neděle 26. srpna 2012

Jak jsem se snažila ulovit stres

Slíbila jsem Hance, že si dnes vyrobím strochu stresu (abych jako měla taky co řešit a neprudila tím, že mě nic momentálěn neštve). Tedy jsem šla. Pro vodu do studánky, projít se lesem a kolem rybníka.
U vstupu do lesa sedí starší pán. Ha, že by už nějaký úchylník čekal, abych si na něm mohla vzykoušet svůj zbrusu nový postoj rozhodně nepotencionální oběti? Tak pane, ukažte se, co jste zač! Dívám se, dívám, pán se také dívá a pak se usmívá a zdraví mě jako první, i když jsem minimálně o generaci mladší. No dobře, tak fajn, tentokrát to bylo v pořádku.
Jdu si lesem, nasávám vlhkost a šplapu si ani nevím jak. Krásně je na světě a stres nikde. :-)

U studánky je obsazeno, nějací kluci mají plné tašky lahví a plní je a vymývají a povídají a tak si sedím na lavičce, ono mi to čekání nijak neublíží, nehoří .... ale pak si říkám, jestli přece jen ..... "Promiňte, nevadilo by vám .... já mám jen...... " a ukazuju jen tři malé lahvičky do mého malého batůžku, jen tak symbolicky, abych sem zítra třeba musela zas. Ještě ani nedořeknu a dva mladíci odskakují od pramene a omlouvají se, že si nevšimli, že byli tak zabraní do hovoru ... Omlouvají se, že jsem je předběhla ..... hmmm.  A já jim děkuji a oni taky děkují (Za co???) To je dneska mládež! Ani si na ni člověk nemůže postěžovat.

  Vybíhám kopeček od pramínku a vesele jdu dál lesem prosluněným do kopce ..... do kopce? Dyk ten kopec ani necítím. Opravdu je to do kopce? Otáčím se, ačkoli to tu dobře znám. Opravdu ten kopec nikdo nenarovnal. Jejda, to je pohoda, když i v tomto "požehnaném věku" nevnímá, že jdu nahoru. zatáčím a šup zase dolů. Tady to bývá temné a někdy nemívám příjemné pocity, ale tentokrát si medím, nádherná atmosféra, jen já a les. Seběhnu dolů k rybníku.




 Ticho, jen jemné ševelení listí, sem tam spadne lísteček a bouchne do hladiny. Chodím tiše kolem vody, je tu úžasně, jen něco tu dělá takový divný randál .... děsně to ruší ....... Zaměřím sluchovou pozornost na ten hluk... A už vím! Je tu takový klid, že mě ruší tření látky na mých kalhotách, které jindy ani nevnímám. Neuvěřitelné.  A k tomu se přidává další randál - můj dech. V tomto až posvátném tichu zní plácnutí kapra o hladinu rybníka jak atomovka. Nedá mi to a fotím si, alespoň jen tak 3MPixelovým telefonkem. Kvalita podle toho vypadá, ale co, jde přece jenom o zachaycení atmosféry.



Pokračuji dál a dál, kousek s kopečka, pak do kopečka pak dlouhá rovinka ..... a ..... zaslechnu nádherný zvuk. Něco mezi zpěvem ptáka a Pannovou flétnou. Tak tklivé a přitom radostné pískání. Zvuk, za kterým bych šla až ....... Nemusím nikam chodit. Ten zvuk vydává někdo, kdo jde proti mně. Když mě uviděl, přestal. Míjíme se a já vidím rozesmátého kluka - naježeného blonďáka - usmál se a rozhodil rukama, jako by mě chtěl obejmout. Sluníčko v temném lese se objevilo! A umí pískat. "To jste pískal vy?" ptám se. "Ano, já," chcechtá se. Nevidím žádnou píšťalku, nic. "Ukažte na co!" Ukazuje kus jakési hadičky, která se pořídit u kdejaké popelnice. "Zapískejte ještě ...." prosím. Odpovědí je mi opět nádherný zvuk, zajímavý, nikdy předtím neslyšený. "Užasné..." říkám a kroutím hlavou. "Děkuju," poskočí radostně ten asi dvacetiletý mladík a ještě čeká, než projdou další lidi za mnou, než si troufne si zase pískat. Dívám se za ním. Už je na cestě malinký jak sirka, ale jeho pískání na flétničku, co vůbec není flétnička, je slyšet stále. Podivný a milý ptáček zpěváček. A vypadal jako rozchechtané sluníčko.

A pak mě zlákala na kus řeči paní bříza.
Má už svůj věk, ale stejně - jako všechny břízy - povídala o lásce a svých zamilovánkách. Všechny břízy jsou takové. Stále zamilované. A já u ní seděla, na vzdálené kopce hleděla ..... A aby mi zapadající slunce nesvítilo tolik do očí, bříza mi pověsila záclonku. Hele!



A to je všechno o dnešní vycházce, kde jsem neulovila žádný stres, ačkoli jsem se poctivě snažila. :-)



11 komentářů:

  1. Odhlásila jsem se na chvilku a zkouším, abych viděla, jak těžké nebo lehké je vkládat komentáře, páč to prý mnohé pořád zlobí.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak podle zkoušky bez problémů. Tož se ničeho nebujte. :-)

      Vymazat
  2. Tak si to hlavně hodně dlouho uchovej v duši, ať ti to vydrží alespoň třeba do Vánoc. To pak najednou jako by někdlo luskl prstem a je to vše naopak. Tak držím palce na výdrž!!

    OdpovědětVymazat
  3. Děkuji Eli, to je jasné, že na nás stres číhá za každým rohem a plíží se za námi jako stín. Bylo to napsáno s nadsázkou. Jako že když jsem si ten strach jaksi pořešila, tak si to teda vyzkouším. A ony se mi děly samé milé věci. Legrace, no.
    I já tobě držím palce a jdu se mrknout zase k tobě.

    OdpovědětVymazat
  4. Leni, dostala jsem se k tobě až dneska, ... kvůli tomu cukroví, teď mám klid, už je zabalené v krabicích a zítra ho odvážíme, to jen tak mimochodem.
    Ty sis vážně myslela, že v přírodě ulovíš nějaký stres? Příroda je sama o sobě antistresová!!! ;-) Pokud nepotkáš vandaly nebo podobná individua, nemáš šanci. Tvoje povídání mě vzalo za srdce, dokážeš vyjádřit slovy to, co při každém procházce přírodou prožívám i já. Fotky z mobilu jsou pěkné, jsem ráda, že jsi je k vyprávění přidala. Je mi jasné, jak jsi to všechno myslela a moc ti za tenhle článek děkuji.
    Přeji ti pohodu a hodně takových procházek. :-) Hanka

    OdpovědětVymazat
  5. ad 4: No, já jsem si chtěla vyzkoušet, jak to mám s tím strachem - sama v lese, víš? :-)
    Ale trochu to byla taky legrace.
    Jsem moc ráda, že se ti to líbilo, Hani.

    Já se k tobě koukám taky, ale když ty dáváš ty fotky na blog jako blesk, že sotva stačím je prohlížet. Taky občas není ani co k tomu říct: To by bylo jen samé "jéééééé, hezký.....". :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Leni, je fakt, že o fotkách se moc diskutovat nedá, pokud to tedy není nějaký dokument. Je to přesně, jak píšeš, někdy je lepší se mrknout a nekomentovat.
      O obsahu tvých článků se dá naopak diskutovat skvěle, ovšem má to jeden háček, člověk ten obsah musí pochopit a následně by se měl umět vymáčknout. S obojím mám značné problémy, ale sama v lese se nebojím, už jsem to několikrát vyzkoušela. ;-)))

      Vymazat
  6. díky náčelníku za zastání

    OdpovědětVymazat
  7. ad 6: :-) Pouze občanská povinnost. :-) Udržování spravedlnosti, respektu a tak. :-)))))

    OdpovědětVymazat
  8. dík, zaznamenávám si tenhle blog mezi oblíbené ;)

    OdpovědětVymazat
  9. ad 8: No, to já děkuji. :-) Jenom ...... hlavně abys(te) nelitoval. :-)))

    OdpovědětVymazat

Děkuji za komentář!