neděle 18. listopadu 2012

Z abstinenta rovnou pijanem?



Bloudila jsem supermarketem. V košíku jen dvě drobnosti ..... co asi já tak potřebuju .... ale něco by to chtělo. Něco ....... NĚCO!  Procházím  tajemnými zákoutími superobchodu, kam skoro nikdy nechodím. Co tu hledám? Tajemství? Něco dávno zapomenutého? Víno? .... ano, víno snad.  Ale nemají žádné mini lahvičky.  Motá se mi hlava i jen při přičichnutí, stačil by mi vlastně jen špunt z otevřené lahve. Víno opouštím. Tvrdý alkohol? Ten už vůbec ne. Snad jen vaječný koňak ...... na Vánoce, ale když si představím tu pálivě přeslazenou chuť , rychle odvracím zrak a zrychlím krok. Zastavím se až už vedlejšího regálu .... láhev s modrou nálepkou – Birrel! To je on.!Téměř nealkoholický, ale alkohol připomínající. Ten můžu, ten nutně potřebuju! 

Cestou ze supermarketu si hulákám v autě známou melodii od Queenů, ale místo známého a duchaplného „I want to ride my bicycle, I want to ride my bike“ si zpívám „Já se těším na pivo, já se těším moc“. Takhle to mají asi chlapi. Dostanou chuť na pivo a do hospody prostě musejí.  Trochu tím veselým zpěvem řežu ostřeji zatáčku. Aby se mi v kufru nerozbila, lahvička zlatá, pomyslím si. Další myšlenka je: Co blbnu, dyk mi pivo vůbec nechutná pro svou hořkost? A ještě další, taková rozumná je: Asi mám nedostatek vitaminů řady B. To by odpovídalo. Asi jo. 

Donáším nákup nahoru a ještě jej ani celý nevybalím a otevírám pivo a nalívám si. Je to jasné: Alkoholik, alkoholička. Sedám si do křesla a slastně piju. Přesně to, co moje tělo potřebovalo. Copak asi se mnou udělá zbytkový alkohol, který tam přece jen je? Na odpověď si nevzpomínám. Najednou střih a probouzím se. V křesle nesedím, ale ležím. Rozhlížím se, co se stalo. Ve sklenici přede mnou je ještě trochu piva. Jak jsem mohla tak rychle usnout? Nalívám si znovu. Ale už bleskově neusínám, anýbrž jdu douklidit ten nákup.

Pak vzpomínám, jak je to dlouho, co jsem neměla doopravdický alkohol. Nepiju vůbec už dost dlouho. Asi deset let. Ale ani nikdy předtím jsem alkoholu moc nedala. Maximálně 4 dcl vína nebo tak. Bylo mi po něm hůř a hůř, až jsem si řekla, že mi to za to nestojí. Taky mám ráda čistou hlavu, slušně funguje.

Ale jednou, jednou jsem si ji chtěla zakalit. Asi před dvěma lety. Před Vánocemi. Kdosi měl přijet a měli jsme spolu oslavit Vánoce. Už psal, že je na cestě, já tu pobíhám, poslední přípravy, moc se těším a najednou zpráva, že zasáhly nečekané vážné události, že se musí okamžitě vrátit. A naše společné Vánoce jsou v háji, pak už to nepůjde a vlastně nevím pořádně, co se stalo a je to všechno daleko a ....... . Vlezlo do mě něco divného, takové úžasné pnutí, nevěděla jsem, co mám dělat,  myslela jsem si, že mi snad praskne hlava. Tolik se toho tam točilo najednou. Chtělo by to se nějak uvolnit,  přestat myslet, ale tohle bylo tak prudké, že jsem to svými běžnými relaxačními a přelaďovacími technikami nedokázala zvládnout. Chtělo by to se napít, říkala jsem si, jenomže doma ani Alpa. Pak jsem si vzpomněla, že mám pro mámu k Vánocům zabalenou láhev vaječňáku. Snad pomůže. Rozbalila jsem ji a chvilinku zaváhala. Nezabije mě to? Jaké je v tom riziko, když se mi dělá špatně už jen při olíznutí? Otevírám láhev a trochu si líznu. Dobrý. Pak víc. Zase dobrý. Kdyby alkohol pomohl, bylo by to lepší, než vystavit tělo tak nezvladatelnému stresu nebo polykat nějaké prášky. Jaké? Na bolest? Když mě nic nebolí? Pitomost, vaječný likér musí stačit. 

Ten večer jsem vytahala postupně skoro celou půllitrovou láhev. Čekala jsem, co bude, teoreticky mi mělo být aspoň špatně od žaludku. Nic mi nebylo. Vůbec nic. Ani večer, ani ráno. Moudré tělo uznalo, že to bylo opravdu to nejlepší možné řešení dané chvíle, a vůbec, ani trošku se nezlobilo.  Alkoholik se ze mě nestal, abstinence mi chutná víc.

Ale zase před rokem .......   Barcelona. Byli jsme na jednom z kopců. V botanické zahradě. Rozpršelo se a promokli jsme hodně moc a rozklepali se. Když jsme se konečně dostali do hotelu, nacpali jsme se oba do docela malé vany plné horké vody a nalévali se vínem, abychom se zahřáli i vnitřně.  A pak jsme si velmi důvěrně povídali, jak jsme byli malí a co se nám dětství nedařilo a tak. On to povídal někomu poprvé v životě. A polévali jsme jeden druhému kolena a ramena, protože ta čouhala z té horké vody a chladla. A pili jsme pořád to víno a já zapomněla, že jsem vlastně abstinent ........ A hlava zůstala čistá, zase mi nic nebylo. 

Hezké to bylo v Barceloně. No, přesněji řečeno, fantastické.  Místo vrabců tam cvrlikali papoušci a místo té hnusné inverze tam svítilo sluníčko a kvetly ibišky a  všechno bylo svěží a zelené a ....... vůbec.
Dívám se na datum. Den, kdy jsme loni odlítali do Barcelony. A hrome. Chtělo by to horkou vanu .... a víno ...... a papoušky ...... a kvetoucí ibišky a ........
Proto ten nedostatek vitaminu B.  Hmmmmm. A chuť na alkohol. Hmmmmm. 
Že bych začala řešit nedostatek Barcelony, květů, papoušků a toho správného muže v mé vaně alkoholem? :-)
No,  zvážím to. :-)
Prozatím se budu těšit zítra zas na to nealko pivo, co si asi koupím.  Je tam vitamin B. Ten by měl stačit.  Už jsem  přece velká holka. :-) 

 






8 komentářů:

  1. Vitamín B a jiné zdravé složky, určitě! Dobrou chuť!
    Pivo, mňam.

    OdpovědětVymazat
  2. ad 1: :-))))) Liško, jsi na maso a na pívo ..... Kdybych tě neznala, tak bych řekla, že jsi chlap. A přitom jsi ženská jako trám, jako fík, jako ...... Liška Ryška.
    Pro mě je normálně pivo moc hořký, až nepoživatelně. A teď je dobrý. Asi jsem byla nemocná. Uzdravila jsem se a teď mám z piva (asi) vyrážku. Nic se nesmí přehánět. Litr nealko piva ročně je pro mě akorát. :-))))

    Není v tom nealko pivu ještě něco divnýho? Už jednou kdysi jsem vypila více než jedno a taky mě pálila kůže (normálně nemívám nějaké problémy a vyrážky). Musím se zeptat nějakého chytrolína.

    OdpovědětVymazat
  3. Aha, to je docela možné, že v nealko pivu je nějaká prazvláštní složka, náhražka...?
    Proto nealko pivo radši nepiju.

    OdpovědětVymazat
  4. ad 3: Liško, zeptala jsem se netu a Birel je vyráběn jinými druhy kvasinek, naprosto speciálními (značky "birel") které nevyrábějí ethanol. Žádná chemie. Dokonce říkají, že nealkopivo musí být kvalitnější, protože není konzervováno alkoholem. Navíc Birel je jednička mezi nealko pivy, takže nezasvěcenec by neměl chutí poznat, že je to nealko. Vaří Radegasti vodou z Beskyd. Mělo by to být opravdu kvalitní. Nicméně znám své tělo. Dokáže se otrávit jedním jediným ATB práškem. Ale třeba je chyba jinde.

    OdpovědětVymazat
  5. Leničko, to je krásné vyprávění! Uchvátil mě jak obsah, tak i styl, ty jsi rozená spisovatelka!
    Taky jsem zhruba deset let abstinent, teď nesnesu ani náprstek alkoholu (snad jenom v pralinkách) a zřejmě mám dost i vitamínu B, protože pivo se mi doslova protiví.

    OdpovědětVymazat
  6. ad 5: Hani, i toť, chvály netřeba, už jsem velká, přeci. :-) Jo, narodila jsem se jako spisovatelka, to je pravda, do té doby, co umím psát, furt něco sepisuju, ale nic z toho není. Jen takové zápisky do deníčku. :-)
    Ale kdybys potřebovala nějaký dobrodružný cestopis ke svým ilustracím - tak nadšeně napíšu, to by mi šlo. Třeba o tom, jak jsi byla v Amazonii :-)), jak jsi letěla letadlem :-)) ..... hele Hani, to nic není. To jenom z haly, která vypadá jako nádražní, projdeš takovou velkou trubkou jako od luxu a už budeš v něčem, co vypadá jako autobus. Jenom je tam trochu víc míst a letušky tam šermujou rukama s nějakejma maskama - na začátku. Pak je chvíli hluk, to se musí letadlo odlepit od země, ale jak se odlepí, tak je všechno v poho. Letušky se uvolní a začnou nabízet pití, jídlo a kdeco. Pak se podíváš okýnkem a jsi v nebi. A je to kráááááása! Takové to je. A pak to může i drncat, to víš, na nebeských cestách je taky kamení, to dá rozum. A pak je zase trochu přísnost, že se máš zapásat a držíme si všichni palce a když letadlo dosedne a zastaví se ještě na letištištní ploše, tak se zatleská pilotovi. Je to naprosto úžasné dobrodružství, Hani, to někdy musíš zkusit! :-)))
    A kdyby ses přece jenom trochu bála, tak si můžeš dát třeba pralinku! :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Leni, já bych se nejspíš ztratila v letištní hale, takže bych se do letadla stejně nedostala, naštěstí. ;-) Popsala jsi mi to tak hezky, že bych tomu snad i věřila ... ale ne, raději zůstanu pěkně nohama na zemi ... a dám si pralinku i tak! ;-)))

      Vymazat

Děkuji za komentář!