pátek 1. června 2012

Život je změna

Děkuji za minulých šest let na "povídání.bloguje.cz" a těším se na nová dobrodružství života s "povidanislenkou.blogspot.cz".

Život je neustálá změna. Kdybychom se nepřizpůsobili, byly by to krysy, které by prý obydlely naši planetu. Nebo hmyz, ten je dle vědců ještě přizpůsobivější. ............

Znamená to tedy, že člověk je nejflexibilnější tvor na Zemi? Asi ano.
Znamená to tedy, že flexibilita - přizpůsobivost je nutnou podmínkou života? Asi ano.
Znamená to tedy, že lidé s pohyblivou páteří budou žít nejdéle? Asi, ano, jogíni to říkají.
Znamenát to tedy, že umět se ohnout, přizpůsobit je dobré za každou cenu? Zde už bliká varovná kontrolka "to není správná odpověď na tvou otázku."
Je dobré zachovat život za každu cenu? Nevím.
A kde je ta cena, za kterou už pro mě, pro vás.... není dobré jít?
A co je ona "cena"???
Co je možné vyměnit za život - to nejcennější, co máme?
Je něco cennějšího? Je něco cennějšího než to nejcennější???
Někde tam něco vázne, někde to skřípe, někde je něco nedopovězeno.
Ale možná je to tajemství, které si musí najít každý z nás sám.


38 komentářů:

  1. Komentáře by měly fungovat už pro všechny příchozí. Budu ráda, když mi tu necháte zprávu o tom, jak se vám tu líbí. Budu ještě raději, když budete diskutovat k tématu.

    OdpovědětVymazat
  2. ach jo..i ve svém stáří jsem si radostně poskočil, když jsem si přečetl nápis nového blogu.."povídání s milenkou"..ale i když jsem, po použití silnějších brýlí, zjistil, že je to "jen" povídání s Lenkou, radost neopadla a už se těším na diskuze:))
    Slávek

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj Slávku, tebe tu vidím dvakrát raději. A že je to jen povídání s Lenkou a ne mi-lenkou? ...... inu, co není může být! :-) Jen co tvá zákonitá a milovaná Boženka dovolí. :-))

      Vymazat
  3. Srdečně a láskyplně zdravím všechny zúčastněné blogery :-)
    Jsem nováček mezi Vámi, byť Lenku již " tak trochu " znám. Děkuji tímto za získaný odkaz na blog v novém kabátě. Dovoluji si popřát jeho správkyni a všem lidičkám, kteří jej navštěvují, jenom to nejlepší, také spoustu podnětných témat,zážitků, myšlenkových rébusů, legrace, pohody a třeba i řešení témat veskrze neřešitelných :-)

    A co že je cennější než to nejcennější? Jsi to Ty, jsem to Já - naše Duše obývající v našich tělech, putující snad mimo časoprostor a vracející se zpět na tuto přenádhernou planetu, aby mohla zakusit tu krásu Bytí se všemi a se vším.....

    Krásné léto Vám všem přeje
    Marta

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Marti, děkuji za komentář, povedl se (po mnoha útrapách jasné a nevyhnutelné vítězství, viď? :-) )

      Jinak jsem o nastoleném problému přemýšlela a tys mi pomohla. Duše. Jasně, jenže duše bez těla není nic, energie spočívající a netvořící, nemůže žít ...... Ale! Je tu vědomí Řádu. Úroveň pochopení a přijetí Řádu, tedy uvědomění si, jaké ideály udržovat je pro Celek dobré co méně dobré, nás nutí "neodvolat" své pravdy, nezabít nepřítele nebo naopak přítele,... apod. byť to znamená smrt. Někdy je to plané hrdinství, ale někdy prostě nelze jinak. Nelze jinak, protože bychom zaprodali svou duši. Pokud někdo dosáhl určité úrovně svědomí, už je těžké jít pod ni, člověk to pak pociťuje jako peklo - duševní utrpení. Proto raději zemře. Svědomí, vědomí "dobra" a "zla" (a tady je ta úroveň individuální), je někdy silnější než pud sebezáchovy. A tím se odlišujeme od zvířat.
      Čili zjednodušeno: Přizpůsobivost by měla končit tam, kde začíná individuální úroveň dosaženého svědomí - poznání Řádu.
      Je to moje individuální řešení této otázky.
      Je možné, že má někdo jiné vysvětlení.

      Vymazat
  4. Hezky se ti to tu, Lenko, zelená!

    (zkouška komentáře)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Liško, vidíš, a já četla: Hezky se ti to tu, Lenko zelená. Jednak jsem ocenila nevšední básnický obrat s nevyjádřeným slovesem "se ti to tu" a taky jsem si zvykala na to, že jsem zelená, totálně, no jsem, se nedá nic dělat, hezky zelená.......
      ..... a za ten posun významu může jedna jediná přehlédnutá čárka. Ach ta čeština je úžasná! :-)

      Vymazat
  5. Lenko, těším se z navázaného nového spojení. Máš opravdu stinný koutek uprostřed zeleně. Tak mnoho pěkných slov, které tu budou jako krůpěje rosy. Zdravím Eli.

    OdpovědětVymazat
  6. Ahoj Eli, moc tě zdravím a vítám a běžím na tvůj nový blog!

    OdpovědětVymazat
  7. Přemítám, co by mohlo být natolik cenné, aby to převýšilo i cenu života?!
    Pokud cosi takového opravdu je, pak to musí být zcela jistě něco, bez čeho by sám život ztratil hodnotu, zvadl, zdegradoval na pouhé přežívání.
    Tedy přesně to, co nazýváme tak honosně – smyslem života. Že by poznání samé podstaty pravdy? Snad rodina, ti nejbližší? Či osud naší společné domoviny - planety? Nebo něco úplně jiného?
    Každý jsme trochu jinak nastaveni, a tudíž mi přijde nemožné vyřknout jedinou možnou správnou odpověď. Možná těch odpovědí je právě a přesně tolik, kolik je nás, človíčků lopotících se pod Sluncem a hledajících štěstí.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky si myslím, že odpověď musí hledat každý z nás. Taky si myslím, že každá situace je jiná a tam, kde v klidu uhnu hlupákovi, můžu jindy stát a neuhnu, i kdyby mě chtěl zabít (už se mi to stalo, ale byla to jen teoretická možnost). Co asi museli zažívat lidé mučení, lidé v koncentrácích ...... lidé ve válkách ..... huh, raději se do toho nevžívat.
      Ale o to tu teď nejde, jenom uvědomění si samotné existence NĚČEHO, co vyměníme za svůj život, je něco hodně vážného a důležitého.

      Vymazat
  8. takže nový pokus: co je možné vyměnit za život? asi nic protože život je věčný a to co si uvědomuje si to uvědomuje :o))

    ale myšleno je asi, kdy se obětujeme teda ehm za jakýchokolností se necháme zabít či dobrovolně jdeme na smrt... to je těžké, protože člověk musí být v tý situaci aby to prožil a věděl. záleží od hodně faktorů. může to být zaslepenost a fanatismus, může to být instinkt a může to být ... uvědomění sama sebe
    každý má svůj vlastní kabátek. nelze vyměnit kabátek a říct že budu lvem když jsu beran. a naopak, můžu chtít být beranem, ale když přijde na věc tak se projevím jako lev.
    nejlepší je vědět. uvědomovat si. pomalými krůčky poznávat a vědět jak ten kabátek funguje. vědět proč tohle a ne tamto. proč beran a ne lev. vnímat to. ať beran nebo lev oboje je stejně dobré....když si bytost uvědomuje že není obleček. takže Lenka to řekla v posledním komentu. uvědomení si... v tom to je. ale nikoliv výměna. uvědomení si. není třeba vyměňovat. věčnost je věčná, tu nelze vyměnit, jen obleček se vymění :o))
    ratka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, Ratko, kabátek. Jenže, odložit kabátek jen tak, nejen že není třeba, ale je to i projev neúcty, k životu, k tělu, ke smyslu Bytí. Čili vyměnit něco věčného za něco pomíjivého jen v krajním případě, kdy už to podle nás jinak nejde, abychom nezaprodali svou duši. Vyčerpat všechny možnosti, pro dané individuum přijatelné, jak kabátek zachovat a v nejkrajnějším případě jej dát všanc, aby dušička zůstala tím, kým už je. Čili dílem, částečkou Boha poznaného.
      Mé malé já někdo může trochu podupat, když má tu potřebu, nějak se stím už srovnám, ale tomu nejhezčímu, co ve mně bydlí: Lásce, Dobru ..... tomu se ubližovat nebude! :-)
      A jindy Bůh, Láska, Dobro říká: Klid, nech ho být, můžeš zvolit taktiku ... vím, co tohoto člověka, který tě ohrožuje, čeká za rohem, neutrácej zbytečně svůj život, klid, počkej a uvidíš, jsem s tebou.
      Myslím, že je důležité si s tou čátečkou (pro někoho Boží jiskrou, pro někoho s Intuicí) povídat. Často a hodně a hluboce. Pak je šance, že uslyšíme Ji - Jej a ne jen své ego. A budeme vědět i to, kdy se postavit jasně zlu a kdy jej nechat být a zvolit taktiku ústupu, vyčkávání na lepší příležitost.
      Takhle se mi to nějak jeví.

      Vymazat
    2. ta představa odložení kabátku pomáhá proti strachu ze smrti. aby jedinou motivací nebylo udržet sena životě zakaždou cenu. prostě NE za každou cenu.
      ratka

      Vymazat
    3. Určitě ano, i tak to může být, ale je v tom ono indidivuální, tobé poplatné.
      Já se třeba nebojím smrti nijak zvlášť, jen mám takový ten normální pud sebezáchovy, ale "bojím" se víc pocitu nevyužitého života, smrti kvůli hloupé chybě, nepozornosti, nezodpovědnosti. Vážím si života a ráda bych jej naplnila a využila tak nejlíp, jak to jen dokážu. A jakmile bude třeba jít, půjdu.
      Máš pravdu, že takhle to nemá mnoho lidí, že spousta lidí se snaží seudržet naživu za jakoukoli cenu, i za cenu, že kvůli tomu zkolabují ostatní (myslím tím některé staré lidi, co ke konci života vyžadují péči na svých blízkých za jakoukoli cenu a ještě jim to všelijak ztrpčují, jsou hrubí, nenávistní.)

      Vymazat
    4. jsou tam nějaké divné časy :o))) máš pravdu Lenko, jeto polatné tomu co teď prožívám s tatínkem. jeho sourozenci jsou podobní. starší sestra nutí svoje dceru aby sní spala protože se v noci bojí (můj tatínek taky). tím způsobuje konflikty, protože dcera se jí snaží vyhovět a jejímu muži se nelíbí že nespává doma. a mladší sestra mého tatínka totálně vyčerpává svoji nejstarší dceru (ostatní děti jsou pryč) která je schizorenik s neskutečně soucitným srdcem a tak mamce se snaží pomoci, i za cenu sebezničení.
      takže takhle se starými lidmi. dostanou se do fáze ve své nevědomosti kdy ničí to splodili. ja se nenechám, mám silného ochránce ve svém muži který by tatínka asi přišel uškrtit sám :o)) ale to jen tak černě vtipkuju. zatím to de. ale obětuju maminku kterou tam prostě nechávám ve službě. oni to tak nějak mají zařízeno.
      ratka

      Vymazat
    5. V podobné situaci jsem byla já před časem. Kdosi moudrý však na mě zařval jednoznačně: Nestarej se o ně, nepleť se do toho, to je jejich kafe! A teď vidím, jak moc moje máma musela pochopit, že nežije svůj život, ale že jej dala do služby sobeckému člověku - manželovi, mému otci. Dnes si drbe hlavu, jak byla hloupá a že takhle tedy už nikdy. Ale musela si sáhnout až na dno. A já jsem mezi tím lítala a kdybych se do toho pletla, mohla bych přijít o svůj rozum, o své zdraví duševní či fyzické, protože to opravdu bylo k nesnesení.
      Vydírat svou dceru, aby s ní spala, je také nehoráznost. Lze to jeden den, týden po ovdovění např. ale jinak .....
      Takže ty maminku neobětuješ. To dělá ona sama. Tak si to zařídila a bohužel, je mi líto, musí pochopit, jaké jsou následky jejího chování, jejích rozhodnutí, kam to vede. Karma. To není trest, to je jen volba cesty a pochopení, kam vede.

      Vymazat
  9. Ahoj Leni, koukám, jaké nastaly změny! A to se všechny články z předchozího blogu "ztratí"? Nebo někde budou "archivovány" ke čtení, kdyby člověk chtěl? Monika

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj Moni, články mám achivované jen u sebe, jen jako památku na svůj deníček. Ne, že by to nešlo sem převést, ale nechci. Do nového domu žádné staré krámy! Vzhůru k novým zítřkům! Vítám tě tu!

      Vymazat
  10. Leni, zdravím tě! Moc se mi tady líbí, je to příjemná změna. Úplně mi vyrazilo dech, že tvůj předchozí blog fungoval 6 let, ty tedy máš výdrž! Přeji ti, aby se novému blogu dařilo stejně dobře.
    Téma je opět velice zajímavé a stojí za přemýšlení. Pro člověka je vlastní život to nejcennější, možná, ale co takhle vyměnit svůj život za život někoho jiného? Víš, že se mi o tom už několikrát zdálo? Raději to nebudu rozebírat, protože mě takové sny dost děsí.

    OdpovědětVymazat
  11. Děkuji Hani, za komentář i za přání. Ale co ty? Přestala bys jen tak fotit nebo dělat ty svoje dobrůtky? Asi ne, viď. A děláš to taky už dost dlouho, to bys nebyla v tom tak dobrá. :-) Když něco člověka baví, dělá to a nedá se tomu ani říkat výdrž. Prostě si neumím bez psaní svůj život představit. Já psala od malinka.

    A k tématu: Vyměnit svůj život za život někoho jiného? To je věc ošemetná. I s tím se musí zacházet opatrně. I v tomto případě může jít o pohrdání darem života. Ale taky i o logický krok, když si spočítám, že ten, kdo mě drží na laně, mě už neudrží a sám má šanci přežít, tak tam se o tom uvažovat dá.... Ale hrát si na hrdinnou oběť i když to třeba není ani žádoucí ...... Kde člověk vezme jistotu, že život toho druhého je hodnotnější než ten můj? A to i v případě matka - dítě. To už jsou potom tanečky na ostří nože.

    Hani a ty tvoje sny..... opakované, zprávy z podvědomí ..... co uděláš s doporučeným dopisem, když ti dojde? Je to většinou něco méně příjemného. Ale hodíš ho do koše? Poprvé, podruhé, pokolikáté? Po několikráte ti došla tato doporučená zpráva. Za ním je nějaká nezpracovaná záležitost a dušičky, mysl, podvědomí (je jedno, koho označíme za aktéra) žádá vyřešení, změnu postoje. Pokud neuslyšíme, mohlo by začít křičet tělo. Tolik zkušenost obecná, opakovaně prověřená. Nad opakovanými sny se vyplatí přemýšlet, řekla bych.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Leni, už několikrát jsem si říkala, že zruším "sladké" stránky, ale pak se objeví někdo, jako třeba ty, a já si řeknu, že stojí za to pokračovat. S fotoblogem je to úplně stejné.
      S výměnou života máš naprostou pravdu. Stejně si nejsem jistá, jak bych se zachovala, kdyby opravdu došlo na volbu, tohle si člověk dokáže představit jen těžko.
      Co se týká mých snů, jsou to určitě zprávy z podvědomí, jenže s tím si zřejmě sama neporadím.
      Moc ti děkuji, za to, co jsi mi odpověděla, dokážeš jít až na kořen věci! :-)

      Vymazat
  12. Zaslechnuto v životě veřejném:
    Nevíme, co je to nejdůležitější, co máme děti ve školách přesně učit, protože věda, technika a vývoj společnosti spějí tak rychle kupředu, že nemůžeme spolehlivě předpokládat, jaký bude svět např. za 20 let. Proto je musíme naučit, aby byly flexibilní a uměli si v životě poradit.
    Myslím, že tohle je doopravdy důležité. Aby uměly přemýšlet, řešit problémy a nezapomínaly na etiku.
    Změna je v dnešním rychlém světě opravdu neustálá. Kdo nepádluje v proudu, bude proudem stržen tam, kde třeba ani být nechce, a otloukám o kameny. Tož raději pádlujme.

    OdpovědětVymazat
  13. Zdravím, třeba to tu bude lepší než na bloguje.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj Tenisáku, vítám tě. Jak to myslíš "bude lepší než na bloguje"? Já tam byla spokojená. Nebo myslíš mé psaní? :-) .... No, budu se snažit. :-)

      Vymazat
  14. mám dotaz, dočetla jsem se na tvém profilu že jsi v současnosti instruktorka NW. to je nordic walking?

    OdpovědětVymazat
  15. Odpovědi
    1. Šmarjá, to teď bude na mě koukat moje hlava z každého komentáře?! No, to tedy je dost iritující. Mně to stačí ráno a večer při čištění zubů ..... Těm, kteří nemají rádi hlavičky ani jiné blbiny u komentářů se omlouvám.

      Vymazat
    2. me se tvoje hlavička moc líbí :o) tento víkend mě taky učili NW

      Vymazat
    3. já tento víkend taky učila NW, ale co vím, tak jsi u mě na kurzu nebyla! :-)))

      Vymazat
  16. bylo to v rámci školení cičitelů pro seniory. to víš, jak mě vyškolí tak budu umět úplně všecko :o))) tentokrát to bylo tak zničující (teda kromě NW) že kdybych tohle měla cvičit se seniory tak to nepřežijou.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Možná je to účel ...... zničit naše spoluobčany, kteří pobírají důchod. Není to náhodou z nějakého vládního grantu?

      Vymazat
  17. Odpovědi
    1. Ahoj Tomáši alias Pařezi, napadlo mě, že jsi to ty, když mi došla zpráva do mobilu, že přišel nový komentář (to je dneska technika, panečku! :-)).
      Vítám tě tu a jsem ráda, že se ti mé nové hnízdo pro psaní myšlenek líbí.

      Vymazat
  18. ... tak je to už pěkných pár roků, co jsem poprvé na stránkách svého blogu zachytil (pro mne) památnou relaci "Máš moc hezký blogísek. Přijď se podívat na můj, dělám tam bleskovku" - nebo tak nějak, sem tam nějaká pravopisná chyba, ono té slečně bylo jen něco málo přes 10 či 11 let. Tak jsem poslechl, podíval jsem se, ale nějak mne ta témata nezaujala a vrátil jsem se zase ke svým věcem. A čas od času se podívám, jak a kde jsou jiní bloggeři, co pamatuji. Po některých, co odešli, a žijí si svůj život bez blogu, možná i bez facebooku, je mi tu a tam teskno. Ale všechno ubíhá pořád dál.
    Teď jsem narazil na nový článek Zuzy, co kreslí zeleně http://www.zelene.cz/z-meho-srdce/cirkus-cha---cha/ a pustil jsem si k článku přináležející video, a byl jsem z toho úplně vedle, je to fantastické. Tak doporučuji.

    OdpovědětVymazat
  19. Díky za odkaz, moc pěkný počin, taky se mi líbil.
    A ta slečna, co ti napsala, ž máš moc hezký blogísek, je teď už dospělá ..... a Zuzi píše taky už sedm let, koukala jsem. ...... No, nevím, co bych byla bez blogování. Můj život před blogem musel být pustý a prázdný ..... ? :-))
    Bloguji, tedy jsem. :-)
    A někdo už (tu) není. Tak snad někde jinde ... někdy jindy ... nebo někdo jiný?

    OdpovědětVymazat

Děkuji za komentář!