úterý 27. listopadu 2012

Vzkaz silným a sebejistým mužům - a zdaleka nejen jim



Všechno se složilo jak obrovský puzzle obraz. Najednou z mnoha střípků vše do sebe vklouzlo a objevil se smysl - jasný, nade vší pochybnost, ohromující. Dílo dokonáno. Jako věhlasný malíř, který roky, desetiletí ,  či vlastně staletí vášnivě maloval jeden jediný obraz, obraz svého života, domaloval své životní dílo, udělal poslední tah štětcem a šťasten pohlédl na plátno, aby sám ustrnul, jaký zázrak Bůh skrze něj vytvořil.  

Příběh o poučení skrze život a prožitek, skrze povýšenost, která se změnila ve strach a trápení.  Velikost, která se změnila v malost, aby člověk pochopil velikost malých a bezmocných a slabost velkých. ....... 

Kdysi na začátku bylo tělo a mysl silného muže, muže, který se nebál ničeho. Ani boje,  ani smrti. Věděl, na co má, měl sílu a meč  a nebál se zemřít za slávu, své ideály, za své druhy, nebo jen proto, že jej někdo do boje poslal. Měl svou sílu a meč a z toho plynoucí jistotu. Občas do bojů vedl jiné. Bez emocí a strachu, zodpovědně a s rozmyslem, avšak bez kompromisu.  Věřil si.  Byl stratégem a měl za sebou mnoho vyhraných bitev. Slávy užil dost, nikdy mu nezakalila mysl. Měl zodpovědnost. Věděl, že dnešní vítězství může zítra střídat prohra. Ale té se nebál. Věděl, že se vrátí se štítem nebo na štítu, nesen jako ten, kdo padl v boji, na štítu cti. 

Do svého deníku pak psal: „ ... Miloval jsem své velitele. Miloval jsem je všechny i každého zvlášť. Miloval jsem je láskou, která se nedá srovnat s žádnou jinou. Byl jsem součástí jich a oni byli součástí mou. Sytil jsem jejich touhu po boji a vítězství. Dával jsem jejich životům smysl a velikost. Byli lační po vzrušení před bojem, byli lační po opojné chuti vítězství. Po slávě a úctě, kterou nám prokazovali celé davy a zástupy. Po návratu z vítězného tažení nám víno teklo proudem kolem koutků úst a ženy uspokojovaly naše těla mnohými způsoby, působily nám potěšení v lázních i při oslavných hostinách. Celé dny i týdny jsme slavívali, než jsme se rozešli do svých domovů. Ano, mnozí z nás měli manželky a děti. Ženy byly na nás hrdé, celé měsíce i roky byly zvyklé čekat na své manžely, vychovávaly naše děti. Zda jsme je milovali? Ne, dovolovali jsme, aby milovaly ony nás, aby nás obdivovaly a ctily ... nikdy jsme je nemilovali. Válečník nemiluje ženu, miluje boj, vítězství. Miluje ty, kdož jsou s ním v nejtěžších chvílích, miluje své druhy a své velitele. Miluje ty, pro které je ochoten zemřít. Když vojáci dlouho odpočívali, jejich srdce strádala, vášeň umdlévala, stávali se z nich opilci, holdovali nevěstkám, rodinný život je nudil k smrti. “....... 

Moc a sláva, vítězství, jistota a síla. To jsou sny mužů, kteří je ještě nezažili, kteří se ještě dost nenasytili. 

Tento slavný muž si vzpomínal na jedno setkání. Byl ještě mladým vojákem, když se ocitl ve volné chvíli na louce. Mladá dívka tam cosi sbírala. Mladý, rozechvělý, plný touhy a hravosti se za ní rozeběhl. Utíkala přes celou louku, utíkala rychle jako o život, dalo mu dost práce, než ji dostihl a povalil. Ona se na něj podívala s takovou hrůzou v očích a s takovým strachem, že rázem ucukl. Chtěl se s ní smát a hrát si, nechtěl ji ublížit. Bála se ho. Uvolnil sevření a nechal děvče utéct v hrůze pryč. Dlouho ležel na té louce, neschopen pohybu a přemýšlel, proč se ho tak bála, z čeho měla takový strach. Z hrátek milostných, které pro něj byly tak příjemné? Co se odehrává v hlavě žen? Pak dospěl, vyspěl, na tento zážitek zapomněl. Stal se váženým bojovníkem, velitelem, stratégem.  

A pak uběhlo pár století. Odehrálo se pár jiných příběhů, ale toto téma se v člověku, který nosil duši se zkušeností stratéga, probudilo znovu. Narodila se malá holčička. Neměla zdaleka ani tři kila, jak děti mívají, a ani pak nijak zvlášť nevyrostla. Vyrůstala v rodině, kde vládli dominantní mužové a ženy nebyly respektovány.
Jak se s tím mohlo toto děvče snadno vyrovnat? Děvče plné emocí, touhy po spravedlnosti, zodpovědnosti a síle, vytrvalosti a houževnatosti, které se snažilo vyrovnat mužům. Děvče, které se nikdy neumělo při dětských rvačkách vzdát. Stále a stále se vrhalo do předem prohraných bitev – se starším bratrem, s otcem, s dědem. Neměla šanci zvítězit. Stratég neměl svou sílu, svůj meč, své věrné po boku. Byl sám, malý, slabý, zmatený, prohrával a prohrával. Ztratil svou sebejistotu. Objal jej strach.  Strach z mužů a jejich síly. Strach z mužů a jejich sexuálních tužeb, které se snadno mohly změnit v násilí. 

----------------
Podrobnosti např. v článku O strachu  ( http://povidanislenkou.blogspot.cz/2012/08/o-strachu.html )
------------------

Jak je silnému muži, když ztratí svou sílu? Na co se může spolehnout, kde najít návod pro život? Je sám a rada nikde. Všechno je tak těžké, protože naprosto jiné, nové, neznámé. Jak je silnému muži, když se stane slabou ženou? Tolik emocí, tolik strachů, tolik bezradnosti...... Hledá přátelství, hledá spolubojovníky, hledá, co měl. Nenachází nic z toho. Jeho strategie selhávají. Přichází doba zoufalství.
Když se začne vyvíjet ono malé děvče v ženu, ví, že nemá šanci se ubránit silným mužům, pomohou jen rychlé nohy a lest. Učí se být ženou, byť naráží na nerespekt a podceňování. Takové, které byl i on dříve nositelem. Nechápe a bojuje. A někdy i vítězí. Stratég. Ale nejsou to vítězství, která by jej uspokojovala. Někde hluboko je osten, který jej neustále žene vpřed. Něco pochopit. Něco pochopit. Něco pochopit. Zbavit se strachu. 

Jak se může člověk bez síly a beze zbraně zbavit strachu?
Jak může pochopit, že jsou muži tak hloupí, necitliví, jen sexuchtiví, nezodpovědní, nemoudří, zbabělí – s tím, co už zná a co prožil? 

A přesto se jednou přestane bát.
A přesto to jednou začne chápat. 

Není jiné cesty. Dříve či později všichni postupně pochopíme své hádanky.
„Hledejte a naleznete“, říkal Ježíš.  Poslední střípky k dokončení smyslů našich příběhů.
Jen hlupák nehledá. Jen hlupák si myslí, že už všechno ví. 

Možná silní mužové pochopí, že jednou – neznámo kdy a jak – svou sílu ztratí.
Možná muži, kteří nechovají přílišný respekt k ženám, pochopí, že se jednou ocitnou v jejich situaci.
Možná ženy, které používají jen svou submisivitu, budou nuceny se stát velkými a silnými a stát bez pomoci.
Možná muži a ženy, kteří nechápou druhé pohlaví, nebudou tolik odmítat se pokoušet rozvinout svou empatii. 
Možná ............... 

.......................................

Jedno plátno domalováno.
S hlubokou vděčností oceňuji Boží systém. Ó, jak byl moudrý a vážený stratég v konci hloupý a nevědomý.  A jak laskavě a dokonale byl poučen. Nelze nezmoudřet. Jen na nás záleží, jak moc či málo ono zmoudření bude bolet. 



Chvilka odpočinku a už se paprsek vědomí upíná jiným směrem. Je ještě pár nedomalovaných obrazů. Dobrodružství hledání tajemství života pokračuje................










27 komentářů:

  1. To je krásně zlaté plátno!

    - článek si teprve přečtu.

    OdpovědětVymazat
  2. ad 1: Liško, nějak ti není do řeči - po článku. :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Velice děkuji svým přátelům za krásné maily, které mi po přečtení článku poslali. Pochopili a rozumějí a tedy jsem to nepsala nadarmo.
    Pochopí i jiní?

    OdpovědětVymazat
  4. Teď jsem to přečetla.

    Nevím, jestli úplně pochopila, protože to konkrétní není úplně o mně, samozřejmě.
    Radši si to ještě rozležím - doteď jsem dalších asi 8 hodin uklízela definitivně svou kancelářičku po stěhování a malování. A věšela a lepila obrázky a je to. Takže jsem trochu znavená.

    OdpovědětVymazat
  5. nevyplývá mi z toho co jsi teď napsala, že jsi se něco naučila. co jsi se v tvých očích naučila?

    pokud je smyslem pocit že muži jsou sexuchtiví, nemoudří, zbabělí a já nevim co tak jsi nepochopila vůbec nic. není to vůbec o tom že muži jsou špatní a ženy? taky špatné? že jsou všichni špatní a muži víc?
    tohle jsi se určitě neměla naučit. naopak, měla jsi se naučit něco jiného. měla jsi se naučit otevřít srdce a přijmout do něj... i muže.

    OdpovědětVymazat
  6. ad 5: Ratko, četla jsi ten článek? :-)

    OdpovědětVymazat
  7. abych nebyla pochopena špatně. rozumím tomu co píšeš. všichni máme v sobě všechno a učíme se vidět svět ze všech možných úhlů abychom ho mohli vnímat (cítit) kompletně. takže je nomální že v sobě si nesu silného muže a zároveň slabou ženu. nebo naopak silnou ženu a zároveň silného muže :o)) je to naprosto přirozené, všichni pocházíme ze stejného základu a neseme si v sobě geny moc a mockrát pomíchané. dokonce jsem někde četla že jsme všichni se všemi příbuzní. ja si v sobě nesu třeba (prý)vědomě energie nějakého maltézského rytíře, pak nějakého šamana po dědečkovi a lesního dělníka. tak nějak samí muži a žádná žena :o)) jakoby. no jasně že jsem musela být i ženou ale tak nějak zatlačenou v pozadí. žádná královna to nebyla, ani čarodějnice :o)) ty mužské vlastnosti (testosteron) ctižádost, touha po moci, povinnost dovést k přežití skupinu, obětovat se, bojovat na život a na smrt. ... je to opačná strana mince než ustoupit, poddat se, přijímat, odevzdat se... Tohle je žena, urodná půda. Vím že jsem si hrozně přála žít to co teď žiju. mít tuhle skutečnost. vědět jaké to je. naučit se přijímat. otevřít se... být ženou a akceptovat to.

    OdpovědětVymazat
  8. 7 jsem napsala před 6. tušila jsem že nebudeš moc ráda :o)) tak jsemto zkusila nejak okecat tou sedmičkou. ale abych to neokecávala, a co slabí muži??? jsou to muži? domnívám se že muží a ženy jsou stejně slabí, ehm nebo stejně silní. že ani nejde o ztrácení sil, že o něco přicházejí. že jde o jiný pohled jako takový. jsou spousty žen co jsou mocichtivé, ctižádostivé a nesnášejí muže. promítají si do nich své vlastní problémy. jakože ti muži jsou mocichtiví a přitom jsou mocichtivé ony. ano, píšu z vlastní zkušenosti. i moje maminka taková hodná a milá. a je mocichtivá. jako naprostá většina žen. kdepak, muži jsou mnohem méně mocichtiví než ženy. ženy akorát na to nemají jít přímo a tak to zkoušejí jinak. třeba přes submisivitu. zdálnivý paradox ale není.

    OdpovědětVymazat
  9. ad 7,8: Ratko, ráda - nerada, to přece není teď ve hře. Kdyby sis ten článek pozorněji přečetla, nemusela jsi tolik plýtvat slovy. :-) To všechno tam je a mnohem víc... Tedy když se člověk zamyslí. :-)

    OdpovědětVymazat
  10. už mlčím. jen chvíli se mi zdálo že máme něco společné a zdaleka není nic jasného a nade vší pochybnost. takže nic... už jdu do houští.

    OdpovědětVymazat
  11. ad 10: Ratko, právě že společného máme všichni všechno. A to je to. Všichni jednou pochopíme, jaké to je tím a tím a tím a tím ....... VŠÍM. Je dobré onomu poznávání jít vstříc, když se bráníme nebo na to kašleme, bolí to.
    Já myslím, že už tohle znáš velmi dobře a běháš onomu poznávání vstříc.
    Ale jestli mě budeš soudit a nechápat a omílat řečené, tak budeš muset jednou být mnou :-)))))) A to teda nevím jestli by to bylo pro tebe příjemné :-))))) (schválně nadlehčuju) :-)

    OdpovědětVymazat
  12. Odsuzování, nechápání, silní a sebejistí muži, vše je pouz tvoje interpretace. existuje to pokud si to takhle ve své hlavě stvoříš a vyhodnotíš. me sdělení je o tom, že vše si vytváříme a pak se toho držíme a trpíme. a ty se držíš silných a sebejistých mužů (pachatelé). nebo slabých žen (běti). nejsou takoví. to jsou jen role. rozumím ti. a chtěla jsem zde jen pootevřít okénko jinak a jinudy. že tudy určitě cesta vede.
    všichni máme v sobě všechno, nikoliv ja to a ty ono. všichni tím procházejí. a ta cesta vede skrzeva uvolnění se a akceptace toho co je. nikoliv vymezení se do rolí. a není v tom ani zamák odsouzení. tohle jsi mi přilepila v obraně.

    OdpovědětVymazat
  13. ad 12: Ratko, začínám pochybovat o tvém zdravém úsudku. Četla jsi ten článek? Četla jsi ty mé odpovědi na tvé komentáře? Článek je o tom, že např. 1 + 1 = 2, 2 + 1 = 3 atd. Ty mi napíšeš, že jsem nic nepochopila, že přece 1 + 1 = 2. Já ti říkám, že o tom ten článek je a ty mi to znovu zopakuješ. Neležíš doma s horečkou?
    Prosím tě, už sem raději nepiš. Leda by sis ten článek opravdu přečetla. Brzy se uzdrav. :-)

    OdpovědětVymazat
  14. A co tvoje reakce 9,11,13? jsou to odpovědi silného a sebevedomého muže. to jsem četla a tak to je. to jsem četla i v článku. cítím to. a pokud to nepocítíš (nepřiznáš samam sobě) i ty, tak se v o tom vrtat nebudu. je to o moci.

    OdpovědětVymazat
  15. ad 14: Ratko, celý tenhle článek je záznamem jednoho velkého prožitku pochopení (ke kterému mě teď vyzýváš, jako bys to celé nečetla) přes staletí, možná tisíciletí v jedné dějové linii.
    Bohužel teď se nechápeme my dvě. Ale to nic, nemůže být každý den posvícení.

    OdpovědětVymazat
  16. ja tebe chápu, možná ty mě. nevím. nechci ti nijak ublížit. ten můj vstup byl jen drobnou poznámkou, spíše zajímavostí, protože tím procházím taky, teda jako každý. že některé věci nejdou říct jakože je vím, že teď už to je jinak. že teď už je to jiný příbeh. zdá se mi že není, že ten příběh není rozhodující, že ten příběh je jen výsledkem určitého projevu energií, že může vypadat klidně úplně jinak, třeba úplně naopak a pořád se stejnými energiemi. ten příbeh samotný je něco jako jeviště. to důležité je v tom, jak to co se uvědomuje pracuje s příběhem. Jak vnímá ten příběh, jak otevřeně ho vnímá a jaké bloky si v něm staví. proto jsem nereagovala na příbeh, ten je podružný. to rozhodující vnímám v podání příběhu a v reakcích na něj...tam se příbeh rozehrává. tam ty energie žijou.

    OdpovědětVymazat
  17. ad 16: A když malíř domaloval obraz a radostně jej pověsil na zeď, aby se mohli podívat i jiní malíři, jeho kolegové a přátelé. Někteří se podívali a šli dál, někteří zašli za malířem a usmáli se nebo řekli, že ten obraz jim také něco sdělil. A pak přišla ratka a začala vykřikovat před obrazem, že malíř svůj obraz vůbec nepochopil a že vůbec nejde o to, co na obraze je, ale jak se před ním člověk cítí. Jakoby obrazy byly kdy malovány pro něco jiného. A vůbec to všechno nějak omílala, až malíř šel a důrazně ji řekl, aby si ty své domněnky a samozřejmosti šla říkat někam jinam a neprudila. :-)

    OdpovědětVymazat
  18. omlouvám se, text jsem nepojala jako umělecké dílo. tvoje obrazy - fotky se mi líbí. přemítala jsem dokonce zda se jedná o obraz nebo fotku. ale přiklonila jsem se nakonec k rozostřené fotografii. moc pěkná. fakt. moc pěkná. pa a nezlob se. už nebudu prudit.

    OdpovědětVymazat
  19. ad 18: Díky. Fakt jsme si dnes nějak vůbec neporozuměly. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Akorát ještě dodatek: Ono umělecké dílo nebylo mé, samozřejmě. Sám Život, Bůh, maloval a člověk jen držel štětec a prožíval barvy, které se před ním vytvářely, aniž by zprvu chápal jejich význam. :-)

      Vymazat
  20. Tak jsem si to přečetla, diskusi nerozumím (nic nového:)) a chápu to jako vzkaz všem silným a sebejistým. Nejen mužům:)
    Je to hezky napsáno a nemám problém vyčíst z toho sdělení.
    Ale jistě si v tom každý může najít to svoje, co ho osloví...

    OdpovědětVymazat
  21. ad 20: Děkuji za komentář, Christabel. (Diskuse tu žádná není, takže rozumět není ani v podstatě čemu :-) )
    Jsem ráda, že bylo pro tebe možné vyčíst z článku nějaké sdělení.
    Akorát možná maličký dodatek. To vůbec není jen pro silné a sebejisté (muže i ženy). Nevím, zda se mi to povedlo, ale bylo to pro všechny. Třeba i pro ty slaboučké, že jednou budou silnými. Třeba i pro nenávistné, že jednou budou laskavými. Třeba i pro laskavé, kteří si vzpomenou na to, že dříve byli i nenávistní a proto pochopí ty nelaskavé. atd. atd. Ale bylo to na jednom příběhu, takže tento přesah nemusel být jasně patrný. Budu se příště ještě více snažít. :-)

    OdpovědětVymazat
  22. Lenko, čtu podruhé, poprvé v rychlosti. Taky jsem si v tom našla dost shody ve vnímání různých souvislostí, jen bych to tak nenapsala:). A fofo-obrázek to krásně umocňuje.

    OdpovědětVymazat
  23. "uz sem radeji nepis" je ovsem perla! dobre ze jsem sem po par mesicich vlez. tak treba zas na jare ?

    OdpovědětVymazat
  24. ad 22: Díky, Anino, za komentář. Tvé zamyšlení a nalezení shody ve vnímání souvislostí mě těší. :-)

    OdpovědětVymazat
  25. né, ore; myslíš, že Lenka nemá smysl pro humor?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. myslíš že to byl vtip? jakože bych to mohla ještě někdy zkusit? -:)

      Vymazat

Děkuji za komentář!