenky jiným, čistá nabídka a nic neočekávám a publiku to nepřizpůsobuji.
      Ono to tykání ..... když jsem začala blogovat, bylo mi vysvětleno těmi, co blogy vytvářeli a tvořili první redakční systémy, že pokud někdo vystupuje pod přezdívkou a tedy anonymně, automaticky se mu tyká, je to šikovnější, protože nikdo neví, kdo je vlastně kdo a kolik mu je ... a platí pravidlo, že před Bohem a blogem jsme si všichni rovni. Tak to tedy dobržuji. Pokud někdo vystupuje pod celým jménem a identitou, pak vykám - to se týká např. blogu na idnes nebo respektu apod.
      Jinak za lidi, kteří sem chodí, nijak neručím, v mé kompetenci je jenom zde udržet slušnou debatu.
      A kolik času kdo věnuje blogování, to nechám taky na něm. Jsou zde lidé, kteří stihnou blogovat v práci, jsou tu lidé v důchodu nebo lidé v léčení nebo v důchodu nebo ....... do toho, kdy a proč kdo písemně komunikuje, mi nic není, tak to neřeším.
      Já třeba neskypuju, protože to bych u toho musela sedět, kdežto na blog dokážu psát a ještě u toho sledovat televizi nebo dělat administrativní práci nebo i vařit a prát .... :-).... prostě když na mě přijde myšlenka, zapíšu ji, když ne, mlčím. :-) Tak to mám já.

      Vymazat
    3. To jsi vystihla přesně, a je to i to co tím myslím, když chci na tvém blogu mluvit jen s tebou, píši do vlákna, kde mluvím s tebou a týká se to tebe, když chci mluvit ke všem, zvolím si nové vlákno! O tom s kým si chci tykat rozhoduji já, a eventuálně on, ne nějaká pravidla?

      Vymazat
  32. ad 30: Člověče, Barčo, to si děláš legraci??? Já někoho pošlapala? Tím, že řeknu, že se mi nelíbí nerespekt vůči lidem, kterých si vážím a nevhodná mluva o nich? Že mi někdo řekne, že si neváží toho, co píšu, a přesto mě oslovuje?
    Evidentně vidíme věci úplně opačně.
    S tím nic asi jen tak neudělám. :-)






    OdpovědětVymazat
  33. Lenko, nech si svůj pohled a já si ponechám také svůj. Leni, motáme se v kruzích. Na blogu u lišky jsme hovořily o společenském tématu - prezidentské téma. Všichni to tak brali. Probírali jsme články a postoje obou kandidátů ze všech stran, z různých úhlů pohledu, četli různé články a živě diskutovali. Ale Ty jsi vědomě nebo možná nevědomě to vztáhla tolik na sebe a podle toho začala soudit ostatní lidi velmi osobně.Nikdo neměl problém vyjádřit svůj i protichůdný názor tomu druhému člověku. Byla jsem v opozici s Liškou, s Rulisou, se Saulem. Ale Ty jsi zasáhla na velmi osobní úroveń - jen proto, že jsi to neunesla. Ten stín toho Tvého neunesení se snesl na všechny, nejen na Saula. To je celé. Říkala jsem si dobře, je vyčerpaná, unavená - potřebuje si odpočinout, dát si k tomu trochu odstup a sledovala Tvé nové články. Mýlila jsem se, velmi. Uznávám. To je vše. Nikdo právě po Tobě nechce, aby ses měnila - naopak bereme Tě takovou jaká jsi (i s Tvými ideály) - jen paradoxně Ty nebereš tak druhé. Ratka to krásně o kus výše v komentářích vysvětlila. Více nemám co k tomu říci. Vše již bylo řečeno.

    OdpovědětVymazat
  34. No a já se dneska stavoval na večeři v čínský restauraci a ani mi nevadilo, že obsluha měla na všechno dost času... Být to jinde, asi bych v duchu nadával, ale tady mi to přišlo vlastně docela v pohodě :-)

    Barčo, pojďme mluvit o sobě, o tom, jak to mám já a co nejmíň používat slovo "Ty". Bude se nám společně tak nějak líp žít...

    OdpovědětVymazat
  35. ad 33: Když všechno bylo řečeno, proč to tady tedy omíláš, Barčo? :-)
    Děláš z toho zbytečně aféru. Chodila jsem k Lišce několik let, ráda. Odešla jsem a řekla proč, protože jednak by to vypadalo jako útěk a jednak abyste si všimli, jak jste znecitlivěli vůči osočování, lži a nehezkému smýšlení o jiných lidech, pokud někdy taková citlivost u některých jedinců kdy byla. Nic špatného jsem o nikom neřekla, jen jsem řekla, že mi to vadí a že nechci svou toleranci zbytečně přepínat do nemyslna. Vadí mi to a právem. Nebudu se omlouvat za to že nejsem dost tolerantní vůči lži, osočování a vulgaritám. Pozvala jsem vás do prostředí, kde ten smog není, protože slušnost si tu uhlídám, tedy v to doufám, snažím se.
    Jednala jsem v klidu, s rozvahou, jak je u mne obvyklé. Není třeba mi podsouvat nesmysly typu "neunesla", "pošlapala" a "něco si potřebuješ odžít". A není třeba odvádět řeč nebo se předvádět ve znalostech stoiků, když jde o něco jiného.
    Tolik můj pohled.
    Až přijdeš opravdu v dobrém, klidně přijď.

    OdpovědětVymazat
  36. Stále častěji v poslední době říkám: "Takhle jsou rozdané karty, a můžeme hrát jen s tím, co máme v ruce". Nemá smysl říkat, jak bychom hráli, kdybychom měli karty jiné - protože nevíme, jaké by v takovém případě měli v ruce ti ostatní.
    Je tu hezká diskuse o ideálech. Ideál je výraz, který představuje dokonalý stav. Tedy kvalitu, ke které se lze přiblížit, ale nelze jí dosáhnout.
    Mladí lidé jsou jako plamen - mívají spoustu ideálů, a jsou za ně ochotni se bít. Z těch dob si pamatuji, jak moc jsem nechtěl být jako ti "dospělí". Ale jak jde čas, každého dostihne rozčarování, a to může vyústit v rezignaci, vyhasnutí, nebo dokonce vyhoření.
    Nemluvě o tom, že stejně jako cokoli jiného lze zneužít jak touhu lidí po ideálu, tak i ideály samotné.
    Pařez

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jen bych si dovolila poznámku..jsou lidé, kteří i kdyby měly v ruce ty nejlepší karty, hru prostě s nimi hrát neumí..taky se stává..
      Ale dost možná mohou ovládat např. šachy :)

      Vymazat
  37. Nojo, touha je největší nepřítel člověka :-)

    Na druhou stranu... "He who desires, but acts not, breeds pestilence." (William Blake)

    Já vím, že jsem s citováním hroznej, ale tohle mě prostě okamžitě prošlo hlavou :-)

    OdpovědětVymazat
  38. ad 36: Tomáši (to je fajn, že už ti nemusíme říkat Pařez :-) ), jsem vyznavač reality - tedy rozdaných karet. A ty je dobré - podle mne - použít tím nejlepším možným způsobem, nebo se o o to aspoň snažit.
    Ve dvaceti jsem se vášnivě hádala s jedním o dost starším pánem o to či o ono, o ideály, o co jiného. Chytal se za hlavu, že si myslím, že ten je dobrý a tamten je dobrý a přitom jsou to lumpové. Lumpové to byli, dneska je to jasné, ale nedávno jsme se po desítkách let znovu setkali a on konstatoval, že jsem se - dle jeho slov - vůbec nezměnila. Že mám pořád ty ideály. Ba snad mnohem víc. - Ono se říká, že stárne se ne věkem, ale opouštěním ideálů. Řekla bych, že na tom mnohé je. - Jenže z mého pohledu je to docela jednoduché: Neumím žít bez ideálů, tak žiju s nimi. Tam celkem nemám na výběr, takže neztrácím čas a energii nějakým váháním "zda ano či ne" a hledám spíš "jak". Někdy mi to jde, někdy ne, zkouším to, snažím se, prostě se učím.
    Myslím, že obecně se bez ideálů žít nedá. Jenom si je více nebo méně uvědomujeme a více nebo méně na ně rezignujeme.

    A máš pravdu, zneužít se dá vše, naprosto vše, tedy i ideály a touhu po nich.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Lenka: je spousta lidí, kteří ideály opustili (někteří se nazývají "realisty", jiní "pragmatiky" apod.). Ideál je stejně tak nedostižným vzorem, jako hnacím motorem. Kdo má ideál, ten se mu snaží přiblížit. Kdo ideály opustí, ten jen přežívá.

      Vymazat
    2. Téma ideálu, iluze, reality - jste mi připomněl Evžena Oněgina. :-)

      Vymazat
    3. tomáši, nevím. ta poslední věta. Přece chodíš cvičit taichi, copak u toho jen přežíváš když vnímáš realitu? to co je?

      Mám to jakoby naopak. když nejsem zde a tady, vnořena do reality, když ujížídím na fantaziích a snech tak přežívám. musím se pořád a pořád vracet na zem a unést to tady. neutíkat do svých představ jak by to mělo být. naopak, vracet se do toho co je a udržet se v tom. o tom je přece i taichi. vnímat to co je. okamih.

      Vymazat
    4. Ratka: Tai-chi je jedna z forem meditace (dynamická meditace, tj. meditace v pohybu), a samozřejmě vyžaduje koncetraci na vlastní tělo, tedy ono "právě tady a teď". Sestava 108 pohybů, kterou cvičíme, vyžaduje úplnou koncentraci - jinak to člověk splete. Můj ideál je Sean Dennison, přesněji - chtěl bych se naučit sestavu tak, jako ji provádí Sean Dennison. Při každém cvičení se tedy snažím něco změnit tak, abych se ideálu přiblížil.
      O ideálech snít, a prožívat si s nimi fantazie - tak to jsi mne dostala, to si dost dobře nedovedu představit. Pravda, kolikrát člověk čte knihu a nechá se dějem pohltit do té míry, že si říká "takhle bych to neudělal, udělal bych to jinak", i si může představovat, jak by to bylo, ale k tomu žádné ideály nejsou třeba.

      Vymazat
    5. takže ideál jako nedostižný vzor. proč ne. naučit se sestavu jako Sean Dennison. To je celkem konkrétní. něco jako hnací motor, že?

      Vymazat
  39. ad 37:
    Touha jako největší nepřítel člověka? :-))))) To jsem nikdy ještě neslyšela. :-)

    Jirko, klidně cituj, jo, ale prosím tě, příště v překladu, ano? :-)
    Budeš souhlasit s tímto překladem?
    "Ten, kdo touží, ale nic nečiní, šíří zhoubu."
    nebo taky "seje mor".

    Pořád něco sejeme a kdo neseje, nechává šířit plevel ... Když už člověk žije, tak už se ze zodpovědnosti za to jak žije, nemá možnost vymanit.

    A když se vrátíme k té první větě o touze, největší touha člověka je zpravidla žít. Čili za všemi špatnostmi světa je lidská touha žít. No, něco na tom bude. :-))

    Ale to už je taková filozofie, že se mi ani nechce jít dál, páč je to kontraproduktivní, a taky bychom dostali od Aničky sprďuňk, že filozofujeme k ničemu a ještě navíc nám nikdo nerozumí. :-) Což by byla pravda. :-) Tak konec filozofování, já si dopuju ten protichřipkový čaj a za chvilku hajdy do práce!

    Je potřeba splácet ten státní dluh a bojovat za ty ideály, držet korunu jako pevnou měnu, zametat si před vlastním prahem a přitom všem nemluvit sprostě. Kruciš, to je zase rachoty!
    :-))))))

    OdpovědětVymazat
  40. Anina: jenže s kartami se šachy hrát nedají. A v tom to je. Můžeme ty karty zahodit, protože to nemá smysl a neumíme s nimi hrát. Nebo s nimi zkusíme hrát - nakonec nemůžeme nic víc, než buď prohrát, nebo vyhrát, nebo dosáhnout plichty.

    OdpovědětVymazat
  41. Ad 39: Neslyšela? Jakto? :-)Vždyť je to druhá vznešená Buddhova pravda... A v praxi: celý západní svět se neustále žene za něčím, ani neví za čím. Původní - jak píšeš - touha přežít se posunula v honění se za penězi, materiálními věcmi, ztrátu hodnotový orientace. Z toho potom vyplývá u některých únik do drog, alkoholu, workoholismu, duchovnosti (k tomu třeba článek Romana Žižlavského: http://centrum-lavka.cz/meditace/nastrahy-a-pasti-duchovni-cesty)
    Nojo, tvůj překlad schvaluju a omlouvám se za svůj nepřeklad :-)

    Co se týče ideálů, jejich problém je právě ta nedostižnost. Já mám radši, když jenom prostě můžu hrát nejlíp, jak umím. A nepřirovnával bych to ke kartám, spíš k divadlu, protože i když na to občas v zapálenosti svojí role zapomínáme, tak nehrajeme proti sobě, ale spolu :-) Takže hrajme svou roli ve hře a bavme se tím :-)

    Ale to všechno je už hodně daleko od tématu... :-) Na druhou stranu jsem si pěkně srovnal myšlenky :-)

    OdpovědětVymazat
  42. Jo a co se týče splácení státního dluhu, tak Miloš Zeman už začal :-D

    OdpovědětVymazat
  43. 41. Za 1.odstavec a článek děkuji. Velmi výstižné!

    OdpovědětVymazat
  44. Moc děkuji za všechny komentáře, odpovím večer. teď nestíhám ....

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj Lenííí :-)
      nakoukla jsem k Tobě na blog...... a jako vždy, je tu moc hezky, skoro, jako když zavoní káva a na stole je čerstvě upečená bábovka, a kruh stolu je lemován lidmi a vším, co je mezi nimi.... cítím takové to nebe na zemi - mezi všemi, kteří tu s Tebou jsme a povídáme si. Já tedy spíše jen tak v duchu ( to když zvědavě nakukuji, protože ta moje bábovka se právě dojedla :-) ...) a moc se mi tu líbí. Vždyť Tebou sdílená pravda je tak pěkně lidská, žádné načinčané řečičky.
      A také bych řekla, že nádherný pohled na ( do) nebe je ze zemně :-)
      Posílám pozdravení z Jihlavy a těším se na další povídání! Marta

      Vymazat
    2. Tak tento poslední komentář, to je tedy pro mě rána? Kde vy všichni berete čas na opravdový život a práci, je mě záhadou? Cítím tady všechno možné, mimo bábovky a kafe!

      Vymazat
  45. ad 44.1. Jéje, Marti, ty tu píšeš takovou poezii od bábovky, ale tady to teďka pěkně párkrát zajiskřilo. :-) No, my dvě jsme naladěny na tak stejnou notu, že jsi to ani možná nepostřehla. Nebo postřehnout nechtěla, viď. :-))
    Každopádně děkuji za komentář a máš pravdu: Nejlepší pohled na nebe je ze země a ze mě. :-)
    Pokud mě přepracování a chřipka nedožene, jakože se tak tak bráním, v sobotu se uvidíme!

    OdpovědětVymazat
  46. Ad 41: Jirko, počkej, buddhismus mluví o chtění. To je to, o čem mluvíš, když říkáš:
    "A v praxi: celý západní svět se neustále žene za něčím, ani neví za čím. Původní - jak píšeš - touha přežít se posunula v honění se za penězi, materiálními věcmi, ztrátu hodnotový orientace." Chtění je metla lidstva, to naprosto souhlasím.

    Chtění a touha jsou dvě naprosto odlišné věci, ale "definici" si musím trochu promyslet. :-)

    Ztráta hodnotové orientace - to je právě to, kvůli čemu já tady mávám praporem nějakých ideálů/tedy jako těch hodnot! :-)) Aby se neztratily ze zřetele, aby nezmizely ze zorného úhlu. Akorát pod slovem "ideál" si tady každý představuje něco jiného, proto se tady dohadujeme.

    "Co se týče ideálů, jejich problém je právě ta nedostižnost."
    - to je právě to ne-ideální pochopení. Chtít dosáhnout ideálu je stejně bláhové jako chtít vylézt na maják s tím, že to je ten cíl mé cesty. Tak to není (podle toho mého obrazu). Ideál je maják a ukazuje cestu, čli ty pravé hodnoty, ke kterým se lidstvo zatím propracovalo jako ke konstruktivním ve snaze tu žít spolu a hezky.

    Ten odkaz si přečtu s dovolením později. Bojuji s nějakou fyzickou nepohodou, tak nemám tolik kapacity se na to soustředit. Děkuju.

    OdpovědětVymazat
  47. ad 42: Splácení státního dluhu - no to byla právě narážka na Zemanovo gesto. Ovšem naprostá většina lidí to dělá dávno. Já podnikám jak můžu, abych něco státu odvedla. :-) Za těch 17 let, co se živím sama, jsem od státu nevzala korunu na nějakých dávkách nebo na nemocenskou apod. Smířila jsem se bez reptání s tím, že půjdu do důchodu v 65letech (což nevím, jestli ještě něco v té době pořádně zvládnu, čili budu pracovat a odvádět sociální a daně plných 47let a pak se dočkám důchodu, který zdaleka nebude ani pokrývat mé základní náklady.
    Zatímco M.Zeman už min. 10 let pobírá důchod (jistě má ho právem, o tom žádná), a tím onen dluh už deset vlastně aktivně tvoří. Bere cca 168 tis/rok, tedy od státu pobral za tu dobu přibližně 1 500 000 (ony před těmi lety byly důchody trochu nižší).
    A ten důchdod bude čerpat dál, i když bude dostávat prezidentský plat. Takže klidně mohl přitlačit na pilu v tom rozdávání, když už tedy chtěl udělat ono gesto. Zvlášť, když má zajištěné luxusní bydlení pro rodinu, nemusí pořizovat auta a dcerka bude také zajištěná funkcemi u něj.
    Jinak to, že náš dluh roste tak závratným způsobem, že sotva platíme úroky, byl přece důvod, že tu většina lidí před dvěma lety volila pravici a tuto "příšernou" vládu rozpočtové odpovědnosti. Pěkně nám utahuje kohoutky a dělá věci zrovna ne ideálně, nicméně je potřeba si uvědomit, že levicové vlády zase ty kohoutky státních výdajů více popustí, a tedy se dluh klidně může zvrhnout do dluhu nesplatitelného, jako se to stalo Řecku třeba.
    Konec politického okénka. :-)

    OdpovědětVymazat
  48. ad 41: V českých překladech se mluví o touze nebo žádostivosti...

    "Chtít dosáhnout ideálu je stejně bláhové jako chtít vylézt na maják s tím, že to je ten cíl mé cesty." Ale jistě... a jako chtít sníst jídelní lístek místo oběda... a jako plést si prst ukazující na měsíc s měsícem... a kdoví co ještě :-) Ale to neznamená, že tohle nebezpečí neexistuje, no a kvůli ideálům umřelo dost lidí a je potřeba na to pamatovat... :-)

    ad 42: U zemana to bylo samozřejmě populistický gesto, nicméně... více takových a díky za ně :-)

    K politickému okénku: "Jinak to, že náš dluh roste tak závratným způsobem, že sotva platíme úroky, byl přece důvod, že tu většina lidí před dvěma lety volila pravici(...)"
    No a já jsem se taky domníval, že volím pravici, ale nestalo se. Tahle vláda není pravicová ve smyslu, jak já pravici chápu, ani náhodou. Program nejsilnější vládní strany se ztratil někde v překladu. Kde je zjednodušení legislativy? Kde je zjednodušení (a proč měla ODS v programu snížení) daní? Kde je podpora podnikatelů? Kde je efektivní stát a snižování byrokracie? Pak vláda opět neumí lidem vysvětlit svoje reformy. S druhým důchodovým pilířem se snad radši ani nepokusila...
    Do toho se slabý premiér nedokáže distancovat od nedůvěryhodných lidí, nechává se vydírat předsedkyní strany, kterou nikdo nevolil. K tomu rozklad resortu MPSV, který se panu Drábkovi skvěle podařil, včetně otevřených lží, jak vše skvěle funguje, včetně sKaret, který jsou dobrý jenom k tomu, že mateřská na účet přijde o den až dva pozdějc, protože se peníze musej protlačit přes Českou spořitelnu... Do toho Kalouskova mantra o zvyšování daní i tam, kde je to naprosto kontraproduktivní... Ne, to není pravicou politikou, že lidi nenávidí tuhle vládu... Myslím si, že tahle vláda je naprosto hrozná a že naprosto propásla ten obrovský potenciál a mandát, který od voličů dostala. Bohužel vláda levice bude zřejmě ještě daleko horší...

    OdpovědětVymazat
  49. http://cs.wikipedia.org/wiki/Tanh%C3%A1

    OdpovědětVymazat
  50. ad 48: V rámci politického okénka s tebou tak souhlasím, že bych šla dát někomu rovnou do nosu, jen jak to od tebe čtu. :-) I s mírným a jemným člověkem to hýbe, viĎ? :-)

    Ostatně.... jak se má malá princeznička? Ta už musí být vééééliká! :-)))

    Za to, že kvůli ideálům zemřelo mnoho lidí asi jen samotné ideály nemůžou. Ono taky možná i hodně lidí umřelo na nedostatek ideálů, akorát to dějiny neregistrují, řekla bych. Každopádně na nedostatek ideálů a na rozklad společnosti díky zvrhlému konzumu a letarigii a požitkářství ..... nevím teď jak to přesně nazvat ..... skončilo zas pár civilizací. Zmizela jejich kultura a vědění.....
    No, venkoncem se dá asi říci, že člověk hyne jak na nedostatek, tak i na přebytek touhy po dosažení ideálů. Tož vztyčme prapor ideálu harmonie a rovnováhy. :-)

    OdpovědětVymazat
  51. Se mnou to zase tolik nehýbe, jenom je to škoda. Ale že bych se trápil politikou, tak to zase tak málo rád se nemám :-)

    Emička se má dobře, teď je teda mírně nemocná, ale jinak je to v podstatě už osvícená bytost :-)

    No ideály za vůbec nic nemůžou, to všechno lidi :-) Civilizace odchází a přichází, ideály zůstávaj :-)

    OdpovědětVymazat
  52. ad 51: Tak to jsi jeden z mála, s kým to nemává. :-) Gratuluji.

    Poslední tvůj řádek by se měl tesat. :-)

    No .... když to vezmeme kolem a kolem, on nikdo a nic za nic nemůže. To všechno lidi. :-))))

    OdpovědětVymazat
  53. Tak na tyhle filosofické debaty tedy nemám, Leni. Přečetla jsem si tvůj článek, to setkání bylo pro obě strany asi moc příjemné, bez ohledu na názory. Zběžně jsem přečetla komentáře a z některých mám pocit "já o koze, ty o voze", no, jak už jsem psala minule, jsem taková trochu přízemní nebo že bych byla spíš povrchní? Nevím. Chci jenom říct, že věřím v dobré lidi, ale jaká jsou kritéria? Je dobrý člověk ten, kdo chodí v zimě do lesa krmit zvěř a na druhé straně znepříjemňuje lidem v okolí život pomluvami? Víc příkladů uvádět nebudu, určitě víš, co tím "básník chtěl říci".
    Ideály možná zůstávají, ale iluze se rozhodně ztrácejí, a to velice rychle a spolehlivě.
    No nic, Leni, nějak si to přeber a měj se krásně, já raději zůstanu u svých fotek, to je jistota! ;-)
    S pozdravem Hanka

    OdpovědětVymazat
  54. ad 53: Hani, u komentářů mám taky někdy podobný pocit. :-)
    A co když "věřit v dobré lidi" přeonačíme na "věřím v dobro v lidech"? Za sebe to tak mohu říci. Jinak i "dobrý" člověk ti někdy může dát takovou ránu, že pak jen zíráš.

    A povrchní člověk by neuměl dělat takové fotky jako ty. Tak to jsem co se týče tvé povrchnosti úúúúúplně klidná. :-)

    Děkuji za komentáře, Hani. :-)

    OdpovědětVymazat
  55. Ad 54: Leni, ty jsi děvče přemýšlivé, uhodila jsi hřebíček na hlavičku! Takhle jsem se na to nikdy nepodívala, dobro se ve většině lidí dá najít, v tom případě nemusím lámat hůl ani nad sebou! Páni, to se mi bude dneska krásně spát!!!
    Já děkuji za tvoje komentáře, vždycky mají nějaký obsah, což se o některých jiných nedá říct. :-)

    OdpovědětVymazat
  56. ad 55: děkuji za pochvalu. :-) (neříkaly jsme si před nedávnem, že ty pochvaly zrušíme, když jsme stejně šikovné obě? :-)))

    Lámat hůl nad sebou ..... chi chi. To by tak ještě scházelo. :-))

    OdpovědětVymazat

Děkuji za komentář!