tag:blogger.com,1999:blog-3887332472467364207.post2956028489243586920..comments2023-10-04T12:00:15.491+02:00Comments on Povídání: Emoce somatizované v nemoceLenkahttp://www.blogger.com/profile/03223116351759448759noreply@blogger.comBlogger29125tag:blogger.com,1999:blog-3887332472467364207.post-46819572546303567852012-07-16T21:17:37.906+02:002012-07-16T21:17:37.906+02:00Myslím, že Ratka mi ji pochválila. Děkuji i tobě, ...Myslím, že Ratka mi ji pochválila. Děkuji i tobě, Anino. Zdá se mi, že je mi trochu podobná. Nicméně přiznám se, že bych sem ošklivou nedala. :-)Lenkahttps://www.blogger.com/profile/03223116351759448759noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-3887332472467364207.post-72780337983547192692012-07-16T21:13:50.394+02:002012-07-16T21:13:50.394+02:00Ano, Tenisáčku, komentáře jsou velikým bohatstvím ...Ano, Tenisáčku, komentáře jsou velikým bohatstvím a rozevíjením tématu. Článek je jenom nadhozením tématu k povídání.<br />Omlouvám se za mlčení, byla jsem na dovolené.Lenkahttps://www.blogger.com/profile/03223116351759448759noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-3887332472467364207.post-87481750500026768022012-07-07T20:55:58.340+02:002012-07-07T20:55:58.340+02:00A fotku ti nikdo nepochválil, je moc hezká :)A fotku ti nikdo nepochválil, je moc hezká :)aninahttps://www.blogger.com/profile/12358166003169653954noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-3887332472467364207.post-15622669150282097822012-07-06T23:54:49.421+02:002012-07-06T23:54:49.421+02:00Koukám, že j někdy dobré číst i všechny komentáře....Koukám, že j někdy dobré číst i všechny komentáře.Tenisákhttp://tenisak.livejournal.comnoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-3887332472467364207.post-14296714852298576882012-06-26T17:06:21.703+02:002012-06-26T17:06:21.703+02:00Tak to už je mi jasné, Leni!!! ... a na žlučníček ...Tak to už je mi jasné, Leni!!! ... a na žlučníček si dám bacha! ;-)))<br />Měj se krásně!Hankahttp://www.sceneryphoto.blog.cznoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-3887332472467364207.post-78820104564651684302012-06-18T21:51:39.078+02:002012-06-18T21:51:39.078+02:00No, Hani, kdyby tam to nejlepší nebylo, těžko bych...No, Hani, kdyby tam to nejlepší nebylo, těžko bych to mohla "vypreparovat, žejo? :-))) Nejsem celá p., vystudovaná jen poloviční. :-) Ale někteří psychologové ke mně chodí na osobní rady, když jsou v koncích, protože mám v rukávu metody, které oni nemají, páč materialistická psychologie má své meze. <br />Vida, žlučníček, problém všech, kteří se zlobí (včetně mne), na sebe či na jiné, ovšem spíše vnitřně. Já ho používám jako policajta. Píchne mě tam a hned vím, že se musím přeladit, honem se sebou pracovat, jinak by bylo zle (procházejí mi kamínky ven a kdyby se zasekl, je to na umření.) Kdybych si ho nechala vyoperovat, ono by mě to dohnalo stejně jinde.Lenkahttps://www.blogger.com/profile/03223116351759448759noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-3887332472467364207.post-3536570988751421252012-06-18T21:32:26.786+02:002012-06-18T21:32:26.786+02:00Leni, ty jsi neuvěřitelná, dokážeš z mých špatných...Leni, ty jsi neuvěřitelná, dokážeš z mých špatných vlastností vypreparovat to nejlepší. Nejsi ty náhodou psycholožka?! ;-) S Golemem ses trefila, skoro tak vypadám (není divu při těch sladkostech), jenom šém chybí!<br />Moc ti děkuji a přeji krásné dny v novém týdnu. Hanka<br />P.S. Žlučník pořád vlastním, ale už jsem ho trochu "umravnila"! ;-)Hankahttp://www.sceneryphoto.blog.cznoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-3887332472467364207.post-31468515988773481122012-06-18T09:25:51.282+02:002012-06-18T09:25:51.282+02:00Ahoj Hani, vidím, že ses zaregistrovala, to je faj...Ahoj Hani, vidím, že ses zaregistrovala, to je fajn, protože hned vidím, že jsi to ty. :-) Když vidím ty tvé sladké zázraky a fotky nesmírně příjemně působící, NEUVĚŘÍM, že jsi "perfekt-cholerik"! Ale pokud je to opravdu tak, fantasticky s tím nakládáš - přetváříš tuto energii v tak dobré věci. To je ono! Stejně jako Golema zapřáhli a udělali z něj v pohádce pekárnu na chleba. Tak to má být. A někdo musí světu ukazovat, že to jde. A to jsi ty!!! :-) Vidíš tu svou nezastupitelnou roli? A tvých stránek?!? :-))) ...... z toho plyne, jak důležitou roli hrají lidé se silnými emocemi. Vedou, táhnou, tvoří, transformují ......... jinak by je to sežralo (ty emoce nebo ti ostatní). Hlavně si to nedusit v sobě, aby bylo dobře tělu. P.S. Mimochodem: Co dělá žlučník? Je v pořádku nebo už je pryč?Lenkahttps://www.blogger.com/profile/03223116351759448759noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-3887332472467364207.post-23591559182583433372012-06-15T19:41:57.720+02:002012-06-15T19:41:57.720+02:00Leni, se mnou cloumají emoce dnes a denně, někdy u...Leni, se mnou cloumají emoce dnes a denně, někdy už jsem z toho pořádně utahaná. Po otci jsem cholerik (promiň mi ten výraz, ale on ještě říkal samonasíratelnej, to slovo přesně sedí), po matce jsem perfekcionista, takže mi nikdo neudělá nic dobře. Když jsem ještě chodila do zaměstnání, měla jsem s tím dost problémů. Co jsem v důchodu, trochu jsem se zklidnila. Pokud emoce nezvládám, vezmu si knížku nebo foťák, případně sednu k počítači (někdy vyrobím nějakou tu pralinku), a jsem rázem v jiném světě. Mimochodem, ta fotka je moc krásná, taky mi připadá jako z jiného, krásnějšího světa.<br />Zdravím tě a přeji pohodový víkend. :-) HankaHankahttp://sceneryphoto.blog.cznoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-3887332472467364207.post-59371219492195444752012-06-14T21:00:55.542+02:002012-06-14T21:00:55.542+02:00Jo, znám to. Zase v jiných změnách starých - nevyh...Jo, znám to. Zase v jiných změnách starých - nevyhovujících programů. Až ta obruč lupne, to je pane úúúúúleva a člověk si říká: šmankote, proč jsem se tím tak dlouho trápil(a)?<br />Představuji si, jak si zpíváš v koupelně a cestou na bus: <br />Když si smyslím, tak se zeptám, <br />když si smyslím, tak se neptám, <br />v klidu a v pohodě, <br />jde to jako po vodě.<br />a ještě tě vidím poskakovat cestou na autobus (nejlépe v podpatkách a krátké sukni) a tančit . :-)))))Lenkahttps://www.blogger.com/profile/03223116351759448759noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-3887332472467364207.post-89842558060430695202012-06-14T20:27:37.227+02:002012-06-14T20:27:37.227+02:00Lenko, Ratko, to já děkuji za komentáře. Díky vaši...Lenko, Ratko, to já děkuji za komentáře. Díky vašim náhledům si spoustu věcí jasněji uvědomím, nebo mi spíše dojdou, docvaknou. S tím vědomým přijetím zpracováním skutečnosti - to je v podstatě takové zenové - je mi to smýšlení blízké.barčaAnonymousnoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-3887332472467364207.post-46266658202379352322012-06-14T16:28:44.663+02:002012-06-14T16:28:44.663+02:00Děkuju ti, Lenko.
Ještě se tomu svému tématu bud...Děkuju ti, Lenko. <br /><br />Ještě se tomu svému tématu budu věnovat - vduchu, když ne na blogu. Hlavně v realitě abych to dokázala změnit. Chce to odvahu, prolomit tahle stará zakořeněná schémata. Nese to napětí až na kraj pláče, pnutí, brzdu, opravdu jako prolomení zdi.Liškahttp://liska.bloguje.cznoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-3887332472467364207.post-26922222174776938412012-06-14T10:09:55.249+02:002012-06-14T10:09:55.249+02:00Hmmm, "chudák" maminka, do takového post...Hmmm, "chudák" maminka, do takového postoje se jen těžko umím vžít. Já jsem zas vždy byla tvrdohlavá a vždycky "já sama", "já sama" - čili jsem to vždy musela uchopit po svém, udělat podle svého, i když třeba špatně. <br /><br />Je možná pro někoho těžké být sám za sebe.<br /><br />A pro jiného je těžké být pro druhé, s druhými. <br /><br />Se to musí vyvažovat, pořád hledat onu harmonii. <br /><br />Promiň, běžím rychle do práce ......Lenkahttps://www.blogger.com/profile/03223116351759448759noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-3887332472467364207.post-34534255520475131582012-06-14T09:57:39.125+02:002012-06-14T09:57:39.125+02:00Lenko, ze mě už nebude nic :o) protože ze mě padaj...Lenko, ze mě už nebude nic :o) protože ze mě padají jen pitomosti nikoliv pouze po ránu. teda pro mě to pitomosti nejsou ale neočekávám že by někdo jiný měl z toho ňáký užitek. zrazuju výrazně před od jakéhokoliv napodobování. teď nedávno jsem měla rozhovor s maminkou. říká mi: budu dělat všecko jako ty, protože tobě to všecko tak krásně funguje :o((( a já ji říkám, ježkovy voči to néééé, to funguje jen mě protožeje to moje ale tobě to nebude fungovat, ty jsi někdo jiný, ty to musíš dělat jinak - podle sebe. a ona se na mě podívá smutným pohledem a říká: nikdy jsem nic podle sebe nedělala, jen podle druhých... nevím jak se to dělá. co tě baví? NO spousta věcí, ale opět si bere návod a dělá vše dle návodu a zlobí se když ji to třeba nevyjde. nenapadlo tě udělat něco jen tak? nějakou blbost pro nic zanic? nenapadlo.ratkahttp://ratka.blog.cznoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-3887332472467364207.post-78511509755195969462012-06-14T08:32:31.771+02:002012-06-14T08:32:31.771+02:00Poslední komentář, Ratko? :-) No, jsem ráda, že tě...Poslední komentář, Ratko? :-) No, jsem ráda, že tě nějak zaujal :-)), ale je to jeden z nejhorších komentářů, který jsem kdy napsala - jen chaotické přípodoteky k některým slovům. :-))<br />Nechceš si vybrat nějaký jiný, na tenhle zrovna moc hrdá nejsem. Pár štěpných bych ti nabídla. :-)))))<br /><br />Slon! Skvělá alegorie. Já používám k vysvětlování téhož jiná ploška vybroušeného diamantu. Jednou je do žluta, jednou do růžova ..... ale celý diamant je víc než sklíčko, které popisujeme a je nádherný. ...... Ale na slonovi je to vidět lépe: úplně jiné věci: ucho, chobot, noha. To je moc dobrý, výraznější. <br /><br />Kdyby ty úhly pohledu nebyly odlišné, nebylo by o čem si povídat. Neinspirativní nuda. (Tohle právě nemohu provozovat moc se svými přáteli, kteří mají názory skoro stejné.) Nikdy bych se nedokopala k takovým formulacím, které ze sebe musím dolovat, když s vámi - nejvíc s tebou, Ratko, diskutuji. Já bych na spoustu věci vůbec nepřipadla, nepřišla na ně, neuvědomila si je........ a co by pak ze mě bylo, kdybych NEUVĚDOMĚLE ZPRACOVÁVALA SKUTEČNOST, žejo? :-)))))) Nemocnej člověk třeba. :-) A třeba i hloupej (ve smyslu neuvědomující si :-)) <br />A proto jsem vděčná za ty trochu odlišné komentáře. Ale nemohou být zas moc odlišné, aby šlo o slona a ne o mravence, třeba. <br />Při povídání u Lišky jsem si včera tak nějak vzpomněla, jak jsme se učili o nějacích vědcích či filozofech, kteří se přeli, štengrovali a tím posouvali svou práci dál. Co když z nás taky něco jednou bude, Ratko?!!?? - třeba v příštích životech, myslím ...... :-)))))))))))))<br />Musíme si to všechno dobře nacvičit (ty diskuse), abychom si v budoucnu - třeba v pátém životě po tomhle - nedělaly ostudu. :-))))))))))))))) <br /><br />Šmankote, to jsou zase krásné pitomosti, které ze mně padají. A to je teprve ráno. :-))Lenkahttps://www.blogger.com/profile/03223116351759448759noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-3887332472467364207.post-81361688607586782912012-06-14T06:47:10.860+02:002012-06-14T06:47:10.860+02:00taky děkuju Lenko, za téma i za poslední komentář....taky děkuju Lenko, za téma i za poslední komentář. úhlepohledu. nejdřív se začíná že ho změním, že se podívám očima toho druhého a pak zase toho druhého. apakzeslona uvidím nohu, ocas, kus oka, ucho... pořád ještě je to roztříšetěné a úhlypohledu se mohou mezi sebou dohadovat o svoji pravdu. ale nenechám se tímzmást a pokračuju dál... až sepostupně z mlhy začne vynořovat "obrys slona". sice matně a jen místy zaostřen. ale jižje jasné že ty úhly nejsou v konfliktu. že jsou součástíratkahttp://ratka.blog.cznoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-3887332472467364207.post-38751396407689316192012-06-14T00:23:38.282+02:002012-06-14T00:23:38.282+02:00Nedostala jsem se sem, až nyní. Zkusím k tomu, co ...Nedostala jsem se sem, až nyní. Zkusím k tomu, co jste si povídali něco připodotknout.<br /><br />Zaujala mě, Barčo, dědičnost a přirozenost. Přijmeme-li to, že v DNA je vlastně v hrubých obrysech zaznamenán náš stav vývoje, do kterého jsme dospěli, pak DNA není oblíbená "výmluva" na přirozenost, danost, ale jen kufr, se kterým jsme vyjeli na cestu do dalšího života. Máš to? Můžeš rozvinout či eliminovat. Nemáš? Můžeš získat, vypěstovat si, aspoň kousek. <br /><br />Co je podle tebe naše přirozenost, co je má, tvá přirozenost? Pro mě je přirozené mluvit co nejvíce upřímně. Dělá mi to dobře, cítím se tak svobodněji, když nic nezamlčuji. Jiný to chápe jako nezdvořilost třeba a neupřímnost, pokrytectví je jeho přirozenost. Je to opravdu přirozenost? Co to je? <br />Za sebe vysvětlení bych možná nějaké dohromady dala, ale jde mi o tvou verzi - dle tvé "přirozenosti". :-)<br /><br />Líbilo se mi jak jsi v jedné větě napsala:<br />"Nevím, myslím že se tomuto nějak extra poroučet nedá, protože každý jsme nastaveni trochu jinak. To bychom se museli jakoby "přeprogramovat" a to už pak ztrácíme svou přirozenost a stal by se z nás jiný člověk."<br /><br />a v další: <br />"když mi bylo méně byla jsem větší bojovník a toužila tu skutečnost změnit, "zmanipulovat" razantněji. Dnes stačí měnit svůj úhel pohledu a tím se v podstatě mění i svět ve kterém žiji"<br /><br />...... Barčo, stejně jako já. Jako kdokoli jiný. Poznáváme, chápeme, měníme se ...... v jiného člověka. O milimetr každou minutou, řekla bych. <br />Ano, přeprogramováváme se, lépe řečeno, opravujeme svůj program, zdokonalujeme. Někdy to jde i skokově. Dlouho se nic jakoby neděje a pak lup a najednou je ten člověk někdo jiný. <br /><br />Jenomže k tomu přeprogramování dojde - nemá-li být jen povrchní přetvářkou - třeba i jen sám před sebou, když člověk hluboce přijme realitu a pochopí svou roli v ní (změní úhle pohledu, jak jsi řekla).<br /><br />Zaujala mě též věta:<br />"někdy je to strašně těžký. A už tím, že přijímáš něco co vlastně ve skutečnosti přijmout nemůžeš - je těžké. Někdy se tím uleví, jindy je to hodně bolestivé."<br />- použila jsi na dvou řádcích 2x slovo "těžké" a jendou "hodně bolestivé. Zajímavé. Povšimnutí hodné. <br /><br />Když něco přijmu, pak už to nebolí. Tím se pozná, že jsem to přijala. Třeba velmi těžké jsou smrti. Takže někdo mi umřel. Bolí to, protože jsem na něj byla zvyklá a citově navázaná. Už se s ním nikdy nesetkám. To bolí, mě to bolí, protože je to můj problém, moje ztráta, moje touha někoho ve svém životě držet, vlastnit. Nemyslím na zemřelého, že už je mu teď dobře a jistě jej nic nebolí.... Nejsem zvědavá, kdo může přijít na jeho místo.... <br />..... a už jsme u úhlu pohledu. Pokud v této situaci změním úhel pohledu (jinak řečeno VĚDOMĚ JI ZPRACUJI), pak není žádná bolest. Jenom si povzdychnu, vyteče jedna slza dojetí, když se s ním přijdu rozloučit a konec. Jen hezké vzpomínky zbydou. (To je příklad, samozřejmě, neberte mě doslova ......... ano, může vytéct i slz více, třeba .... tři! :-))))<br /><br />Tak, třeba něco z toho, co mě k tomu napadlo, bude třeba k užitku. <br /><br />Děkuji za komentáře, Barčo a Ratko.Lenkahttps://www.blogger.com/profile/03223116351759448759noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-3887332472467364207.post-75535164261832740792012-06-13T23:46:10.886+02:002012-06-13T23:46:10.886+02:00Komentář byl docela krátký a velmi srozumitlený. S...Komentář byl docela krátký a velmi srozumitlený. Srozumitelný komentář, dobrý komentář. Navíc od Lišky dycinky dobrý. :-))))) <br /><br />Je skvělé, jak jsi odhlalila, že funguje "povídáním k rozkrytí všeho". :-))<br /><br />Je úžasné, že sis na TO přišla. Teď si říct, že je pitomost se nezeptat na cokoli rovnou. Přijmout tu myšlenku za svou, chvilku se s ní pomazlit a pak ji realizovat, vyzkoušet, jak to bude fungovat. Strtegie, kterou mám vyzkoušenou a mohu doporučit.<br /><br />Mě by třeba nenapadlo se nezeptat na prvním rande, zda je protějšek, když už si teda se mnou to rande dal, volný, ženatý, kolik má dětí, dluhů, víkendových domů v Karibiku. ..... :-))))) No, ne, že bych nastolila výslech, v žádném případě, ale poslouchám, co ten druhý povídá a pokud mě něco zaujme, zeptám se. Co se týče vztahů, tam o to jasněji chci znát, jak na tom jsme, protože nechci utrácet své "mládí" a city někde, kde to k ničemu není. (I tak někdy utrácím, ale to je zase jiná pohádka. :-)))) Toto povídám na podporu přijetí oné myšlenky, že ptát se je normální. :-))))Lenkahttps://www.blogger.com/profile/03223116351759448759noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-3887332472467364207.post-84217454088919818852012-06-13T23:31:30.518+02:002012-06-13T23:31:30.518+02:00A předchozí komentář je reakcí i na Ratku (nějak m...A předchozí komentář je reakcí i na Ratku (nějak mi není jasné, jak zařídit, aby bylo vidět, a koho reaguju, čas je tu taky nějaký new Yorkský .... chjo). <br /><br />Dodávám k Ratce: Každý "těžkotonážník" se jednou stane citlivým, slabým, bezmocným, třeba i ustrašeným ..... <br /><br />Když jdou muži do let a vidí své rodiče chátrat, i ti největší "pohodáři" a drsoni se začnou bát stáří a bezmoci. My ženy, ženy citlivé upřesňuji, nikoliv s mužským myšlením, se postupně učíme svou citlivost a fyzickou bezmocnost zvládat a získáváme postupně sílu vnitřní. Oni, muži, vybaveni silou fyzickou, co ani nepochopí, co zažívá žena, když jde večer tmavou ulicí. Oni, muži, co jsou zvyklí, že jejich egu ustupuje kdekdo i bez zvláštního přičinění....... mají jen sílu vnější, vnitřní teprve musejí nalézt. <br />Tak to vidím jako kolébání se loďky ve vlnách, vyrovnávání, dokud se neustálí loďka v optimální poloze. <br />Někdo už vnitřní jistotu má, ale to jsou ty vzácné výjimky, které již svou bárku života vyvážili a ukazují nám, jak to má vypadat. :-)Lenkahttps://www.blogger.com/profile/03223116351759448759noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-3887332472467364207.post-36926429090582155772012-06-13T23:16:31.435+02:002012-06-13T23:16:31.435+02:00Myslím, Barčo, že i citlivost - jako kdeco - má sv...Myslím, Barčo, že i citlivost - jako kdeco - má své optimum. Více je "špatně" (čti přináší nepříjemno) a málo taky. Těžko bude šťastný někdo, kdo je citově chladný. Ke štěstí je třeba mít schopnost jej prožívat. On se ten citový chlad (aby to bylo čitelné, vezměme to trošku do extrému)neprojeví třeba hned v těle. Když člověk neprožívá tolik emoce, nemá se co somatizovat, ale dostane zpětnou vazbu dříve či později zvnějšku. Bude mít problémy ve vztazích, nakonec zjistí, že je sám a tam už ty emoce nějaké vzniknou a vlastně jde jako ve hře "člověče nezlob se" zpět na začátek a učí se prožívat, soucítit, být empatický apod. .... a zjišťuje, jaká jsou tam nebezpečí, když se to zas přežene. <br /><br />Pokud třeba tento člověk ani takto nedopadne, žije si celkem normálním životem, za chvíli mu něco začne chybět. Vyšší rozměr, štěstí. Jak jsem již řekla: Ke štěstí, hluboce prožívanému, musíme mít tu schopnost jej prožít. A k hluboce prožívaným emocím patří i bolest, smutek apod. než se s nimi člověk naučí zacházet a naučí se je transformovat, nějakou dobu to trvá. A to je ono nebezpečné období, kdy je člověk velmi zranitelný. Být citlivý je vývojové stadium, podle všeho, co jsem pochopila. Žádná výmluva, omluva apod. Jsi citlivý? Skvělé! Máš šanci procítit hluboké štěstí. Poděkuj si. Ale nauč se s tím zacházet, jinak na to zajdeš. Takhle je to drsně řečeno, nicméně se mi zdá, že to sedí.Lenkahttps://www.blogger.com/profile/03223116351759448759noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-3887332472467364207.post-8912616899476450942012-06-13T13:45:07.247+02:002012-06-13T13:45:07.247+02:00Á, už se mi to rozkrývá - asi stačí napsat něco k ...Á, už se mi to rozkrývá - asi stačí napsat něco k lence na blog a ozdravný účinek přijde tím zvědoměním :-))<br /><br />- to vyhnutí se konfrontaci, nedoptaní se, jak situace vypadá přesně, to setrvání v nepříjemné nejistotě, nedořešené, bez konce - to znám z dětství, už vím, to byla moje strategie. Ale asi jsem s ní nezačala já, ale mí rodiče - nechávali takhle věci nastolené a někdy nedotažené; oni se spolu dohodli, jak to bude nebo nebude, ale mně už to neřekli, já jen vyrozumívala ze slov, gest, nepřímo, jak to tedy dopadlo! <br />Např. když byla nastolena možnost, že po revoluci táta bude vyslán pracovat v zahraničí. To byl šok. A neinformovali mě, že to nenastane, nechali to vyšumět. <br />A vždycky to bylo u klíčových věcí, tohle vyšumění. Brrr. <br /> A já ho očekávám i u jiných lidí, ve vztahu s mužem, v klíčových momentech. Čekám a neptám se.<br />No zajímavý.<br /><br />Pardn za dlouhý koment, chtěla jsem to aspoň pro tuto chvíli tady dotáhnout, poinformovat, jak to dopadá :-))) abych se netočila dál v neinformování.Liškahttp://liska.bloguje.cznoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-3887332472467364207.post-91737889640839097532012-06-13T10:09:01.076+02:002012-06-13T10:09:01.076+02:00ten úhel se dá rozšířit a tím se potřeba bojovat (...ten úhel se dá rozšířit a tím se potřeba bojovat (vymezování se a bránění vlastních pozic) postupně ztrácí. protože člověk vnímá víc bezkonfliktně a s hrabivcem nebo sobcem soucití a jen ho vytlačí ale nevyvolává konflikt svým vlastním egem. nesrazí seratkahttp://ratka.blog.cznoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-3887332472467364207.post-91285814235391561762012-06-13T09:43:53.017+02:002012-06-13T09:43:53.017+02:00Ano, nejvíce se lidé ničí sami. Přijmout skutečnos...Ano, nejvíce se lidé ničí sami. Přijmout skutečnost - někdy je to strašně těžký. A už tím, že přijímáš něco co vlastně ve skutečnosti přijmout nemůžeš - je těžké. Někdy se tím uleví, jindy je to hodně bolestivé. Myslím, že opravdového vnitřního klidu by člověk dosáhl tím - že by se úplně vykašlal na okolní svět a hleděl jen na své potřeby. Bylo by to takové sobectví, nebo jen větší sebeláska. A to možná mají ti lidé, kteří nejsou až tak citliví vůči svému okolí. Nevím, myslím že se tomuto nějak extra poroučet nedá, protože každý jsme nastaveni trochu jinak. To bychom se museli jakoby "přeprogramovat" a to už pak ztrácíme svou přirozenost a stal by se z nás jiný člověk. V každém případě se učím, jak píšeš, přijímat skutečnost takovou jaká je - když mi bylo méně byla jsem větší bojovník a toužila tu skutečnost změnit, "zmanipulovat" razantněji. Dnes stačí měnit svůj úhel pohledu a tím se v podstatě mění i svět ve kterém žiji.barčaAnonymousnoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-3887332472467364207.post-74637526635147102002012-06-13T09:19:06.004+02:002012-06-13T09:19:06.004+02:00barčo v přírodě není moc nemocných zvířat,většinou...barčo v přírodě není moc nemocných zvířat,většinou jsou sežrána hned nebo napadena nějakou vážnou infekcí po oslabení (chybí jídlo, otrávená voda. paraziti) teda většinou paraziti. my lidé si svoje problémy většínou (podle mě vždycky) způsobujeme sami sobě. oslabujeme se se vlastními představami a projekcemi. jídla máme dost, i žijeme v čistých domech takže ten problém si mužeme přitáhnout jen sami vlastním myšlením, projekcí a představou s kterou nedokážeme zacházet, jsme závislí na různých představách a ideálech místo abychom se naučili žít s tím coprávě je, ve své opovědnosti. pořád řešíme co ten druhý, co říká a jak se chová, že to dělá jinak než chceme a dle toho pak máme své emoce. pokud se vnitřně osamostatním tak mě nepoloží nějaká kráva. prostě mě buď vyhodí (což se mi stalo) nebo jsem jaká jsem a ten druhý se třebamůže pos...at. totéž platí i v ostatníchmých vztazích. jsem jaká jsem, buď to ten druhý přijme nebo má problém s kterým se musí nějak srovnat. pokud žiju v souladu se sebou tak nebudu somatizovat. pokud jsem vrahoun co má vnitřní nastavení zabíjet tak budu zabíjet. ale to jsou výjimky, to může být třeba nemocný člověk s různýmnutkáním, většinou jsme takoví běžní lidé takže stačí abychom byli jací jsme. a nechtěli jsme být něco jiného (lepšího). agrese a nutkání ubližovat se objevuje když chcu neco zmenit, když nejsem spokojena s tím co je. když nechci skutečnost přijmout a toužímji zmanipulovat. pokud se mi podaří se otevřít tomu co je - skutečnosti, tak naleznu vnitřní klid.ratkahttp://ratka.blog.cznoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-3887332472467364207.post-87221551315535745802012-06-13T08:53:37.895+02:002012-06-13T08:53:37.895+02:00"co když v těch méně citlivých jak říkáš ty n..."co když v těch méně citlivých jak říkáš ty negativní emoce nevznikají?"Ratko, je to možné. A zrovna u té šikany, tam je to evidentní - kam až ti lidé jsou schopni ve svém jednání zajít, bez jakýchkoliv výčitek svědomí, navíc pokud je to ještě např.podpořeno tím, že jsou ve vedoucí funkci - jistě si myslí, že dělají správnou věc pro celek.<br />Mám také ráda čitelné lidi, i když je to třeba hajzl - prostě víš, co od něj můžeš čekat. Pak jsou vlci v rouše beránčím, ti jsou nebezpečnější, zákeřnější.<br />Co se týče té somatizace nemoci - nevím. Ano, je to i tak, že dlouho nic a najednou rána a šok a přijde nějaká nemoc. Vznik nemocí posuzujeme hodně ze svého lidského pohledu. Co třeba zvířata - nemyslím tím domácí zvířátka - ty jsou v našem lidském poli vědomí, sdílejí naše pocity a klidně mohou somatizovat. Ale zvířata ve volné přírodě, která jednají instinktivně, pudově, neuvědomují si, nemají na to mozek uzpůsobený - a přesto mohou být nemocná. Opravdu to nedokážu posoudit, nevím. Ze svého pohledu dost vidím, že hodně záleží na dědičnosti - a pak je to ostatní. barčaAnonymousnoreply@blogger.com