Čtěte prosím pomalu a tiše ........ tak, jak mi to bylo diktováno. :-)
Pokud máte jinou představu o fungování světa, pak promiňte.
Kráčíš-li
po zemi
a
myslíš na nebe
vstupuješ
do mě
vstupuji
do tebe.
Srdce
měj teď dokořán
vcházím
do všech tvojích
lidských bran.
ty
a já do sebe hledíme
ty
a já, kde vlastně končíme?
Možná
kdesi za vesmíry,
Láska
nezná nikde míry.
Noříme
se do sebe
už
tě život nezebe
už
víš, co je temnota
však
vnímáš krásu Života
Už
víš, co je Jednota?
Jsi
teď v konci svojích cest.
Měl
jsem ti je lépe mést?
Jistě
ne, známe se.
Snadnost
radost nenese.
Duše
má, cesta nebyla vždy příjemná ...
Když
klopýtal jsi,
procházel
své sloty,
to
já ti v noci
vyspravoval
boty ...
Byl
jsem vždycky nadosah
když
do ohně jsi schválně sáh´,
bys
pochopil a zažil.
Po
prožitku ´s bažil.
Jsem
vše, cos vždycky hledal,
proč
jsi žil, smál se,
padal,
zas se zvedal
Pro
Lásku a Pochopení,
nic
většího už v Světě není.
Už
končí tvoje hledání ...
Čekám
... Čekáš shledání?
Ještě
ne? Klidně zlob,
pouštěj
bolest do útrob
svou
máš vůli, času dost
než
rozhodneš se – pro radost.
Vím,
vždyť já jsem vlastně ty
v tobě
žiju znovu svoje životy.
Znovu
cítím vůni růže,
jak
milenec znám hladkost kůže,
poznám
znovu bolest, ztrátu
a
pak dělám dětem tátu ...
Znám
tvé smutky, zloby, zvůli ...
Vše
jsem prožil, a ne z půli:
Hloub
utrpení, lehkost odpuštění
radost
v dítěti i sladkost přijetí ...
Když
nevíš kudy kam,
vždyť
nejsi na nic sám,
na
všechno znám odpověď,
stačí
zvolat: Bože, teď mě veď.
Čekám
věčně, čekám tiše,
život
další řádky píše ...
Ach,
můj milý holenku
znám
každičkou tvou myšlenku.
Já
jsem v Lásce připraven. A ty?
Proč
tě mnohdy berou mrákoty?
Strach
tě ovíjí, víru zabíjí ...
To
Já jsem Síla, máš jí dost!
Život
je tu pro tebe,
pro
radost!
Já
tu byl a vždycky budu.
Čekám,
až se zbavíš bludů,
až
vytvoříš si z Lásky most,
až
jí bude dost a dost
abys
mohl k Sobě jít,
vše
malé odložit,
svět
obejmout a ...
Pochopit.
Neboj
se a pojď už domů,
nalezneš
mě v každém stromu
v každičkém
kameni
na
lidském rameni ...
V každé
době
hledej
Lásku – Boha v sobě.
Až
ti bude do breku,
hledej
Lásku,
Lásku
v člověku.
Zamiluj
se do broučka,
obdiv
sítě pavoučka,
rosu
v trávě namaluj ...
Neboj
se,
neviň,
nelituj.
Láska
tvoje, i ta kolem,
zvítězí
nad každým bolem,
nad
každou tvou temnotou,
pak
skončíš NAVŽDY
se
svou vnitřní samotou.
Pak
budem spolu – Já a ty
zas
jiné vodit přes sloty.
Láska
Králem nade vším
a
jednou staneš také Jím.
Člověče
můj ...
...
víc při mně stůj ...
(A
tak se Bůh od věků
modlí
.....
...
modlí se k člověku. )
-------------------------------
Musela jsem se zastavit..nemohla hned psát. Byl se mnou ochránce..
OdpovědětVymazatDo kostela zajdu jen když jdu okolo a nějak mě to tam, ani nevím proč táhne.
Sednu si, kde nikdo není a chci být jen s Ním.
Slzy mi tam tečou nějak samy, ale jsou to spíš slzy radosti z toho, jak je blízko a cítím bezpečí, pochopení a jeho lásku.
Krásné chvíle zažíváš v kostele, Ani, viď? Moc ti je přeju.
VymazatSi představ, že do kostela já nechodím nikdy. Tedy třeba jen na cestách v cizích zemích, když jde o poznání kultury, architektury a tak. Ono je nám s Bohem v kostele často dost těsno a chladno, je to tam cítit takovou divnou zatuchlinou ... tak to my si povídáme radši venku, do práce se mnou chodí, na nákupy a večer si špitáme pod peřinou. A legrační je, že mi něco sděluje, i když sedím na toaletě a vůbec mu to není blbý, prostě mu to ani nepřijde. :-)))
Liška Ryška:
OdpovědětVymazatMě nejvíc zaujalo
Jsi teď v konci svojích cest.
Měl jsem ti je lépe mést?
Jistě ne, známe se.
Snadnost radost nenese.
Asi že mi to často přijde na mysl. Snadnost radost nenese. A někdy si říkám, že si tu radost sama nedopřeju, pro ten ovíjející strach (ať má jakoukoli formu, u mě obavy z budoucna ve vztahu k něčemu nebo někomu, rodičům, muži...). Že by bylo všechno snazší a radostné, kdyby si člověk nic moc nebral. Jenže prožíval by potom dost? Asi jo. I tak.
Zrovna dnes v noci jsme zas měla dojem, že potřebuju být často tragéd. Potřebuju tu nejistotu, to nepříjemno, ten hnusný pocit. Ale k čemu? Protože jsem tomu takhle navyklá? Proč se nemůžu JEN radovat a nevytvářet si přiblblé neopodstatnělé domněnky (viz 4 dohody) a tragické scénáře (tomu tak říkám já)...
... Liška pokračuje:
Vymazat... tedy někdy se mi to daří dobře, to jo! Ale někdy přijde zapochybování, zakolísání, malá krizička, znejistění. A nejzajímavější samozřejmě je si všimnout, KDY, co je podnět.
No, Líšo, tragéda, na toho já si hrála často taky ráda. On si pak člověk přijde takovej ušlechtilejší, dokonalejší a hlubší, když překonává furt nějaký překážky. :-))
VymazatI každý herec ti řekne, že hraje raději charakterní role v tragediích než lehké komedie. Nejsme nic než herci a hrajeme dle vlastní režie i vlastního scénáře. Než si to ale člověk uvědomí a pak změní tu setrvačnost, tak si tolikrát nabije ... Myslím, že každý si potřebuje namlátit tolik, aby si konečně v loubi řekl: Tak dost, dál budu psát už jen lehké veselohry s happyendem!
Chtěla bys hrát v lehké veselohře s happyendem? A pravdu! :-)
Liška:
VymazatChtěla bych hrát ve filmu s happy endem, ve veselohře určitě ano - ale aby to byla LEHKÁ veselohra a nic jinýho, to zas ne! Já to tragédské drámo zatím ještě vyrábím, štve mě to, vím, že to dělám já, ale nevím zatím, proč si potřebuju pobrečet. Asi že většinu času jsem veselá, tak abych si "užila" všeho intenzivně, ne jen to veselí. U mě je to totiž všechno poměrně intenzivní a rychle navoditelné.
Leni, ať mám názor na svět jakýkoliv, ta báseň mě doslova vzala za srdce, je úžasná, a ty jsi úžasný člověk!
OdpovědětVymazatJakmile budu v nějakém špatném duševním rozpoložení (a to jsem dost často), přijdu si tvoje verše přečíst. Díky za ně.
Hanka
Děkuji Hani, jsem ráda, že básnička (není to literární útvar, jen rýmování důležitých slov, aby se lépe pamatovala) sedla tam, kam měla.
VymazatMám s dovolením dvě opravičky: Za prvé, to nejsou moje verše, ty jsem tentokrát jen zapsala a nepatří mně, ale všem, které chytne za srdce, jak jsi hezky napsala.
Za druhé, to že jsem úžasný člověk, to samozřejmě vím :-), protože to vidím i kolem sebe, všichni jsme úžasní, každý jiný a zvláštní, neopakovatelný, jeden zajímavější než druhý ... akorát se někdy s námi nedá dlouho vydržet! :-)))))))))
Liška:
VymazatTo je hezky řečeno, Lenko, ta poslední věta.
Jedním a plně vystihujícím slovem: KRÁSNÉ.
OdpovědětVymazatA celou větou: Ta básnička je nejen Boží, ale i přímo boží! :)
Běžně bych řekl, že si takřka v každé básničce dokážu najít to „své“, tedy takové hrátky slov a myšlenek, s jakými vnitřně souzním. Takové to emoční rozechvění.
Ale tady je cosi poněkud jinak, a je to dobře – kdekoli se začtu, v jakékoli slokce, potkávám se pouze s těmi správnými verši, které skutečně oslovují. Vyloženě básnička na míru, alespoň pro mne!
To jsem ráda, že to padne jako na míru .... :-) Sluší ti. - Jenom pane, udělejte trochu krok ...... hmmm ..... a zvedněte prosím trochu ruce ..... ajajaj. No, tady to trochu táhne, támhle zase odstává... To se musí malinko poupravovat(ale ne tu básničku). - Je to jako u mne, stejně jako u mne!!! Mně to taky sedlo, ale jakmile jsem s tou básničkou začala žít, tak ....... Mně např. minulý týden utekl rukáv, kde bylo "V každé době hledej Lásku v sobě". Pořád ho ne a ne nalézt a oblíknout si ho. Jsem se na někoho trochu zlobila, něco nemohla pochopit a pořád jsem hledala ten nejlepší konec, za který to chytit a ono ne a ne a teď už ho mám!!! To se mi ulevilo! Jenomže už ten dopis nepotřebuju psát. A zase přemýšlím, zda dotyčný/á/í jej potřebuje/í číst, zda jej nemám opravdu dopsat.
VymazatTo je zase situace! :-)
Nemáte někdo nějakou radu????? :-) (nejlépe dobrou) :-)
Ach, ty Tvé hádanky! Co jsi nakonec s tím rukávem vlastne udělala, aby sednul jak má?
VymazatMáš pravdu, že mnohdy něco ne a ne sednout a padnout, nebo se v tom člověk po čase necítí dobře, už je to obnošebé a barvy časem zešedly. Tak si říkám, že je čas pořídit si novou róbu, ale to se lehko rozhodne a těžko pak uskutečňuje. Jak si na neco přivyknu, už tomu zůstávám na předlouho věren a nedokáži to jentak vyhodit, dát pryč a nahradit novým. Nerad se nutím ke větším nebo zásadnějším změnám. Podobně jako se psaním.
Už několikrát se mi stalo, že jsem měl rozepsaný dopis, pak jsem jej odložil, po čase znovu odložil, a když jsem jej poslat už opravdu chtěl, už nebyl ten správný čas, písek hodin byl již presýpán, hodiny se přetočily na další měření, a do nového casu se už dopis opravdu nehodil. Raději už nenechávám cas naprázdno odvát (ne vždy se mi to ovšem darí), pokud je to opravdu důležité. Ostatně zrovna dneska jsem jeden takový důležitý dopis psal, Lenko, zrovna před chvilkou.
S rukávem jsem neudělala nic, byl v pořádku, jen jsem ho rukou nemohla chvíli navléknout. Nikdy se ti to nestalo? Nebo že nemůžeš najít ve svetru díru pro hlavu a čím víc sebou házíš, tím víc se do toho zamotáváš? :-)))) Tak to máš ještě v životě dost co poznávat! :-))) Někdy to zkus, je to legrace. :-)
VymazatJinak ta změna, pohyb ..... musí být. To už říkal Herakleitós: vše je v pohybu, vše se mění. (A to ještě nic nevěděl o podstatě hmoty, co není žádnou hmotou, ale vlastně vlněním. :-)).... Je jen fajn se rozhodnout zrovna hned správně - zda se máme hýbat vnitřně nebo vnějškově. Ale když se správně nerozhodneme, tak to můžeme kdykoli změnit. A to je ještě příjemnější. :-)
Lenko krásné bloudění po horách. Už jsem byla týden za sluníčkem ( stále mi byla zima), ale tam mi to letos nedělalo moc dobře. Alergie jak na kytky tak na slunce byla nebývalá, že jsem se naopak těšila domů. A to na hory, za 14 dnů jedu do Beskyd! Básnění ti tedy jde skvěle!
OdpovědětVymazatVzhůru do Beskyd, Elizo! Jen jestli tam nebudu medvědi! ...... Přemýšlím, zda na medvědy taky funguje něco z básničky. "Bože, teď mě veď, by pomohlo určitě." Hluboký vnitřní klid odradí i klíšťata i komáry, to mám vyzkoušené. Tak i medvědi by mohly člověka minout bez povšimnutí. Nuž vyzkoušej to. Hluboký vnitřní klid se hodí dycky. :-)
VymazatKrásnou dovolenou přeju!
Leni, možná..možná to vyznělo, že jsem pravidelnou návštěvnicí kostela.Ne, ne, ač mi to babička vštěpovala a vím, že bych ji udělala radost, byla křesťanka každým coulem. Tak si vymohla u maminky, že jsem i pokřtěná.
OdpovědětVymazatAle co jsem rozum pobírala, narazila jsem na pár lidí..skupinek, co mě kamsi lákali a děsně mi to vadilo.Někam se slepě zařazovat.
Na vše si člověk musí přijít sám v sobě. A tohle je docela intimní záležitost.Vybrala jsem si, co mi kdy ke mně u něčeho sedlo, bylo mi blízké.
A má víra je především v tom, že my lidé nemůžeme být se svými slabostmi to nejlepší, co ve vesmíru existuje, myslím, že to by bylo smutné..
Jinak to co je cítit v kostele tam pro mě i patří, a nevadí mi to, asi by mi to tam spíš scházelo..
a jeeejda,to je hezká básnička. U Lišky jsem napsala něco ke knihám, které by si každý měl psát svoje. a o básničkách toplatí tisícinásobně. básnička sedne jak hrnec na prd.l :o) a tahle sedí. a to jsem tvé pozadí neviděla :o))) (vtip), prostě je to básnička co sedí jako ulitá, šatičky na míru. až člověk trochu přibere nebo zhubne šatičky budou opět trochu jiné. básničky jsou obrazkem okamihu. malbou slovem každý má ten svůj obrázek. kolik lidí tolik básniček a to ještě každý okamih jiná... díky moc za to že zrovna tuhle smím číst. Lenko, okouzljící obrázek. díky.
OdpovědětVymazatLeni, ty mě vždycky dostaneš! To jsi napsala skvěle!!!
OdpovědětVymazatad 8: A víš, Hani, že je mi milým potěšením tě vždycky "dostat"? Jsi zpravidla milou inspirací. :-)
OdpovědětVymazatad 7: Ratko, že jsi neviděla mé pozadí, to jsi o moc nepřišla. :-)
Však já ti tam, Ratko k Lišce, něco napíšu, už vím co. Něco v tom smyslu, jako že básničky života by si měl každý psát svoje, ale nezapomenout číst i těch ostatních a inspirovat se od nich. Takže takto jsme všichni bloggeři z obliga, tohle zrovna děláme dobře. :-)))
ad 6: Já vím, Aninko, já to o tom kostele napsala jen pro pořádek. Pro lidi co to tu čtou a nevíme o nich, jak si to přeberou. Spousta lidí má spojeno slovo Bůh s kostelem, svíčkami, rákoskou katechety a nesmyslnými dogmaty. Jakmile ale tento pojem nahradíme slovem Dobro v nás, už tomu rozumí kdekdo jinak a lépe, radostněji. :-)