Den volební

To je zvlášní, jak moc prožívám tyto volby. Jak kdybych šla poprvé do školy. Ale myslím, že tehdy to se mnou ani trochu nemávalo. Pamatuji, si, že to pro mě bylo spíš trapný. Cítila jsem trapnost, jak se dopělí o něco snaží, přitom pro mě to bylo normálka, všední záležitost. Dnes je to jiné. Volíme poprvé v našich dějinách prezidenta. To už něco je! Píšeme dějiny. Ne, že bychom dřív nepsali, každý svým pididílem, ale tentokrát máme pero a inkoust! A to, co napíšeme, je víc vidět a nedá se to gumovat.

Včera večer u nás v domě na poličce, kde jsou vždycky srovnané v úhledných komínkách letáky a nabídky, bylo nyní vyčištěno. Položila jsem tam na čistou plochu plakát Táni Fischerové. Nechtělo se mi to dávat na hlavní nástěnku. Tam jsou jen superdůležité informace, žádné reklamy, nikdo tam svého kandidáta nedal, tak to není fér. Navíc, kdybych to tam dala, okamžitě by to někdo strhl.  Já je znám, sousedy!  :-) Ale na poličce, to je nabídka. Na čisté poličce čistá nabídka. :-)

Ráno jdu do práce a ..... Táňa je na nástěnce! Hřálo to, někdo ji tam dal za mě, to znamená, že v našem domě, kde je cca 50 obyvatel, je aspoň jeden příznivec. To je bezva.


V práci jsem se nedokázala pořádně na nic soustředit, i při fakturaci jsem zkazila asi pět papírů, i řekla jsem si, že to nemá cenu, udělala to nejnutnější a šla domů. Asi by bylo logické zajít nejprve do volební místnosti si to odbýt a pak domů, ale jednak jsem táhla notebook a s tím někde za plentou šachovat, aby mi do něj někdo nekopl nebo tak ..... a hlavně ..... chtěla jsem se tentokrát na to vystrojit. Samozřejmě, že pod kabátem je celkem jedno, co má na sobě, nepoznali by ani pyžamo, ale pro mě to bylo důležité. Nic ušmudalného z práce. Něco čistého a voňavého, něco....... vhodné barvy ....... Vybrala jsem pocitově červenofialovou. Co to je, co to znamená? Barva zrodu, došlo mi. K tomu červenofialový medailonek, říkám mu barva života. Ladí to. Něco v tom je, není to jen oblečení.
Vycházím z domu. Je asi 16 hodin a Táňa na nástěnce pořád ještě visí. Prima. Jdu na poštu. Dívali se na mě, na mou placku, co jsem měla na kabátě, a když jsem se hrabala v kabelce, neschopná tam něco najít, paní se na mě zadívala s takovým hezkým úsměvem .......
Slavnostní pocit. Já to snad do zítřka nevydržím! Jsem zvědavá na výsledky! Rozechvělá fakt jak školačka :-) To je dlouho, kdy jsem něco takového zažívala. Vlastně ani nevím kdy. Na Ježíška jsem se od 5.třídy nikdy moc netěšila, protože jsem věděla, že tam nic zvlášního stejně nebude. Svatba? To byla pro mě spíš legrace. Taková klukovina, vlastně holkovina (dělají holky klukoviny?), nebrala jsem to nijak vážně. Však mi to taky za sedmnáct let, kdy jsem se rozváděla, pěkně u soudu dali sníst, že manželství je vážná věc a že se lidé nemohou jen tak rozejít, když mají na sebe papír. ..... Tedy volby, rozechvění ..... možná znám z roku 1989 nebo z nějakých sledovaných olympiád nebo tak. Každopádně pocit nevšední.

Šla jsem k volební místnosti. K ní se scházely z různých směrů docela spousty lidí. To neznám, většinou jsem tam jen já a volební komise, občas někdo jiný. Teď se nás tam motalo jako vítr v bedně hodně. Ještě že jsem nevzala ten notebook. Známé tváře z okolí. Nevím, proč chodím za plentu, když mám stejně na rameni napsáno, koho budu volit. Ale takový je zákon. Zákon a pořádek. Ve všem musí být pořádek a na lidi musí být přísnost, jinak z nich nic dobrého nevyroste. :-)))))

Tak a je to. Jdu domů, hotovo. Pro jistotu ještě juknu na nástěnku. Á jé, už ji někdo strhl a hodil do krabice se sběrem pod policí. To je to, co jsem nechtěla. Táňu někde nechat válet. To si nezaslouží. Tak si ji beru a dávám do schránky. Aspoň vykukuje. :-)
Každopándě kostky jsou vrženy, každý se rozhodl, jak uměl. A zítra uvidíme.

Tento den jsem chtěla pro historii (svou osobní) zachovat. Stejně, jako jsem si nechala jedny noviny z událostí roku 1989.
Pro potomky. Který nemám. :-) Ale to je jedno, on to někdo zdědí. A ať si s tím dělá pak, co chce.
Tady to zdědí internet. A ať si s tím taky dělá, co chce. :-)

Každopádně by mě zajímalo, jak jste to prožívali  a prožíváte vy.